Malí se bez pochyb rychle učí hýbat se na proudu vzduchu tak, aby jejich tělo dělalo, co si usmyslí... Ale zvládnout s „rozlétaným stádem“ odlétat deset vstupů v tunelu podle přesného harmonogramu, to dá někdy zabrat. Občas se tak nějaký z malých letců ztratil.
„Jestli potkáš Denise, řekni mu, že jsme šli sušit,“ zapojila „velitelka dětské sekce“ Jiřina Klapková do hledání malého potížisty každého českého člena výpravy, kterého potkala cestou do místnosti s malými vozíky, na kterých probíhal nácvik. V roli dočasně nezvěstného se však během závodů vystřídali snad všichni junioři.
Disciplína 4-wayVšechny české týmy závodily v disciplíně 4-way. Jde o létání ve čtyřčlenné formaci. Cílem čtveřice je získat co nejvíce bodů za předem stanovené utvoření tvarů nebo bloků, které určil los před zahájením soutěže. Tým má v každém kole na správné provedení a co největší počet opakování 35 vteřin po tom, co proletí dveřmi tunelu. |
Udržet děti pohromadě po celou dobu totiž bylo přímo nemožné. Během dvou dnů musel každý tým odlétat deset kol, která byla naplánována v průběhu času konání celého závodu. Závodní rytmus u indoor skydivingu bývá tak často unavující i pro dospělé letce.
Kvůli deseti odlétaným kolům, z nichž každé trvá 35 vteřin, jsou i malí závodníci dva dny zavření v budově s hučící trubkou. Mezi jednotlivými koly je málo času na nějakou pořádnou zábavu, ale až příliš na nicnedělání. Proto bylo asi největším překvapením, že až na pár „pátracích misí“ vše proběhlo velice hladce. Každý „seskok“ sestávající se z předem daných a rozlosovaných tvarů nacvičili na vozíkách a znovu si jej zopakovali před samotným vstupem do větrného tunelu, který proudem vzduchu simuluje podmínky volného pádu.
No stress, jdeme si prostě zalítat
Sedm dětí ve věku od devíti do čtrnácti let mělo létání zpočátku vyloženě „na háku“. „Občas na tréninku neposlouchají a dělají si, co chtějí. Ale jde to zvládnout. Třeba když holky nechtějí věnovat pozornost tomu, co létáme, řeknu jim, že na to ale můžou sbalit ty kluky, co se jim tak líbí. A funguje to, můžou se přetrhnout,“ popisuje tréninkové metody Jan Klapka, parašutistickou komunitou (ale i manželkou) přezdívaný běžně jako Gejza. Práci se svými malými letci dopiloval už téměř do stavu dokonalosti.
  |
Přímo v anglickém Bedfordu bylo potřeba ale použit těžší přesvědčovací kalibr. „Když to odlétáte dobře, domluvím vám rande s Davidem Grauwelsem!“ Mánévr s využitím přátelských kontaktů s jedním z mistrů světa a idolem parašutistek snad každého věku, zabral dokonale. Dívčí tým zalétal jedno z nejlepších kol. „I tyhle zástupné motivace fungují,“ směje se trenér Klapka.
České týmy na World Challenge 2016Bad Boys HF Michal ́s Chicks Phoenix HF Skycentrum HF Juniors Cubs HF Juniors Flies |
Mezi nejlepšími na světě
Jako dobrý motivační faktor působí i to, že je juniorské létání ve větrném tunelu zatím jen málo rozšířené. Systematicky se tréninku dětských týmů věnuje v současné době kromě České republiky ještě Francie, Norsko a Singapur. „Vidí, že v něčem mohou patřit mezi nejlepší na světě. Indoor skydiving je mladý sport, který to dětem teď umožňuje. Vidí to teď samy a myslím, že je zkušenost ze světového závodu hodně posune,“ dodal Klapka, který létání juniorských týmu v pražském tunelu Hurricane Factory v Letňanech organizuje.
Samotná juniorská disciplína však není. Podle mnohých je to ale jen otázkou času. Zatím se dětské týmy poměřovaly s dospělými a vzhledem k tomu je umístění na páté (HF Junior Cubs) a třinácté (HF Junior Flies) příčce z devatenácti velkým úspěchem. První zmiňovaný tým tak dostal od porotců cenu pro tým, který je slibný pro budoucí vývoj indoor skydivingu, který byl v minulém roce oficiálně uznaný jako sport, ve kterém lze pořádat oficiální mistrovství pod Mezinárodní leteckou federací FAI. „Za pár let budou vyhrávat,“ usuzují jejich trenéři z výsledků boje s mnohem zkušenějšími letci.
