A nejde o to, že po ročním angažmá v MotoGP už je pro něj světový šampionát dva roky uzavřen, on nedorazí ani jako divák. Důvod? „Chci si udělat pohodovou sobotu a neděli - a ne je zase trávit na okruhu jako minulý týden,“ vysvětlí.
Ač mnohým lidem po sezoně 2013 zmizel z povědomí, u motorek zůstal. Vlastně ho k sobě přitáhly ještě víc než předtím. A teď dokonce zase závodí i vítězí. „Vítězí je silné slovo, spíš jsem jednou vyhrál. Ale na stará kolena dobrý,“ praví 29letý jezdec.
Loni si dal od závodění úplnou pauzu, letos shodou náhod kývl na nabídku od týmu BMW, aby za něj jezdil seriál superbiků Alpe Adria, ve středoevropském měřítku hodně sledovaný. A minulou sobotu se zase dočkal - stál na stupních jako vítěz a právě jemu hrály tóny ze Škroupovy Fidlovačky.
Jako před osmi lety, když vyhrál dva závody světového šampionátu „stopětadvacítek“. A říkal: „Chvíli mi sice trvá, než se rozjedu, ale závodění už mě zase nadchlo.“
Mohl to být na maďarském Hungaroringu výtečný víkend, třeba doplněný i o nedělní triumf. Vždyť i ve druhém závodě startoval z první řady, jenže po pár vteřinách byl konec... Slovinec Berto Camlek, který stál jen pár míst za Peškem, spadl, způsobil hromadný karambol, jeden ze soupeřů ho přejel a Camlek zemřel.
Pešek sice incident na vlastní oči neviděl, ale i tak říkal: „Tragédie. Ale všichni, co závodíme, si to nebezpečí uvědomujeme. Vlastně nás určité riziko toho nebezpečí přitahuje a baví nás. Ale víme, že tohle může potkat každého z nás.“
Mluví téměř jako fatalista, možná i proto, že se bezpečnosti na motocyklech věnuje profesionálně. Motorky ho totiž teď vskutku pořádně přitáhly, a tak vede motoškolu pro obyčejné jezdce. K tomu pracuje v kurzech akademie bezpečné jízdy a navíc provozuje svůj vlastní motocyklový tým, kde „péruje“ třináctiletého Olivera Königa v jeho letošní cestě za evropským titulem ve třídě Stock 250, což je předstupeň kubatury v MS Moto3.
„Od každého mě baví něco. Kurzy pro obyčejné lidi jsou úžasné v tom, že s nimi strávíte na okruhu celý den a vidíte jejich nadšení. Mají úsměv od ucha k uchu, což nám, kteří na tratích vyrůstáme odmala, chybí. S mladým mě to baví, protože jde nahoru. A dá se říct, že poslouchá. Měl tedy období, kdy byl na hrušce a poslouchat nechtěl, ale pak pochopil, že bez toho se nezlepší,“ líčí Pešek.
A přidá: „Pak je tu mé závodění a na něm mě baví, že když jedu, úplně vypnu a jen si užívám jízdu.“
Nejvíc energie vkládá právě do svého týmu Five Two Racing (Pešek závodil s číslem 52) a nadějného Königa. Třeba i z něj jednou vycepuje jezdce pro světový šampionát, byť Pešek zatím tvrdí: „To je hodně daleko. Potenciál má, ale záleží jen na něm, jak bude pracovat, protože je před ním puberta.“
Pokud ji přečká, možná se Pešek do Brna brzy přece jen vrátí. Jako trenér.
