Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kouč slovenských fotbalistů Weiss: Z MS nedělám vědu

Sport

  18:00
PIEŠŤANY (OD ZPRAVODAJE LN) - Na hřišti to sám na úplný vrchol nikdy nedotáhl, ale v roli trenéra už dávno splnil i ty nejtajnější sny všech Slováků. Jako by měl patent na zázraky. Před pěti lety senzačně dotáhl slovenský klub do milionářské Ligy mistrů, zbavil slovenské fotbalisty českého komplexu, ale to všechno teď přebije něco jiného.

Slovenská reprezentace v Piešťanech (Weissova rodina - syn Vladimír s otcem Vladimírem a dědou Vladimírem - uprostřed). foto: ČTK

Slovensko si poprvé v historii zahraje na mistrovství světa a chybět u toho nebude ani trenér Vladimír Weiss (45). Muž, který znovu ohromil svět a české fotbalisty odsoudil do role televizních diváků.

"Přesto si myslím, že každý normální Čech nám v Africe musí držet palce. Já také na každém šampionátu fandil Čechům," říká v rozhovoru pro LN a deník Sport.

Jediný nováček na šampionátu bude podporu potřebovat. Postupem to totiž pro sebevědomého kouče nekončí. On i celé Slovensko teď sní o postupu ze skupiny.

Úvodní zápas s Novým Zélandem je už za dveřmi. Honí se vám hlavou myšlenky, jestli jste v přípravě na nic nezapomněl?
Nedělám z toho vědu. Ježíšmarjá mistrovství světa! (koulí očima) Nechci se z toho zbláznit. Šampionát je snem každého hráče i trenéra, ale pořád to bude fotbalový zápas jedenácti proti jedenácti. Jediný rozdíl je, že se hraje v Africe.

Pro Slovensko je to navíc první velký turnaj. Je kolem toho hodně starostí?
Ve slovenském svazu nepracuje tolik lidí jako v jiných zemích, takže jsme měli spoustu práce. Papírování, zabezpečení, hotely... Vyrazit do Afriky není jen tak.

A ještě v roli jediného nováčka. Může to pro vás být výhoda?
To uvidíme. Já se toho nebojím. Jedeme si to tam užít, ale ne na výlet. Chceme překvapit a postoupit ze skupiny, i když to bude těžké. Musíme zvládnout první zápas, a pak to bude všechno otevřené.

Ptám se proto, že se nováčkům na šampionátu vždy daří.
Abyste se nemýlil. (směje se)

Doufám, že ne. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Je to tím elánem, mladickou dravostí, kterou budu vyžadovat i od svých hráčů. Ti mladí hráči totiž nemají žádné zábrany. Jsou jako tajfun. Takže buď nám někdo totálně nafackuje, nebo překvapíme tak, že bude celý svět koukat.

Co je pravděpodobnější?
To si nechám pro sebe. Ale tohle mužstvo má jednu výhodu. Když mu teče do bot, zabere. My neumíme hrát přátelské zápasy, nemáme na to takovou koncentraci. Ale mistrovství světa je něco jiného.

Slovenská reprezentace v Piešťanech (Vladimír Weiss).

O české povaze se říká, že jí role outsidera svědčí. Platí to i o té slovenské?
Máme hodně společného, ale také rozdílného. My tam jedeme s pokorou, ale ne s roztřesenými koleny. Pro nás je úspěch už to, že jsme se na šampionát vůbec dostali. Máme mladý tým doplněný o zkušené. Má svoji duši.

Povězte, jak jste ho vytvořil?
Na prvním srazu jsem stanovil pravidla hry, která dodržuju několik let. Jsou to někdy banality, třeba jen to, že musí být hráči při zápase vždy oholení. Vyžaduju to. Měla by to být společenská událost.

Neremcají, že je to štípe?
Remcají. Tak se oholí o den dřív. Jsou to výmluvy. Já se holil i v den zápasu, a nic mě neštípalo.

