Devatenáctiletý Bernat během letní přípravy Mountfiledu v jižních Čechách bojoval o to, aby se prosadil do prvního týmu. Po osudové srážce ho však místo toho čekal boj o život. Ten mu lékaři nakonec zachránili, kvůli rozsáhlé infekci způsobené otevřenou zlomeninou stehenní kosti mu však museli amputovat nohu a Bernatova životní cesta nabrala jiný směr.
"Klidně se ptejte," ujistil Bernat hned na začátku rozhovoru, že je se svou situací již z velké části smířený, k čemuž mu pomohl i psycholog.
Roman Bernat
"Samozřejmě, že jsem to obrečel. Ale když mi pak lékaři řekli, že to bylo buď noha, nebo život, byl jsem rád, že vůbec žiju," přiznal Bernat. Chtěl by teď co možná nejdříve zahodit berle a přiblížit se k normálnímu životu.
"Můj sen? Postavit se jednou v budoucnu na brusle a zkusit se svézt na ledě," prozradil.
Na osudové vteřiny v blízkosti Hluboké nad Vltavou si pamatuje ze střípků, které si dal dohromady. "Pamatuju si, jak jsme nasedli na kola, přesunovali se na hřiště a pak už jen sjíždění úseku, kde mě ten náklaďák nabral. Stalo se to všechno ve vteřině," popsal okamžiky, po nichž následoval příjezd sanitky. "Myslím si, že ta srážka byla nevyhnutelná. Byla jen otázka, který z nás pod tím náklaďákem skončí," podotkl Bernat.
Nejhorší chvíle v životě
Posléze už si vybavuje jen převoz do nemocnice a probuzení z umělého spánku, jež následovalo 14 dnů poté. "Zprvu jsem to vše vnímal jenom lehce, protože jsem byl ještě hodně pod vlivem opiátů, takže mi to došlo až trochu později. Když mi to docvaklo, tak to byla asi nejhorší chvíle v mém životě, dlouho jsem z toho nemohl ani spát," řekl Bernat.
V současnosti pobývá v pražském rehabilitačním centru Malvazinky v Praze, kam se vrátil po necelých dvou měsících, tentokrát už ale s protézou.
"Začínám se učit chodit opět po dvou. Zatím ještě po menších krůčkách, protože měkká tkáň ve svalech není na té noze úplně zhojená, takže je to bolestivé, ale časem by se to mělo srovnat a chůze by měla být bez problémů," věří Bernat, jemuž tamní fyzioterapeutka do budoucna slíbila, že ho na brusle dokáže postavit.
Po prvním propuštění z nemocnice byl odkázaný na pomoc okolí a především svých nejbližších. Chce být však postupně co nejvíce soběstačný a plánuje zůstat u hokeje. "Když to půjde, udělat si třeba trenérskou licenci. Teď už jsem začal pomáhat trénovat mládež v Soběslavi a až na pár výjimek se mi to líbí," prozradil Bernat.
