Jste celý?
Jsem. Akorát jsem si trochu otevřel některé rány, které se právě zacelily. Zase to byla bláznivá etapa. Tady snad nemůže být ani jedna normální. Tím deštěm bylo všechno hned složitější a nebezpečnější. Soustředil jsem se na značku tří kilometrů do cíle, na neutrální zónu a pak jsem si říkal: Teď už je mi všechno jedno. A vydrželo to přesně 200 metrů v neutrální zóně a najednou leželo možná tak osm z deseti lidí z celkového pořadí na zemi.
Zaregistroval jste, jak k tomu pádu došlo?
Vůbec nevím. Vyjížděl jsem ze zatáčky, tak na 20. pozici, a začal jsem zrychlovat. A vlevo ode mne si někdo asi přeložil. Spadlo to přede mnou, byl tam také Sagan, a já vůbec neměl čas zareagovat. Nakonec je jedno, jestli tam najedete vepředu nebo vzadu, padá to všude. Je to jen o náhodě.
V prvních chvílích pohled na vás, sedícího dlouho na asfaltu, nebyl právě optimistický.
Jo, jak jsem tam seděl s těmi sedřenými ránami, docela dost to bolelo. Moc se mi vstávat nechtělo.
ČTĚTE TAKÉ |
Prohmatával jste si myslí i rukama celé tělo?
Hned jsem si kontroloval loket a pánev, protože jsem šel přímo na ně a s ohledem na zítřek jsem se na chvíli zděsil. Ale nic vážného to naštěstí není.
Měli jste detailní zprávy, jak je ten dojezd nebezpečný?
Viděli jsme ho v roadbooku a detailně jsme si ho prohlíželi. Bylo mi jasné, že v takových podmínkách by šlo o velkou náhodu, kdyby to nespadlo. I když stalo se to až na místě, kdy už jsme vyjížděli ze zatáčky. Myslím, že to bylo i zbytečné, že si tam zase nějací kluci neudělali místo a docela hodně lidí proto šlo k zemi kvůli tomu, jak to bylo mokré. Já se pak jen otočil za sebe a viděl jsem tam ležet van Garderena, který tu už šel k zemi pošesté. A byli tam stoprocentně i Péraud a Bardet.
Celý den byl kvůli dešti víc nervózní než by se od tranzitní sprinterské etapy čekalo?
Ze začátku to vypadalo na krásný transport blíž k Paříži, jenže pak se to počasí zase změnilo. Opravdu mě to nepřekvapilo, nečekal jsem ani jeden normální den na Tour a i kvůli tomu počasí je to bohužel tak. Já jsem už spadl čtyřikrát, z toho dvakrát na mokru.
V sobotu čeká časovka. Pojedete si ji dopoledne prohlédnout?
Je dlouhá, takže si ji asi na kole neprojedu celou, ale jen některé technické pasáže. A zbytek, nějaké ty roviny, si nejspíš projedeme jen autem. Při časovce se pak už s nikým strkat nebudu, takže jestli v ní spadnu, bude to jenom mojí chybou. I kdyby také zítra pršelo, nic to neřeší. Možná by mi to dokonce i prospělo, protože se na mokru cítím docela dobře a našim gumám dost věřím.
