Při víkendovém boji o Davis Cup prožíval muka: "Jsou to hrozný nervy!" Sám je jen rekreační hráč, s tenisem začínal pozdě. Vybavuje si, jak před 32 lety doma v Ostrově nad Ohří viděl v televizi československý daviscupový triumf.
Na finále byl s manželkou už před třemi lety v Barceloně. Tam Španělé s Čechy zametli jednoznačně 5:0. Odveta v Praze byla mnohem dramatičtější.
"Ta atmosféra je fantastická, s takovou se Tomáš nikde nesetká," pochvaloval si Martin Berdych.
Musí to být vskutku zvláštní pocit, když tisíce lidí v euforii skandují jméno vašeho dítěte. Berdychovi, vyždímaní veškerým napětím, nakonec v neděli večer jásali s nimi. Vždyť jejich syn s Radkem Štěpánkem dokázali přelomovou věc, triumfovali ve 100. finále nejslavnější tenisové týmové soutěže.
Především po páteční strhující bitvě proti Almagrovi diváci aplaudovali Berdychovi jako hrdinovi. A on předvedl neobyčejně vášnivá oslavná gesta. "Čím větší zápas, tím víc teď dává Tomáš najevo radost. Jde to z něj ven," říká táta Berdych.
Pečlivě si schovávají články
Potomka během finále vídal jen na chvilku, třeba v sobotu ve dvě ráno v hotelu, když šli se ženou spát. "Tomáš měl před sebou ještě masáž, moc jsme ho nezdržovali. Maminka je lékařka, takže se ptala, jestli nemá nějaké problémy. Po vítězství se ale tvářil spokojeně," řekl Berdych senior.
Po sobotní čtyřhře předvídal, že jeho vyčerpaný syn to bude mít v nedělní řeži s Ferrerem těžké: "Za dva dny strávil sedm a půl hodiny na kurtu, to je síla." Ač se jeho tušení potvrdilo, stříbrná mísa zůstala v Praze.
Už léta dokumentuje Tomášovu kariéru, schovává mu články z novin. Berdychův archiv teď bude zase o něco bohatší. O stránky s euforickými titulky, oslavnými texty a dojemnými fotografiemi.
