Už v roce 1979 získal na mistrovství světa stříbro na dvojce s Milanem Škopem a Josefem Plamínkem, a celkově šestý světový kov, rovněž stříbrný, přivezl v roce 2009 s Václavem Chalupou a Jakubem Makovičkou.
Museli vás v loděnici Dukly dlouho přemlouvat?
Ale ne. Trénuju tam mladé veslaře a dobře vím, že kormidelníků se nedostává. Nevíte o nějakých? Před rokem jsme měli šikovného Martina Šumu, jenže vyrostl - teď by musel shazovat čtrnáct kil, a to už by bylo o zdraví. Je tady i jeho mladší bráška Martin, jezdí s dorostenci a juniory, ale taky roste... Co jsem měl říct Ondrovi Synkovi a dalším, když přišli? Že nepojedu? To se nedalo odmítnout.
Vzpomenete si, kdy jste jel Primátorky poprvé?
Jo, bylo to v roce 1977, když jsem přišel do Dukly na vojnu. A hned rok nato jsem kormidloval vítěznou loď. S Mírou Vraštilem, bratry Ondráčky, Pepou Strakou nebo Milanem Dolečkem jsme tehdy porazili favority, mezi kterými seděli Pepík Neštický, Karel Neffe, Pepa Plamínek - samí medailisté z mistrovství světa. Byla to velká sláva, ale pořád jsem se učil kormidelnickému řemeslu od zkušeného Jirky Ptáka.
ČTĚTE TAKÉ |
Společně trénujete od úterka - je v lodi znát přítomnost skifaře Ondřeje Synka na místě veslovoda?
To si pište. Nedělá rozdíl v práci s jedním nebo dvěma vesly, umí to, a proto jsme ho dali na stroka. Je to pravý vůdce posádky. No, možná ve spojení se mnou... (úsměv) Nikdo si nedovolí otevřít pusu, všichni dělají, co řekneme.
Většina členů vaší osmy jsou mladí veslaři. Mají k vám a Synkovi respekt?
Ke mně musí, vždyť mi v říjnu bude padesát sedm! (směje se) Ale k Ondrovi ještě větší. Jsou šťastní, že se můžou svézt v jedné lodi s mistrem světa a sběratelem medailí. To se nepoštěstí každému.
Prozraďte - kolik musíte před Primátorkami shazovat?
Už skoro nic, shazoval jsem před víkendovým mistrovstvím Evropy, kde jsem kormidloval osmu. Ale ze šedesátky na nějakých padesát šest, to zase není tak strašné. Stačí jezdit na kole a upravit jídelníček.
Vašich 22 vítězství je rekordem Primátorek - přibude 23. triumf?
Favorizují nás, ale jak to říká trenér Petr Blecha - vítězem je až ten, kdo projede první cílem. A brousí si na nás zuby nejméně dvě další duklácké posádky.
Jiří Pták jel v roce 2008 ve dvaašedesáti. Doženete ho?
Snad ne. Klukům ale říkám, že mě budou muset zastřelit. Rád bych jel naposledy, ale nevím.