Také nikdo nesmí vstát od společného oběda dřív než vy.
To jsou právě ty drobnosti. Až dojím, můžou vstát také. Není to buzerace, ale normální úcta.

Máte pocit, že současná generace hráčů je oraženější?
Záleží, jak nastavíte mantinely, kam je pustíte. Nejsou každý stejný, jeden potřebuje spíš bič, druhý zase cukr. Snažím se k nim proto přistupovat individuálně, ale disciplína tam prostě být musí.

Byl jste v mládí jiný?
Chtěl bych mít sebevědomí jako tahle generace. (v ruce si pohrává s broskví) Ani jim neříkám, jaké to bylo kdysi, že broskev jsem jedl jen na Vánoce a kiwi jsem viděl poprvé na vojně v roce 1986, a to jsem si ještě myslel, že je to brambora. Ale mám je rád. Jednou jsem někde v novinách řekl, že své hráče miluju, a všichni se mi smáli. Ale ono to tak opravdu je.

Nikdo z nich ale nezná atmosféru velkého šampionátu. Věříte, že ji ustojí?
V tomhle problém nebude, i když je to mladý tým. Máme hráče, kteří hrají v Anglii, Itálii, Německu nebo Turecku. Jasně, může na ně na mistrovství dolehnout zodpovědnost, ale od toho tam pak budu já, abych jim pomohl.

Sám jste mistrovství světa zažil před dvaceti lety v Itálii. Vyprávíte o tom svým hráčům?
Ne, do minulosti se nedívám rád. Nikdy hráčům nevyprávím, jaký jsem byl. Ze vzpomínek se žít nedá. Ale je pravda, že ta zkušenost se mi jako trenérovi hodí.

Co vám utkvělo v paměti?
Bylo to výjimečné. Přišla něžná revoluce a pro nás to byla šance, jak se prodat. Každý měl najednou otevřené dveře do světa. Vlastně všichni odešli, jen já zůstal. Zranil jsem se. Ale zase jako jediný budu na mistrovství jako trenér. Takže mi to fotbalový pánbůh vrátil.

Jsou současní hráči v jiné roli, než jste byli vy tehdy?
Doba se za dvacet let změnila. My chtěli jít ven, abychom zabezpečili rodinu. Tahle generace už ale komunismus nezažila, mají jiné myšlení, styl života, hodnoty. Vidím to na svém synovi (záložník Vladimír Weiss je i ve slovenské reprezentaci). Je mu dvacet a já už mu nestačím.

Kouč slovenské reprezentace Vladimír Weiss.

V čem? Ve Facebooku a podobných věcech?
No, tam nemám šanci. (směje se) Je samostatný, od patnácti žije v Anglii. Koupil si v Manchesteru dům a žije si svůj život i s anglickou přítelkyní. Je to krásná dívka, ani nevím, kde k tomu přišel. Jako otec jsem spokojený, jen jsem nad ním ztratil kontrolu. Snažím se mu radit, ale život je už dnes jinde.

Váhali jste tehdy s manželkou, jestli ho pustit do Anglie?
Bylo to složité. Každý den volal a s pláčem říkal, že se vrátí. Já navíc ve stejný rok odešel trénovat do Ruska, takže manželka jezdila střídavě za mnou a za ním. Ale rodinu to strašně utužilo, takže teď máme silné pouto. Na to jsem hrdý.

Jaký spolu máte vztah? Odsekne vám na hřišti někdy?
Vladko ví, co si může dovolit. Má to těžší než ostatní. Jsem na něj přísnější. Vím, co umí a co ne, a snažím se ho zdokonalovat. Někdy padne i ostřejší slovo, ale je to OK.

Otec a syn na mistrovství světa. Je to velké téma. Štvou vás už otázky na syna?
Dneska jsem také kvůli tomu jednoho slovenského novináře vyhodil. Ale jo, je to taková rarita.

Jste za něj nervózní, jak zvládne start na mistrovství?
Ne. Byl jsem nervózní před zápasem s Českem, kde jsem ho poprvé představil. Ale dokázal, že fotbal hrát umí. Mladá generace trému nemá. Na tlak je zvyklá od mládí.

