"Před zápasem jsem říkal, že jsem Spartě ještě nedal gól, že by nebylo špatné ho dát. Tak se mi to povedlo," pochvaloval si Rabušic. Především v prvním poločase ho bylo plné hřiště. Už v osmé minutě si naběhl na centr z pravé strany a ve skluzu kolenem otevřel skóre. "Všichni se mě ptají, jestli jsme to chtěl. Já říkám, že ano, že mi to přišlo jednodušší. Skákalo to. Myslím, že jsem to s přehledem proměnil," usmíval se Rabušic.
K TÉMATU |
O chvíli později měl blízko k tomu, aby zopakoval své střelecké představení z předešlých dvou kol, v nichž pokaždé skóroval hned dvakrát. Radost mu zkazila tyč. "Trošku mě to mrzí, protože tam bylo hodně místa. Myslím, že jsem to řešil dobře, ale bohužel to skončilo na tyči. Byla to trošku smůla, ale není to důležité. Hlavně že jsme vyhráli," konstatoval Rabušic. Střelecké probuzení si vysvětluje tím, že ho prostě spoluhráči začali trefovat.
"Nevím, v čem to je. Nabíhám si pořád stejně"
"Nevím, v čem to je. Nabíhám pořád stejně. Je to o štěstí, někdy to padá, někdy ne. Doufám, že to takhle vydrží. Vím, jaké to je, když ty góly nepadají," prohlásil Rabušic. Pochvaloval si především start do utkání a to, jak Liberec na Spartu vletěl. "Říkal jsem si, že jsme normálně blázni, že to nešlo vydržet. Jak jsme hráli, to byla skoro sebevražda," smál se. "Naštěstí jsme první půlku nějak dohráli, v poločase si odpočinuli a potom zápas docela i kontrolovali," mínil Rabušic.
Trochu nemůže uvěřit tomu, že se Liberec po špatném podzimu dokázal díky skvělé jarní formě osamostatnit na třetím místě tabulky. "V to jsme ani nedoufali. Avizovali jsme, že chceme domácí pohár. A najednou máme ty šance na evropské poháry dvě. Musíme se soustředit na všechny zápasy a doufat, že v jedné soutěži to vyjde," dodal.
