Nabitá hala v Čeljabinsku přetékala euforií. Lukáš Krpálek stál na nejvyšším stupni se zlatou medailí a Rusové, kteří jej po semifinálovém triumfu nad domácí hvězdou, olympijským vítězem Chajbulajevem, vypískali, mu teď, chvíli po rozhodujícím vítězství nad Kubáncem Armenterosem, znovu bouřlivě aplaudovali.
Jen vysocí činovníci Mezinárodní judistické federace (IJF), kteří seděli v čestné lóži, zachovali stoický klid.
„Já byl nadšený, ostatní mi gratulovali, ale jako by moje nadšení nesdíleli,“ líčí Vladimír Bárta, někdejší reprezentant a nyní sportovní ředitel IJF.
„Pak mi došlo, že Lukášovo zlato brali jako něco, co nikoho nepřekvapilo, protože to prostě přijít muselo. Z mistrovství světa má už dva bronzy, do Čeljabinsku přijel jako světová jednička, takže všichni počítali, že se prosadí,“ vysvětluje.
Netaktizuje, jde za vítězstvím
„Ujistil mě o tom i předseda federace, Rumun Marius Vizer. Řekl mi, že Krpálek se konečně zařadil tam, kam už nějaký čas patří. Lukáše totiž mají rádi všude, v Paříži nebo třeba v Rio de Janeiru. Jeho pojetí juda je velmi atraktivní – nesbírá drobné bodíky, netaktizuje, ale pere se, jde za vítězstvím. A to ocení odborníci i laici.“
Domácí legendy juda, mnohdy jeho vrstevníci, však Bártovo nadšení sdílejí.
„Lukáš je borec, jakého naše judo dosud nemělo, klobouk dolů. Nikdy mě nenapadlo, že jednou budeme mít mistra světa,“ přiznává Vladimír Kocman, majitel bronzu z olympiády v Moskvě 1980 a světového stříbra z roku 1983.
„Sám jsem totiž poznal, jak je to těžké, a trošku znám českou povahu. O to příjemněji mě překvapil, i když tolik zase ne. Kdysi jsem se dočetl, že jako juniorský mistr světa z let 2008 a 2009 mohl jet na dlouhou stáž do Japonska, ale odmítl to. Hned jsem zpozorněl; buď je to namyšlený trouba, a nebo budoucí šampion. Začal jsem ho sledovat a brzy mi došlo, že Lukáš má opravdu povahu šampiona. Přitom je to sympaťák a rozumný kluk, působí velice příjemným dojmem,“ dodává Kocman, jemuž judističtí souputníci dodnes neřeknou jinak než Golem.
Také Pavel Petřikov, druhý slavný judista minulosti, který se ozdobil světovým stříbrem, neskrývá uspokojení.
„Lukáš jen potvrdil to, co o něm víme už dávno – že je obrovský talent a borec. A pro judo je jeho zlato úžasná věc – jeho popularita stoupne, budou z toho těžit kluby. O našich medailích se kdysi taky hodně psalo a děti pak mířily do tělocvičen. Judu tenhle úspěch prospěje,“ nepochybuje Petřikov, který coby kouč před lety dovedl Radku Štusákovou a Michaelu Vernerovou k evropským a v případě Vernerové i ke světové medaili.
INFOGRAFIKA Plný náhled po rozkliknutí. |
Mnozí přirovnávají Lukáše Krpálka k Jiřímu Sosnovi, jenž v roce 1991 dosáhl na bronz z mistrovství světa a který si na tatami vysloužil přezdívku Strom. Většina soupeřů s ním totiž nedokázala hnout, navíc působil velmi sebevědomě. „Krpálek je takový omlazený Sosna – má úžasnou stabilitu, je to chlap bez nervů, z ničeho nemá strach. Proto je fenomenální, překonal nás všechny,“ oslavuje současnou hvězdu Petřikov.
„Tak to není,“ brání se Sosna. „Bojíš se vždycky, jen to na sobě nedáváš znát. Myslím, že i ‚Krpoš‘ se bojí, je to spíš takový respekt. Musíš přece myslet i na obranu, dávat pozor na silné zbraně soupeře. Pouhým útočným nadšením by nevyhrál ani Lukáš,“ kroutí hlavou.
Ani Sosna neskrývá radost z dosud největšího úspěchu českého judisty. „Je to bombarďák. A za druhé: když to umíš, tak je to sranda. A Lukáš to setsakra umí.“
Zatímco Krpálkovi je třiadvacet, Sosna vybojoval světový kov v jedenatřiceti. „Jo, zrál jsem jako víno. Už jsem byl přestárlý sportovec, tak mi soupeři tu medaili nechali... “Před Lukášem je ovšem budoucnost, jen ať vydrží zdravý,“ přeje rodákovi z Jihlavy.
Podle Vladimíra Kocmana Krpálkův úspěch přesahuje rámec sportu. „Vidím v tom i určitou naději, že v tomto národu dřímá potenciál, aby se všechno hnulo správným směrem,“ přemítá chlapík, který v Českých Budějovicích působí jako pastor křesťanského sboru.
„Víte, mám jeden model a příklad opravdového bojovníka, Ježíše Krista. Člověka, který nikdy neudělal kompromis a nesmířil se s čímkoli špatným. A když vidím Krpálka i s jeho krásnou povahou, říkám si: Je prima, že tady jsou takoví bojovníci.“
Dvacet tisíc od Štrougala
Zatímco Krpálek inkasoval po návratu do vlasti odměny ve výši 600 000 korun, jeho předchůdci brali jiné peníze. „Já dostal za stříbro z mistrovství světa tři tisíce od ČSTV a dva tisíce od armády. My jsme dělali judo pro čest a slávu země,“ směje se Petřikov, někdejší člen Dukly Banská Bystrica.
„Na vojně nám říkali, že pochvala od velitele je víc než nějaká finanční odměna. Ale za evropské zlato z roku 1988 jsem dostal asi 40 000 korun, to už se situace zlepšovala,“ říká Sosna.
A na kolik si vlast cenila bronz z OH v Moskvě 1980? „Od Štrougala jsem dostal, tuším, dvacet tisíc,“ zmiňuje Kocman odměnu za dosud jediný olympijský kov českého juda. „Ale za dva roky v Riu už to platit nebude. Lukáš je fakt vítězný typ,“ má jasno Kocman.