A co vy? Berete mistrovství jako další trenérskou výzvu?
Samozřejmě. Chtěl jsem si vždy zahrát v zahraničí, ale to se mi nikdy nepovedlo. Tak jsem si řekl, že budu na top úrovni alespoň jako trenér. V tom se mi sny plní.

Mimochodem u národního týmu máte smlouvu jen do turnaje. Už jste ji prodloužil?
Ne, ještě ne.

Závisí to na výsledku?
Vůbec ne. Záleží na svazových volbách, které budou v září. Nevím, s jakými lidmi bych spolupracoval. Potřebuju vědět, že nové vedení bude chtít to samé, co já.

Slovenský trenér Weiss.

Co vás nejvíc trápí?
Slovenská liga. Postoupili jsme na šampionát, ale divácký průměr klesl na dva tisíce. To mě obrovsky trápí. Je to katastrofa.

Vychutnal jste si vlastně vůbec ten slavný postup?
Upřímně, vůbec ne. Těch problémů je tady tolik, až mi přijde, že to bylo včera. Strašně rychle to uteklo a moc se toho nezměnilo.

Věřil jste, že to pro slovenský fotbal bude větší impuls?
Právě. Z toho jsem obrovsky zklamaný. Proto ta frustrace.

Děláte si starosti, abyste nepromrhali historickou šanci?
Ano. Za poslední půlrok se toho moc neudělalo. Začíná se to probouzet až teď. Všude vidíte billboardy politiků, ale ani jednoho fotbalistu. Jsem zklamaný, že jsme ty chlapce nedokázali lépe prodat.

Na druhou stranu jste s tím nikdy neměli zkušenosti.
Když jsem nastoupil do funkce, říkal jsem, že chci změnit myšlení lidí ve slovenském sportu. Co byste za postup dali vy nebo třeba Rakousko. Nepotrpím si na slávu, ale odezvu jsem čekal určitě větší.

Hrdinou jste byl dva dny...
Asi tak. Ale když jdu po ulici, každý mi fandí a přeje. A čím skromnější člověk, tím víc.

Říkáte jim, co budete dělat večer 24. června? Tedy po posledním utkání s Itálií?
Vím jedno. Vlado Weiss zůstane Vlado Weiss, ať postoupíme, nebo pojedeme domů. V ten den totiž slovenský fotbal dostane velkou školu. A já věřím, že se něčemu přiučíme.

WEISSOVI: TŘI GENERACE V REPREZENTACI

* Vladimír Weiss starší Narozen 21. září 1939: Otec současného slovenského kouče má ve sbírce stříbro z olympiády v Tokiu 1964, ale za Československo odehrál pouze tři zápasy. Důrazný obránce se naneštěstí zapsal do historie neproměněnou penaltou proti Portugalsku v roce 1965, která dost možná připravila národní tým o mistrovství světa o rok později.

* Vladimír Weiss mladší Narozen 22. září 1964: Někdejší záložník Interu Bratislava nebo pražské Sparty byl součástí úspěšné party, která v roce 1990 došla na mistrovství světa v Itálii až do čtvrtfinále. Větší úspěchy ale slaví jako kouč. V sezoně 2005/06 si s Artmedií Bratislava zahrál Ligu mistrů, v roce 2008 převzal slovenský národní tým, který dovedl na mistrovství světa.

* Vladimír Weiss nejmladší Narozen 30. listopadu 1989: Krajní záložník patří Manchesteru City, ale v hvězdném týmu se neprosadil, a momentálně je proto na hostování v Boltonu. Nadchl v kvalifikaci, kdy ho otec poprvé poslal na hřiště v bitvě s Českem.

Autor:

FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika
FOR KIDS by měl být zážitkem pro celou rodinu, říká Monika

Monika Pavlíčková (35 let) je maminkou dvou dcer, sedmileté Terezy a čtyřleté Laury, a zároveň také manažerkou obchodního týmu společnosti ABF,...