Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Kapitán českých hokejistů Eliáš: Černý kůň? Tím jsme právě my

Sport

  15:44
PRAHA - Jako by ho míjelo štěstí nebo s ním laškoval jen nepříznivý osud – inu, Patriku Eliášovi (33) nebyl dosud olympijský turnaj souzen. Do Nagana nedostal důvěru, v Salt Lake City s týmem vypadl hned ve čtvrtfinále. A Turín? Jedna odehraná třetina, než kvůli zranění odstoupil. "Ale takhle to neberu," říká hokejista ve službách New Jersey. O to víc má Vancouver za novou výzvu. Věřte mu, český tým tam povede jako jeho kapitán.

Patrik Eliáš se o sebe umí postarat. foto: Reuters

Řekněte: sníte rád?
Sny mám. Asi jako každý člověk nebo sportovec.

Tak se posuňme časem o pár týdnů dopředu. Jak byste se asi vracel domů s olympijským zlatem na krku?
Jéžiš, byl bych nesmírně pyšný. Možná bych si utahoval z ostatních, které bychom porazili, hlavně bych ale cítil své vnitřní uspokojení. Bylo by to přece fantastické.

Eliášova nej... Soupeři jeho očima

Nejtalentovanější tým:
RUSKO. Je až neuvěřitelné, kolik tam mají skvělých útočníků.

Nejzkušenější tým:
KANADA. Má urostlé, zkušené beky, kteří hrají v NHL i za reprezentaci.

Tým s nejlepším gólmanem:
JE JICH VÍC. Rusko, Kanada nebo USA. My zase máme Vokouna.

Nejbruslivější tým:
RUSOVÉ. Rádi kroužkují, takže ti se hejbou po hřišti úplně všude.

Nejnepříjemněší tým:
ŠVÉDSKO. Hrají svým defenzivním stylem hry, těžko se prosazujete.

Neprobouzíte se občas z takovýchto snů?
Jako že by se mi o tom s blížícím se turnajem zdálo? To ne. I když pamatuju, když jsme hráli finále Stanley Cupu, jak mi pracoval mozek. Byli jsme tak blízko vítězství a já si už dopředu představoval, jaké by to bylo, kdyby všechno klaplo.

Teď váš mozek pracuje jinak?
No, na rovinu: o olympiádě se mi ještě nezdá.

A je to dobře, nebo špatně?
Myslím, že správně, ne? Každý ještě máme práci v klubech. Ale až budu v letadle na cestě do Vancouveru, vím, že přepnu a soustředím se na hry. A budu dýchat s národem.

Copak vy už přes oceán cítíte, že národ olympiádou začíná žít?
Mluvím s rodinou, se známými, každý se už o to zajímá.

V Americe také?
Rozhodně. Každý rozhovor míří na olympijské téma, všichni se na to těší. Cítíme to na každém rohu, třeba mně a dalším klukům už dorazily nové sady hokejek. A rukavice v národních barvách.

Vy si na to hodně potrpíte, že?
Ale to je přece hezká věc – hráč by měl ladit se zemí, za kterou hraje. Lépe to vypadá a je to i správné.

Vrátím se ještě o čtyři sezony zpět k Turínu. Co se vám při té vzpomínce vybaví?
Smolný úvodní zápas, kdy jsem dostal krosček do žeber. Po zdravotní stránce to bylo jen nešťastné završení roku (v předchozím roce onemocněl žloutenkou – pozn. red.).

V lednu jste utrpěl otřes mozku a hry vám mohly znovu uniknout. Nebojíte se, že jsou pro vás trochu zakleté?
Vůbec ne. Takový svátek je jen jednou za čtyři roky, člověk nikdy neví, co se může stát... A já jsem vděčný za každou příležitost.

Zvlášť když vám byla udělena role kapitána?
To je obrovská čest. A taky velká zodpovědnost, nesmírně si toho vážím, opravdu. Ale chci taky říct, že tíha té odpovědnosti je zároveň na všech hráčích – bude jedno, jestli máte na dresu písmeno, nebo ne. Jsem si jist, že jeden se spolehne na druhého. Zabojujeme za jednu věc.

To je vaše poslání i vzkaz ostatním soupeřům?
Přesně v tomhle totiž může být naše síla. Já věřím, že budeme černým koněm celého turnaje.

Takže souhlasíte s Jaromírem Jágrem, který prohlásil, že Češi klidně mohou dojít až na vrchol?
A co by ne? Samozřejmě že řeči půjdou brzy stranou a my to budeme muset předvést na ledě. Pak uvidíme, kam nás to až dotáhne.

