LN: Jak se před startem cítíte?
Fajn, poslední závody mi vycházely. Navíc tady nemusíme skákat kvalifikace, když jsem v první desítce. Soustředím se jenom na každý závod a po posledním se ukáže, kolikáté místo z toho bude.
LN: Kolikáté byste bral?
Kdybych mezi prvními deseti zůstal, to bych byl spokojený. Doufám, že to takhle taky dopadne.
LN: Když jsem se ptal, jak se cítíte, myslel jsem váš zdravotní stav.
Musím zaťukat, že jsem letos ještě nezažil žádný velký útlum. I po tom pádu mám dobrou kondici. Na 99 procent je můj stav v pořádku.
LN: Bolesti vás ještě provázejí?
Někdy v tréninku bolí hlava.Ale není to nic, co by mě limitovalo.
LN: A co vaše psychická stránka? Nemáte po té nehodě přece jenom v hlavě blok, že se něco takového může opakovat?
Naštěstí tam nezůstalo nic, za to jsem hodně rád. Jak jsem mohl, tak jsem si v Rakousku šel skočit, hned od mého prvního skoku bylo vše fajn. Takže hlava zůstala v pohodě.
LN: Když nahoře na můstku sedíte, to se vám před každým skokem nevrací vzpomínky na pád?
Nemyslím na to, vážně. Soustředím se jen na skok. Ale je pravda, mi to občas probleskne večer v posteli. Jsou to chvilkové záležitosti.
LN: Jste teď důslednější? Kontrolujete si před skokem vázání, které vám tehdy za letu selhalo?
To teda určitě. Udělal jsem si ještě malé pojistky na lyžích – takové provázky, které by teoreticky měly lyži zachytit, když se něco podobného stane, ale je to spíš pro pohodu skokana, aby se nestresoval.
LN: Jak teď závody po nehodě prožívají vaši blízcí?
Hodně, mamka měla o mě velký strach, ale rodiče si už docela zvykli. Spíš jde o to, když potkám známé ve městě. Vyptávají se mě na to a je to docela nepříjemné. Přece jen by chtěl člověk spíš zapomenout.
PSALI JSME: |
LN: Tak přejděme k můstkům. Co pro vás Turné čtyř znamená?
Výjimečný podnik. Už jen celý ten k. o. systém, kdy jdou dva skokani proti sobě, je o dost zajímavější. Je to podle mě jedna z nejregulérnějších akcí, protože se do ní počítají čtyři závody. Nepamatuju si, aby někdo měl štěstí čtyřikrát.
LN: A co pro vás znamená role spolufavorita, kterou vám pořadatelé přisuzují?
Já se za něj nepovažuju. Důležité je, abych si udržel současné skoky, pak vím, že výsledek přijde.
LN: Koho tedy považujete za největšího favorita?
Špička je tak silná, že si netroufnu tipovat. Simon Ammann (ze Švýcarska – pozn. red.) se umí připravit a ve sbírce mu chybí jen Turné.
LN: Vysvětlete mi jen, jak je možné, že si najednou udržujete konstantní výkonnost.
Podle mě je to hlavně díky psychice. Pět let zpátky jsem si v trénincích taky držel docela dobré skoky, ale v závodech to bylo jako na houpačce. Teď je to jiné. Věci z tréninků se mi daří dělat i v závodech.
LN: Co tedy s ohledem na vývoj sezony očekáváte na jejím konci?
Že se udržím ve světové desítce. Pro mě je výborné, jak se ta sezona vyvinula, a doufám, že mi to vydrží až do konce. Pak budu spokojen.
LN: Nepral jste se o svátcích s morálkou, abyste nepřibral kila?
Jen na Štědrý den. Byl jsem u přítelkyně na večeři, hodinu nato jsme šli zase na večeři k mým rodičům. Byl jsem pak rád, že jsem vůbec někam došel. Ale v dalších dnech už jsem se hlídal, váhu mám stejnou.
LN: Smím se zeptat kolik?
Dnes ráno to bylo 55,7.
LN: To se vážíte každé den?
Ano. Abych měl kontrolu.
LN: A už jste někdy překročil šedesátikilovou hranici?
Naštěstí ne, a to ani na jaře, kdy si skokani dopřávají. Taky doufám, že se mi to nikdy nepovede. Pak to shazovat dolů není nic příjemného.
LN: Když patříte do světové špičky, lišily se vaše svátky oproti dřívějšku s ohledem na přípravu?
V tréninku určitě. Před Štědrým dnem jsme odjeli ještě do Seefeldu na soustředění, od té doby trénuju pořád. Tak snad se mi to vrátí.
LN: Třeba zrovna dopadnete jako Jakub Janda v tehdejší životní sezoně. I on najednou vystřelil z ničeho nic až na úplný vrchol.
Jemu bylo kolem 27 let, už měl být na vrcholu a povedlo se mu to takhle ke konci. Mně je teď 22. Věřím, že vrchol mě teprve čeká.
