Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Musím být spokojený i se 78. místem, připustil Kreuziger po 1. etapě

Sport

  6:00
Jako první ze tří českých cyklistů se na start 104. ročníku Tour de France postavil v sobotu v 16:34 Roman Kreuziger. V úvodní čtrnáctikilometrové časovce dojel mezi kapkami deště v Düsseldorfu se ztrátou 56 vteřin na 78. místě. Mnohem důležitější ale bylo, že nespadl a závod pro něj neskočil jako pro Alejandra Valverdeho nebo Iona Izaguirra.

Roman Kreuziger. foto: MAFRA

Jakých bylo úvodních čtrnáct kilometrů letošní Tour de France?
Je zajímavé, že na Giru d ́Italia, kde většinou prší, neměli jediný den zataženo a tady začínáme rovnou se zataženou oblohou a deštěm. (usměje se) Snad to bude v příštích dnech lepší, protože je určitě lepší zmoknout na čtrnácti kilometrech, než v etapách, které nás teď čekají, a většina z nich má přes 200 kilometrů.

Myslel jste hodně na to, abyste zbytečně neupadl? Přece jen ovládat časovkářské kolo na této mokré trati není nic jednoduchého.
Ani bych neřekl, že je tak velký rozdíl mezi časovkářským speciálem a silničním kolem. Jde spíš o to, že jsme jeli v centru města, kde je hodně bílých čar na silnici, a to v zatáčkách není ideální. Snažil jsem se v zatáčkách neriskovat a jet hlavně na rovných úsecích. Nechtěl jsem tady v Düsseldorfu nechat na silnici nějakou kůži, protože opravdová Tour začíná v neděli.

Takže se 78. nejrychlejším časem panuje spokojenost?
Každý závodník chce ten čas lepší, když dojede, ale já na trati v rovinatých pasážích nechal maximum, takže musím být spokojený.

Svou osmou Tour kariéry jedete letos v roli kapitána týmu Orica. Vaším úkolem je tak i radit svým lídrům. Co jste po své časovce říkal Simonu Yatesovi?
Spíš to bylo takové zobrazení trati. Ono je to jiné, když si ji ráno projíždíte a motají se tam lidé, než když pak jedete závodní rychlostí. Ve zkratce jsem mu sdělil, jaké to bylo a na co si dát pozor, ale pak už si musel poradit sám.

Jak náročná časovka to byla po technické stránce? V ulicích Düsseldorfu byla spousta pravoúhlých zatáček, různých zúžení.
Těch zatáček bylo dvanáct, takže vychází skoro jedna na kilometr, ale první a poslední čtyři kilometry byly spíš rovinaté a hodně o vsazení. Pak tam byly ještě mosty, kde se dalo poměrně jet, ale zbytek byl hodně nervózní. Navíc tam byl trochu rozvlněný asfalt, takže jsem si musel dávat pozor, aby mi to neuklouzlo. Ale v zatáčkách se toho dalo spoustu najet, pokud chtěl člověk vyhrát etapu.

Poslední čtyři kilometry byly lehce proti větru, chránil vás proti němu alespoň trochu dav diváků, který trať lemoval?
I když tam diváci byli, větru se neschováte. Možná se i očekávalo, že jich dorazí trochu víc, ale počasí tomu moc nepomohlo, atmosféra byla fajn.

Co bude důležité pro další etapy kromě toho, aby přestalo pršet?
Naštěstí není taková zima, ale určitě by bylo lepší, kdyby přestalo. Teď v těch dalších třech, čtyřech etapách bude nicméně důležité vyhnout se pádům, přečkat to na nějakém bezpečném místě a v páté etapě už se to definitivně uklidní, protože (na Planině krásných dívek v prvním horském finiši) se udělají nějaké rozestupy v pořadí.