V Itálii vás ve skupině čekají těžcí soupeři Francie a Bulharsko, schůdněji vypadá jen Čína. Je vůbec v silách českého týmu postup z lepší než třetí příčky?
Řekli by fotbalisté před mistrovstvím světa, kde by měli ve skupině Brazilce, že je porazí? Francie je pátý tým z posledního šampionátu, Bulhaři mají bronz. Když ale zahrajeme dobře první dva zápasy s Francií a Čínou, můžeme se dostat do laufu. Od vstupu se bude odvíjet všechno. A nezapomeňte, že v kvalifikaci jsme museli vyřadit i Nizozemsko, Finsko, Ukrajinu nebo Portugalsko, vítěze Evropské ligy.
Je Francie podle vás k poražení?
A proč by nebyla? Naposledy, v kvalifikaci pro Peking, jsme ji porazili ve třech setech. V našem kádru je šest hráčů z francouzské ligy, známe je. Všichni pro tom skalpu toužíme, já strašně moc.
Hovořil jste o laufu – kdy naposled byl český tým tak rozjetý?
V roce 2003, když kluci ve Světové lize postoupili do Final Four ve Španělsku. Pak už asi ne. Měnili se trenéři, málem na každé velké akci jsme byli pod jiným. To se projeví taky.
Nechtějí být ztracenou generacíČeští volejbalisté se na MS probojovali potřetí v řadě. V Argentině 2002 obsadili 13. místo, podobně jako v Japonsku 2006. - Ve skupině v Turíně se utkají v sobotu s Francií, v neděli s Čínou, v pondělí s Bulharskem. - První tři týmy postoupí do tříčlenných skupin, z nich půjdou první dva do dalších tříčlenných skupin. Pak začnou boje o umístění na 1. až 12. příčce. - "Tahle generace hráčů není ztracená, letos nebo příští rok na mistrovství Evropy se může dostat dál, než je teď," říká šéf svazu Zdeněk Haník. Na loňském ME skončil tým na 16. místě. NOMINACE: Nahrávači: Luboš Ticháček, Petr Zapletal. Univerzálové: Jan Štokr, David Konečný. Smečaři: Petr Pláteník, Jiří Popelka, Ondřej Hudeček. Blokaři: Aleš Holubec, Jakub Veselý, Petr Konečný. Libera: Martin Kryštof, Jiří Bence. |
Začínal jsem u pana Velaska z Argentiny v roce 2002, potom se prostřídali Pavel Řeřábek, Francouz Laurent Tillie, Igor Prieložný, Zdeněk Haník, od loňska nás vede Jan Svoboda. Šest trenérů za osm let, to žádnému týmu nemůže prospět. Špičkové týmy mají dlouho jednoho trenéra, jedou podle nějaké koncepce. Ale dá se říct,že pod panem Svobodou se situace stabilizovala, vede nás rok, předtím byl asistentem trenéra Haníka.
Proč se u českého týmu měnili trenéři tak často?
Asi jsme nenaplňovali naděje, které do nás byly vkládané.
Nebo jste nenaplňovali ambice svazových činovníků?
Třeba. Mohly být i jiné důvody, do kterých my hráči tolik nevidíme.
Možná to souvisí s tím, že za dřívějšího režimu, dokud hráči nemohli působit v zahraničí, bylo víc času na pilování sehranosti. Nebo ne?
K tomu slouží Evropská liga, případně Světová liga, které hrají národní týmy. To nám chybí. Světovou ligu hrálo Česko v roce 2003, Evropskou naposledy o něco později. Jenže účast stojí dost peněz.
Volejbal je stále považovaný za klasický český sport, dříve co do úspěchů a popularity snesl srovnání s fotbalem či hokejem. Cítíte v hnutí, že jsme stále volejbalový národ, nebo se to změnilo?
Na letních antukových turnajích, třeba v Dřevěnicích nebo na Vranovském létě, je pořád hodně zapálených amatérů, ale pokud jde o profesionální volejbal nebo o mládež, tak nám ujel vlak. Chtělo by to restart, aby mladí lidé zase našli chuť do volejbalu. Pryč jsou doby, kdy válely jen země východního bloku a západ se od nás učil. Teď se můžeme učit my.
Copak Česku, které kdysi vozilo medaile z mistrovství světa a olympiád, nezůstala žádná někdejší přednost?
Snad jen ty antukové turnaje, to je opravdu český unikát, ale i tam ubývá týmů. Podobně trpí basketbal, házená. Je třeba děti nějak zaujmout, jinak budou hrát jenom florbal. A hodně se změnilo i na špičkové úrovni, je to o fyzických parametrech a o dřině. O tréninku, nasazení, národní hrdosti.
Nám tyto parametry chybí?
Kdyby nechyběly, byli bychom mnohem výš.
Působíte ve francouzském Montpellieru – jak se tam dívají na český volejbal?
V zahraničí máme hodně dobrých hráčů, takže se Francouzi diví – jak to, že jste ještě neudělali nějaký výsledek? Určitě tam nemáme špatné jméno.
Hovořil jste o tom, že by mladí lidé znovu měli najít chuť do volejbalu. Jak to udělat?
Každý by měl přispět něčím – svaz, organizátoři turnajů, kluby. A my taky, nějakým slušným výsledkem. Konečně bychom se zase mohli připomenout, podobně jako se to povedlo mým předchůdcům ve Světové lize před lety. Dobře vím, že "jen" postup na šampionát veřejnost moc nenadzvedne, ale těžko někomu vysvětlovat, že volejbalový svět se strašně vyrovnal.
