Nejlepšího českého skokana na mistrovství sužovaly několik měsíců vleklé zdravotní problémy se zády. Skoků natrénoval minimum, a tak se zlepšoval každým závodem. V Harrachově předvedl, že skutečně patří mezi elitu.
Kdyby vám někdo při vašem návrat v prosinci v Ga-Pa řekl, že budete stát v Harrachově na malém pódiu, věřil byste mu?
To bych ho asi praštil po hlavě. I když jsem stál na tom nejnižším šestém stupínku, pro mě to bylo moc emocionální. Hrozně jsem si užil každou sekundu. Byla to velká odměna po tom, čím jsem si prošel. Teď doufám, že dostanu šanci bojovat ještě o lepší než šesté místo.
Takže vám nevadilo, že jste nemohl skákat i v sobotu?
Byl jsem rád, že to pořadatelé v poklidu ukončili. S tou variantou jsem počítal už od pěti hodin. Jel jsem se kouknout na můstek a podmínky opravdu nebyly dobré. Kdyby se závod rozjel, tak by to byla trošku sebevražda. Foukalo a nikdo nemohl vědět, odkud přijde poryv.
Chvíli se zdálo, že se závod nakonec přece jenom rozjede. Lekl jste se?
To mě vylekalo. Říkal jsem si, že na mě se sice nedostane, ale pár lidí by tu asi spadlo a museli by je odnést na nosítkách. Nebylo to příjemné, když nám řekli, že se bude skákat. Naštěstí to ale zase rychle vzali zpátky.
Byl jste na závod připravený?
Až do páté hodiny jsem si myslel, že aspoň jedno kolo se rozjede. Potom už ale bylo jasně vidět, že není šance.
Český skokan Roman Koudelka v prvním kole závodu jednotlivců.
Co jste dělal během pauzy?
Byl jsem se podívat na věži, jak to vypadá. Jestli má cenu se rozcvičovat, ale nebyla možnost, že se bude skákat. Byl jsem tam hodinu hodinu a půl, a měl jsem tak o zábavu postaráno.
Myslíte, že se uskuteční nedělní závod družstev?
Optimista nejsem. Ale uvidí se, může se to změnit. Větru a dešti nikdo neporučí, ale může se stát, že se vítr zklidní a zvládne se aspoň jedno kolo.
Říkáte si, kde byste mohl být, kdyby vás netrápily zdravotní komplikace?
Takhle nepřemýšlím. Sezona mohla být klidně horší, kdybych skákal od začátku. Jsem hodně pobožný, proto si říkám, že pánbůh chtěl, abych trochu přibrzdil a uvědomil si, že taky není jen sport, což se mu podařilo. Teď mě vrátil tam, kde jsem chtěl být.
Těšíte se na poslední závod v Planici? Tam se může symbolicky uzavřít kruh vašich patálií...
Doufám, že to tam skončí a zmizí. Pojedu do Planice s velkým sebevědomím, ale z výsledků se nebudu stresovat. Dělo se kolem mě hodně věci a jsem unavený, jako bych závodil dvě sezony v kuse. Až to skončí, odjedeme s přítelkynína lyže, dám si týden úplně volno a půjdem sednout na pivo.