Povězte – jaký je podle vás rozdíl mezi týmem z Turína a tím současným pro Vancouver?
Předtím jsme byli jedním z hlavních favoritů, teď jsme ve světě bráni trochu jinak. Je to přece normální, i v životě jste jednou dole a jednou nahoře, ale zase se to může obrátit k lepšímu. Třeba právě ve Vancouveru... Tam bude mužstvo složené z hráčů, kteří vědí, jakou mají v týmu roli. Je kompatibilní, trenér ho postavil velmi chytře. Věří si.

Patrik Eliáš si vyzkoušel

A jaký je rozdíl dělat kapitána v klubu a v reprezentaci?
Především v tom, že olympijský turnaj je o dost kratší.

Může vám pomoci tahle zkušenost z New Jersey?
Myslíte tu chvilku, co jsem tam dělal kapitána? (usměje se) Ale asi jo, už vím, co to tak obnáší a jak se mám chovat, připravovat na zápasy... Někteří kluci se touhle funkcí nechají rozhodit. Ale mě to naučilo, že se musím soustředit hlavně na své výkony na ledě.

Ale komunikovat rovněž, ne? Nebo v čem kromě výkonů a autority spočívá kapitánské céčko?
Jasně, komunikace je důležitá. Hodně ulehčuje hru – pak o sobě víte, máte přehled. A kapitán musí být komunikativní, ale je i potřeba, abychom si hned na začátku všichni řekli, co vlastně chceme. Abychom se podřídili společnému cíli.

Budete tím, kdo by si případně vzal po první prohrané třetině klíčového čtvrtfinále slovo? Jako to v Naganu udělal tehdejší kapitán Vladimír Růžička?
Zrovna na tohle tam máme kluků víc. Ovšem vyslyšen bude každý, i když si třeba nedokážu představit, že se v šatně ozve první David Krejčí se svou tichou povahou. Chci říct, že to není o tom, abyste něco řekli. Spíš abyste věděli, kdy a jakým způsobem máte co říct.

Patrik Eliáš.

Co říct měl nedávno i Martin Brodeur, váš brankář v New Jersey. Pěl chválu na adresu české jedničky Tomáše Vokouna...
Tomáš chytá fantasticky, každý zápas dává své Floridě šanci vyhrát. Hlavně ať si tu formu udrží, bude tím nejdůležitějším článkem.

Mluvíte teď v zámoří víc s reprezentačními spoluhráči? Během pauzy po zranění jste na to měl možná dost času.
Jo, jo, třeba s klukama z Montrealu jsem byl na večeři, hodili jsme řeč s Tomášem Plekancem. S Martinem Eratem a Martinem Havlátem jsem ve spojení pořád.

Takže i na nich cítíte stoupající horečku?
Na olympiádu myslí všichni, za dva týdny budeme už spolu hrát. Ale ještě nás čekají zápasy v NHL.

Přemýšlíte, že to možná je vaše poslední šance. Nebo ne?
Na rovinu: podle mě je možné, že budu hrát i na příštích hrách. Ale nesmí to bránit nároďáku v budoucnu. Protože mladí šanci potřebují.

Hlavní hvězdy: zbraně favoritů

Alexandr Ovečkin - Rusko:
Díky němu, Malkinovi, Kovalčukovi a dalším spoléhá tým hlavně na drtivou ofenzivní sílu. Úřadující světový šampion z posledních dvou let platí s Kanadou za největšího aspiranta na zlato.

Sidney Crosby - Kanada:
Sidney Crosby.

Kolem něj má útok jak dravce, tak i zkušené hráče. A asi nejpevnější obranu ze všech – o brankářích Brodeurovi či Luongovi nemluvě. Mužstvo budí strach, navíc hraje doma, čímž však bude pod tlakem.

Nicklas Lidström - Švédsko:
Bude předávat zkušenosti obraně, ale severský národ má hvězdy i v útoku: Forsberg, Zetterberg či bratři Sedinové, z nichž jeden je 2. v produktivitě NHL. Mužstvo obhajuje zlatý úspěch z Turína.

Ryan Miller - USA:
Gólman Buffala momentálně vládne statistikám NHL. V týmu jsou jen tři hráči se zkušenostmi z předchozích her, Američané spíš stavějí na talentovaném mládí.

Jaromír Jágr - Česko:
Jaromír Jágr na tréninku reprezentace.
Číslo 68 bude mít motivaci znovu se ukázat před zraky zámoří. Češi jsou možným černým koněm turnaje. Kompatibilně sestavené mužstvo se bude opírat především o zkušenou obranu i výbornou formu gólmana Vokouna.

Teemu Selänne - Finsko:
S Finy se příliš nepočítá, ovšem pozor – v kádru mají 15 hráčů z Turína, kde tým vybojoval stříbro a předváděl vůbec nejhezčí hokej. Navíc může podle formy vybírat z trojice vyrovnaných brankářů.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!