Vladimíra Růžičku teď čeká nová štace u národního mužstva. A Slavii po 14 letech nová éra. Bez své ikony, bez strůjce největších klubových úspěchů. "Slavia byla jeho jméno, stála na něm," říká 36letý Málek, který v Edenu hokejově vyrostl a pod Růžičkou vychytal i svůj jediný extraligový titul.
Lidovky.cz: Jaký společný moment vám utkvěl v paměti?
"Zažil jsem ho ještě jako hráče. A moc dobře si vzpomínám na jeho poslední zápas, ve kterém se loučil s kariérou. Bylo to doma v Edenu. Navíc proti Litvínovu, odkud pochází. Pamatuju si, jak jsem měl velký strach, abychom vyhráli, já nedostal zbytečný góly a rozlučku mu nezkazil. Vyhráli jsme 3:1, takže to dopadlo dobře."
V lednu putoval Roman Málek z Vítkovic do Sparty
Lidovky.cz: Pak přišel rychlý přesun, za půl roku už vám šéfoval ze střídačky. Jak tuhle změnu rolí zvládl?
"Růža byl v té době tuším sportovní manažer. Jenže už po pár kolech nové sezony měl Česťa (hlavní trenér Jaromír Šindel) nějaké osobní problémy a musel skončit. Tak nás šel trénovat on. Bylo to hodně rychlý, ale ten přechod myslím zvládl obstojně."
Lidovky.cz: Spokojený jste mohl být i vy. Rázem jste se vyšvihl mezi extraligovou elitu i do reprezentace. Cítil jste od něj důvěru?
"Už jako hráč si mě vytáhl do áčka. Myslím, že si na mě docela potrpěl. Tím mi hrozně pomohl a já mu za to jsem hodně vděčný."
Lidovky.cz: Teď o něm mluvíte jen superlativech, ale podobně jako u některých dalších hráčů doznal i váš vztah s Růžičkou dost zásadních trhlin. To už je definitivně zapomenuto?
"Momentálně s ním absolutně nemám problém. Byl jsem, dá se říct, takové jeho dítě. Pak se v roce 2003 udělal titul a já jsem byl chvíli na to vyměněn do Plzně. Nesl jsem to tehdy těžce. Řekl jsem v záchvatu emocí věci, které bych už dnes do novin rozhodně nevypustil. Vlastně bych to už přes média neřešil vůbec. Jenže tehdy jsem se zkrátka viděl, jak už ve Slavii budu až do konce kariéry a bylo to pro mě velké zklamání."
Lidovky.cz: Pak jste si to vyjasnili?
"Naprosto. Řekli jsme si k tomu věci v klidu a v soukromí. Dneska nemám s Vláďou absolutně žádný problém a přeju mu, ať se mu u nároďáku daří."
S Vítkovicemi se dočkal poháru pro vicemistra, ve Slavii vychytal i titul
Lidovky.cz: Přesto, nejste sám, kdo ze Slavie odešel dost nečekaně a ne zrovna v dobrém. Hrála v případech odchodů z Růžičkova týmu nějakou roli i osobní rovina?
"Minimálně v našem případě tomu tak nebylo. Napsalo se toho hodně, ale nic z toho nebyla pravda. Já si myslím, že prostě sází na tu svou intuici. Ta se zároveň projevu i při hře, kdy pod ním přesně každý ví, kde má stát a co má hrát. V tom je myslím jeho největší hokejový dar."
Lidovky.cz: Růžička odchází pouze od A-týmu, v klubu bude dál působit v roli konzultanta a dohlížet na mládež. S tím, jak ho znáte, myslíte si, že opravdu dokáže polevit a přenechat hlavní kontrolu nad Slavií někomu jinému?
"Já si hlavně teď nedovedu dost dobře Slavii bez něj vůbec představit. Těžko říct, jak to tam chodí teď, ale můžu říct, jak to bylo za mě. Když jsem přijížděl po osmé hodině ráno do Edenu na trénink, tak už tam Růža byl. A když jsem tam třeba jel večer, tak tam byl taky. Slavie byla jeho jméno a stála na něm. Ale vždycky něco končí a zase něco nového začíná. Já Slavii budu přát, aby tu změnu teď nějak ukočírovala a byla po všech stránkách v pohodě."
