To nemyslí vážně! láteřil Steckley. V únoru na dálku sledoval, jak chce nachlazená Šafářová naskočit v sevillské zimě a dešti do 1. kola Fed Cupu proti Španělsku.
Docela jste riskovala, že, Lucie?
LŠ: Je to těžké. Vyděláváme si na turnajích, sbíráme body. Ale reprezentace je srdeční záležitost. Občas není snadné skloubit obojí. Nebo dát jednomu přednost. V Seville byly nevlídné podmínky. Věděla jsem, že když se obětuju pro tým, mé kariéře to může načas ublížit.
Měla odjet domů, když ve Španělsku onemocněla, Robe?
RS: To jsem navrhoval. Lucy tvrdila, že je stoprocentně připravená. Občas se do tenisu vrhá po hlavě, i když by právě měla ubrat. Naštěstí vynechala aspoň sobotní zápas.
LŠ: A hrála jsem až v neděli.
RS: Musíte najít rovnováhu. Za svou zemi má člověk hrát, když je úplně fit, aby nezklamal fanoušky a parťáky. Zároveň musí brát ohled na vlastní kariéru a neriskovat.
Co vás přimělo, abyste v listopadu opustil rodinu a přiletěl sem?
RS: Prostě se mi u vás líbí. Baví mě procházet se po Praze. Kam se podívám, vidím dějiny. Připadám si jako v kulisách historického filmu. A samozřejmě máte skvělé pivo!
LŠ: Měl bys taky zkusit svíčkovou.
RS: Tak jo... A určitě je dobrá zkušenost zažít finále Fed Cupu. Víte co? Pomaličku se měním v Čecha.
LŠ: Rob má polské předky.
RS: Ale polsky toho moc neřeknu. Umím třeba zazpívat: Všechno nejlepší k narozeninám!
    |
Manželka s dcerou vás pustily?
RS: Teď jsem byl doma dost. Mám dojem, že se mě žena na týden docela ráda zbavila. Navíc pak letíme na dovolenou do Mexika.
Musela jste ho, Lucie, přemlouvat, aby za vámi dorazil?
LŠ: Vlastně ani ne. Rozešli jsme se v Pekingu. Kdybychom se teď neviděli, vznikla by moc velká pauza.
RS: Hodilo se to právě teď, uprostřed dvouměsíční přestávky. Týden spolu, lehce poladíme hru, Lucy podstoupí těžké zápasy.
LŠ: Finále Fed Cupu je pro mě důležité. Jsem ráda, že Rob zase trochu opraví můj tenis. Po nějaké době bez kontroly se objeví zlozvyky.
RS: A čím déle se rozvíjejí, tím víc práce je třeba na jejich odstranění.
Oč přesně jde?
RS: Umístění servisu. Postavení při returnu. Protažení úderu. Někdy je třeba o krok moc vpředu a potřebuje ustoupit. Nebo se snaží za každou cenu utlouct soupeřku, ačkoliv by zrovna bylo chytřejší povolit.
Jste klidnější, je-li Rob s vámi?
LŠ: Házím na něj svou nervozitu!
RS: Na každé štaci ztratím pár vlasů. Jestli spolu vydržíme do roku 2020, budu vypadat jako David Kotyza (holohlavý kouč Kvitové).
Víte, že Lucie předloni ve finále proti Srbsku hrála úžasně?
RS: Ano. Abych byl upřímný, přiletěl jsem, abych to viděl na vlastní oči. Pořád slýchám, jak válela.
LŠ: Laťku jsem si nastavila vysoko.
Tehdy naznačila, jak dobrá může být. A letos to ukázala, ne?
RS: Dokázala toho hodně. Ale nepřemýšlíme o tom. Užívá si pohodu s týmem. Já sleduju, jak holky drží pohromadě. Není divu, že jsou v poslední době nejlepší na světě. Jsem tu pár dní a děsně mě to baví.
ČTĚTE TAKÉ |
Jak zapadl Kanaďan do týmu?
LŠ: Skvěle. Je to fajn chlap.
RS: Mám pocit, že jsem vítán.
LŠ: A to opravdu seš!
RS: Petra (kapitána Pálu) znám delší dobu. Holky vlastně taky.
LŠ: Nejsi mezi námi úplně nový.
Jakou vám přidělili roli?
LŠ: Je za mě nervózní!
RS: Petr ví, že Lucy dobře znám.
LŠ: On se nechová jako kapitán, který chce všechno řídit po svém.
RS: Vtahuje mě do týmu víc, než jsem si představoval.
LŠ: Petr nás nechá připravovat, jak jsme zvyklé, nic nevnucuje. Baví se s námi i trenéry. I proto jsme úspěšné, zůstáváme ve své pohodě.
Je Lucie před finále v pohodě?
RS: Určitě. Vše klape. Bude dobrá.
