Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Měla jsem chuť ji potopit, naštvala se Pechanová na Australanku

Sport

  16:20
LONDÝN (od zpravodaje LN ve Velké Británii) - Věřila, že vylepší osmé místo z Pekingu a tajně doufala i v olympijskou medaili. Jenže zklamaná skončila ještě o jednu příčku hůř. Plán 31leté Janě Pechanové, rodačce z Rakovníka, vycházel čtyři a půl kola. V závěru toho pátého dálková plavkyně neudržela kontakt s vedoucí skupinkou a propadla se pořadím.

Jana Pechanová foto: ČTK

"Ten závod byl strašně rychlý. Od začátku jsem to cítila," povídala po závodě na 10 kilometrů, kterému v londýnském Hyde Parku dodalo báječnou kulisu kolem patnácti tisíc fanoušků.

Proč jste nabrala během pátého kola osudovou ztrátu?
Nevím, prostě tam vznikla díra. S Australankou (jedenáctá Melissa Gormanová - pozn. red.) jsme tam plavaly hodně vedle sebe, zbytečně jsme se tam bily. Pak zničehonic se z pěti metrů roztáhla díra na patnáct. Měly jsme si plavat svoje a ne se bít mezi sebou. Ale vím, že už jsem zrychlit nemohla, bylo to na krev.

Štve vás ta tlačenice hodně?
Jo, plavaly jsme metr od sebe, nemáte svůj prostor na záběr. Bijete se a ztrácíte rychlost. Když jsem jela doleva, ona taky, když jsem jela doprava, ona též. Až před obrátkou jsem šla z druhé strany a hned jsem jí předjela. ¨

ČTĚTE TAKÉ

Nemáte chuť si to s ní ještě vysvětlit?
Já si zanadávám pro sebe, chvíli vás napadne, že bych ji mohla potopit. (usměje se) Za ní už nepůjdu, i když bych se jí na to mohla zeptat... Ale teď už je to stejně jedno, nic s tím neuděláte. Je zbytečné to dál rozebírat.

Jste hodně pokopaná?
To jsme všechny. Ale spíš to byly nechtěné rány, nepřišly nikdy dvakrát po sobě.

Kdy na vás padlo vyčerpání?
Nevím... Ale bylo mi už fuk, jestli skončím čtvrtá nebo desátá. Nechtěla jsem bojovat o páté místo, to si nikdo pamatovat nebude.

Takže jste poslední kolo odplavala jen z povinnosti?
Taky mě to napadlo.

Cítila jste před závodem velkou šanci na medaili?
Cítila jsem se silná. Cítila jsem, že můžu bojovat o nejvyšší příčky.

Jak moc to tedy rychlý závod byl?
Byl o pět minut rychlejší než loni. Ostatní využily momentu po občerstvení, na otáčce za to vzaly a my na to zareagovaly až pozdě. Vznikla díra, a když už nemáte hodně sil, tak je po závodě.

Před závodem jste si přála zimu, ale paradoxně bylo v Londýně možná největší horko za celé hry...
Taky byste viděli, kolik lidí by vymrzlo, kdyby ta zima byla.

Pomohla by vám?
To neříkám. Ale myslím, že by to víc zamíchalo pořadím.

Měla jste vůbec čas užít si tu báječnou atmosféru?
Právě že vůbec! Asi to bylo tím, jak to všechno bylo rychlé. Užila jsem si jen to, že plavu.

Teď cítíte zklamání. Řeknete si pár hodin po závodě, že to i tak stálo za to?
Asi jo. Za chvíli bych vám možná řekla něco rozvinutějšího, ale teď... Omlouvám se.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...