Žije v Bratislavě, občas se během šampionátu objeví i na hokeji. Svým osobitým stylem vystupuje pořád. Stejně jako pár desítek roků nazpátek.
Co všechno tedy v současnosti máte na práci?
Je toho víc, než když jsem byl jen zaměstnancem televize. Už čtvrtý rok pracuju pro sportovní rádio v Košicích, kam pravidelně dojíždím. Mám vlastní talk show s bývalými hvězdami sportu. A k tomu ještě pořad Z bláta do kaluže – něco jako má u vás Mirek Donutil. Vzpomínám tam na své zážitky.
Jak tohle všechno stíháte?
To není všechno, moderuji ještě různé soukromé akce, plesy, firemní večírky. Mám toho dost, ale nestěžuji si. Já tvrdím, že je lepší strhat se než zplesnivět.
Když ve svém pořadu vzpomínáte na časy novinářské kariéry, na co nejraději?
Víte, těch historek, co jsem zažil, je opravdu hodně. Komentuju od 59. roku, kdy jsem nastoupil do televize a tehdy tam bylo třeba dělat vše, protože nás bylo málo. Hokeji jsem se hodně věnoval do šestašedesátého, než přišla nová generace komentátorů. Pak jsem zůstával hlavně u fotbalu.
Je pro vás těžší komentovat hokej než fotbal?
Samozřejmě, tam se hráči neustále mění, je to rychlejší hra, takže na postřeh i daleko náročnější. Mám těch příhod spousty, ale třeba jedna taková: v sedmašedesátém, bylo to ve Vídni, jsme hráli utkání se Sověty. Byla to strašná mela... Celý zápas jedna bitka za druhou, ale takové, že chvílemi už nebylo místa na trestné lavici, takže vyloučení hráči stáli až v chodbě. Prohráli jsme 2:4, ale skončilo to strašným stresem také pro komentátory. Z Prahy nás totiž pořád nabádali, ať popisujeme, jak se přátelé socialistické krajiny mlátí v cizině.
Jak to dopadlo?
Oba týmy si ani nepodaly ruce a při hymně pískala celá hala tak, že hudbu nebylo slyšet. Když se nás ptali, jak to bylo, říkali jsme, že tam pískali samí Rakušané, přitom ta hala byla plná Čechoslováků.
Bylo pro vás těžké držet si ve vypjatých situacích nadhled?
Bylo, ovšem zrovna tohle mám během mistrovství za zlé současným slovenským komentátorům. Jasně, určitá dávka emocí tam musí být, ale komentátor by měl být nad věcí, nesmí se z něj stát fanda – to ať nechají divákům... Navíc mají hroznou slovenštinu a zestylizovat větu, to je u nich velký problém.
A co české komentáře? Ty občas posloucháte také?
Já poslouchám hlavně české kanály, když můžu. Potíž je v tom, že ty sportovní nechytám. Ale taky se mi u vás jedna věc dost nelíbí – říkáte často Češi. Proč neříkáte naši?
V práci jsme se učili, že si svůj národ nemáme přisvojovat.
Ale když někdo řekne Češi a ne naši, tak si povídám: Proboha, copak jsi Eskymák? My říkali naši, ne jako naše premiérka, která místo domoviny či vlasti používá sousloví tato krajina. Tohle nemám rád.
Co se vám na českém komentáři líbí nejvíc?
- narodil se 7. září 1934 v Bratislavě
Kdo je Karol Polák?
- známý sportovní komentátor, dlouhých 34 let pracoval v Československé televizi
- proslavil se svým osobitým stylem a legendárními výroky
- nyní působí jako moderátor v košickém rádiu, má také svůj vlastní televizní pořad
- v mládí studoval divadelní fakultu VŠMU v Bratislavě, do dorostu byl také fotbalovým brankářem a hrál rovněž sedm let závodně basketbal
Závidím vám variabilnost slovíček. Máte víc výrazů. Já byl jako herec vychovaný k čistotě jazyka, proto tak trpím... Sedím u televize a manželka jde radši jinam, protože z toho nic nemá. Pořád nadávám.
Nadáváte i na stav, ve kterém se dnes slovenský hokej nachází?
Ano a bude to ještě horší, protože nemáme kde brát hráče. Já tu nepláču za nějaký socialismus, ale tehdy alespoň byla určitá péče o mladé sportovce.
To je hlavní důvod letošního domácího propadáku?
Těch vážných bodů je víc. Za prvé: přeceňujeme u nás podle mě NHL, protože vidíte sami, že nám nepomohly ani hvězdy jako Hossa, Gáborík či Višňovský... Navíc většina hráčů jsou jako starci na chmelu, opotřebovaní, ale hlavně mentálně. Také nenávidím, když od hráčů slyším, že se dopustili chyb, kterých se příště musí vyvarovat. A že se vymlouvají na širší hřiště – to přece věděli dopředu, ne? Oni pořád něco hledají, ale sami si už nepřiznají, že nestíháme.
A jaký máte názor na zahraničního trenéra, když reprezentaci vede Kanaďan Glen Hanlon?
To je další věc. Nezpochybňuji jeho kvality, může to být dobrý trenér, jenže není to Slovák, nepozná mentalitu, nezná řeč... Pochybuju, že všichni hráči mluví stoprocentně anglicky. Šaškuje tam, nadává na rozhodčí, je to nervní typ. Ale to nepůsobí na hráče dobře.
Jak se vám kouká na fakt, že Slovensko si nezahraje čtvrtfinále už čtyři roky po sobě?
Tohle mužstvo co nejdříve skončí, je to alarmující, že nemáme náhradu. Chára, Šatan, Demitra... Ti byli ve svých devatenácti už hvězdami, ale teď tu nikdo takový není. Oni vyrůstali ve středisku sportovní mládeže, ale dnes dítě nevyšplhá ani na laně, neudělá kotoul. Je to už jen všechno o penězích.
Je v tomhle třeba něco, co závidíte Čechům?
Právě to, že máte daleko širší základnu a mnohem lepší hráče. To je hodně znát. Ale nedá se říct, že vám to závidím. Víte, já už to tak neprožívám, mám spoustu jiné práce. Nejsem ten, který se druhé ráno oběsí, když prohrajeme.
