Nemáte jasno?
Ve Spartě jsem zažil krásné okamžiky, stejně jako ve Slovanu. Asi budu fandit hezkému fotbalu.
Byl rozdíl vyhrát titul se Spartou a se Slovanem?
Obrovský! Možná tím naštvu fanoušky Slovanu, ale bylo to opravdu markantní. Když jsme vyhráli se Spartou, tak byl plný stadion, euforie, fanoušci na hřišti...
Čtěte také |
...zato se Slovanem?
Bylo na zápase dva a půl tisíce lidí, kteří řvali „My chceme stadion!“. Na jednu stranu je chápu, ale my přece nemohli za to, že Slovan nemůže hrát na Tehelném poli.
Kdo bude ve čtvrtek favoritem?
Slovan Bratislava není v nejlepším rozpoložení a má za sebou sérii porážek. Proto bych řekl, že favoritem je Sparta.
Dají se oba kluby porovnat?
Jsou to největší kluby ve svých zemích. Mají nejkvalitnější týmy i nejlepší podmínky ze všech. I když... Sparta má svůj stadion a tréninkové centrum. V tomhle směru je větším klubem.
A co život?
To bylo skoro stejné v Praze i na Slovensku. Bratislava není zase tak velké město, má asi půl milionu obyvatel. Celá rodina si zvykla rychle. Vždycky se tam budeme rádi vracet.
Ale v létě jste tam znenadání skončil, protože jste se nedohodli na prodloužení smlouvy.
My jsme se dohodli, ale pak jsem se zranil a všechno se zkomplikovalo. Poslali mi e-mail, že prodloužit smlouvu nechtějí. Chvíli to ve mně vřelo, ale teď už nejsem naštvaný a to rozhodnutí respektuju. S nikým z klubu nemám problém.
Který okamžik ve Slovanu pro vás byl nejhezčí?
Vyřazení AS Řím v předkole Evropské ligy v létě 2011. To bylo nejvíc, protože to vůbec nikdo nečekal. Byla to euforie, blázinec. Ale moc slavit jsme nemohli, protože jsme jen pár dnů nato hráli ligu.
Ve Slovanu jste prý měl překvapivě větší plat než ve Spartě. Je to pravda?
Nevím, proč bych to měl tutlat. Ano, ve Slovanu jsem měl větší peníze, ale zase ne o moc.
Spartu trénuje Vítězslav Lavička, Slovan Bratislava zase Jozef Chovanec. Vy jste zažil oba během angažmá ve Spartě. Jací jsou?
Trenér Lavička byl nejlepší trenér, pod kterým jsem kdy trénoval. A to i po lidské stránce. To vám potvrdí každý, kdo pod ním působil. I když nehrajete a jste náhradníkem, tak nemáte pocit odstrčeného.
Překvapilo vás, že Slovan angažoval Chovance?
Ani ne. Už tam měl jít v době, kdy jsem tam byl já. Říkal jsem si, že tam stejně jednou skončí.
Může tým pozvednout?
Ano, je to kvalitní trenér, který toho spoustu dokázal. Po té krizi, kterou Slovan prochází, určitě pomůže.
Čím to je, že se Slovanu v posledních zápasech tak nedaří?
Těžko hodnotit. Na Slovan je na Slovensku vyvíjen obrovský tlak. Nezadaří se jednou, podruhé a už vám to dají najevo i fanoušci. Pak už se to s vámi veze.
Do Sparty jste přišel v roce 2007, kdy končila její éra dominance. Jaké ty čtyři roky byly?
Krásné, nádherné! Zažil jsem tam opravdu parádní roky, i když jsem se v té době i zranil. Po fotbalové stránce mi to dalo strašně moc.
Co byl nejhezčí moment ve Spartě? Titul?
Ten byl krásný! Ale já bych vybral hned ten přestup do Sparty.
Proč?
S tím, že bych se tam mohl někdy dostat, jsem vůbec nepočítal. I potom byla možnost, že bych ještě někde hostoval, ale najednou se to otočilo, a já nakoukl i do reprezentace.
Získal jste si i fanoušky, kteří na vás dodnes vzpomínají.
Vůbec nevím, čím to bylo, ale kontakt s nimi udržuju pořád. Pořád mi fandí. Pamatuju si, když jsme se Slovanem přijeli na Spartu hrát přátelský zápas, že mi tleskali.
Naopak ve Slovanu jste to ze začátku s fanoušky neměl lehké.
Pár dnů potom, co jsem do Slovanu přišel, bylo sezení s fanoušky. Dali mi tehdy najevo, že jsem přišel ze Sparty. Ale to k tomu patří a pak už se všechno urovnalo a bylo to v pohodě.
Ale asi si umíte představit, jak Spartu berou. Můžou sparťani čekat nenávistnou atmosféru?
Rivalitu z federální doby určitě vnímají. Ale zase byl nečekal totální nenávist. Nějaké pokřiky budou, ale to bude i ze strany Sparty. To prostě k fotbalu patří.
Mimochodem, nesnil jste o tom, že když se někdy budete vracet do Česka, tak to bude do Sparty?
Samozřejmě mě to napadlo, ale potom co se stalo... Zraníte se, jste bez smlouvy. Čekal jsem, že budu na podzim trénovat individuálně. Proto jsem moc vděčný za to, že se ozvaly České Budějovice, můj mateřský klub. S tím jsem nepočítal a patří jim za to velký dík.
