Sdílíte názor, že v KHL bojuje o titul polovina týmů?
Na celkové vítězství jich tu hraje několik, ale myslím, že liga se během své první poloviny vykrystalizuje. I když v tomhle zápasovém zápřahu přijde dost překvapivých výsledků. Tuhle přece porazil nováček Chanty-Mansijsk 7:4 Minsk, který vedl soutěž. Je to všechno zatím hodně vyrovnané.
Takže sledujete pečlivě výsledky svých soupeřů?
Ano, pravidelně. Jenže se to špatně porovnává, protože tabulka se liší v počtu sehraných zápasů. Třeba my jich už sehráli jedenáct, protože si předehráváme kvůli pondělní exhibici s Carolinou i kvůli vánočnímu Spengler Cupu. Hrajeme teď obden. Tempo je úplně šílené.
Co jste už v nové soutěži stihl vypozorovat?
Že kromě vyrovnanosti je tu vysoká úroveň. Ale hlavně v ofenzivě, která převyšuje defenzivní činnost. Je tu spousta šikovných bruslařů, výborných na puku, ovšem na taktiku se moc nehledí. A mělo by.
Proč odmítáte tvrzení, že Petrohrad je nejžhavějším adeptem na zisk Gagarinova poháru?
Protože mi zkrátka přijde dost nadnesené, když nás pasují do role jednoznačného favorita.
A vy se divíte? Petrohrad je nabitý hvězdami.
Jenže když se podíváte na soupisku, většina hvězd jsou zase pouze útočníci. Nás bolí především obrana. Zvlášť když se nám zranil Zubov, náš jednoznačně nejlepší bek. Můžeme mít vyrovnané obránce, ale nemáme teď jednoho dva špičkové. Přitom špičkový bek má na hru týmu obrovský vliv, je základem pro její tvorbu. My ho teď nemáme. Což se nakonec podepisuje i na naší ofenzivě.
Říká se, že ruské hvězdy mívají občas neobvyklé manýry. Je to podle vás pravda?
Záleží na osobnosti. Některé slyší nerady kritiku, jiné ji naopak berou pozitivně, snaží se držet si svou výkonnost. Ale u nás jsem se zatím s tímhle problémem nesetkal.
Už jste na nějakou zakřičel?
Toho jsem naštěstí ušetřen, (směje se) ani mi to nechybí. I když to ve mně kolikrát vře a taky se musím opravdu držet. Ale není možné, aby pět různých lidí na střídačce na hráče řvalo.
Jak si vlastně notujete? Máte v Petrohradu poměrně široký trenérský tým.
Je to pro mě něco nezvyklého, to určitě. Ale v Petrohradu se naštěstí sešli lidé, kteří jsou tolerantní a řeší všechno společně.
Pracuje s vámi i bývalý obránce Darius Kasparaitis. Učí se od vás hodně?
Jasně, snaží se. Jeho výhodou je, že má u hráčů velký respekt, ještě předloni s nimi pravidelně nastupoval na led. Má hlavně na starost práci s obránci. Ale řeknu vám, bývá dost emotivní. Jako býval na ledě.
Teď upřímně: bývá vůbec výhodou působit v nejbohatším klubu v ruské lize?
Jak se to vezme. Po stránce materiálních podmínek určitě – hotely, kde bydlíme, jsou špičkové, doprava letadlem bývá pohodlná.
Jenže co když se zrovna nezadaří? Netlačí na vás potom vedení klubu o to víc?
Nespokojenost je znát po každé porážce – a byla už hned po prvním kole, kdy jsme prohráli. Jenže s tím se holt musí počítat.
A co tamní média, která občas ráda přehání? Máte zkušenost?
Víte, já ta ruská vlastně vůbec nečtu, to u nás v klubu rozebírají jiní lidé. Sleduju hlavně český tisk, hodně pak i extraligu.
Po pár kolech vám nejspíš zatím nic nenapoví. Přesto: Pardubicím na obhajobu titulu věříte?
Troufnu si tvrdit, že budou letos znovu mezi nejsilnějšími týmy. Na jednom přípravném turnaji ve Švýcarsku jsme se s nimi potkali a měl jsem starost, jestli s Martinem Růžičkou dokážou zalepit díru po Dominiku Haškovi. Ale teď už se nebojím. Dojdou znovu daleko.
