Netuší, jak se předvedou její ruské soupeřky. Ani co předvede americká obhájkyně zlata z Tegu 2011 Lashinda Demusová, která delší dobu nezávodila. Ale ani to neřeší. "Hlavní je postoupit hladce, šetřit co nejvíce sil, abych ve finále předvedla, co ve mě je," říká 26letá atletka.
Neznervózňuje vás pozice největší favoritky?
Vůbec. Nevím, čím to je, ale ve srovnání s předchozími lety jsem opravdu úplně jiný člověk. Silnější fyzicky i psychicky, užívám si tuhle pozici.
Co všechno jste dělala proto, aby právě psychika byla na výši?
Už jsem na tom začala pracovat před olympiádou a pořád čerpám z těch rad, z toho, co jsem se naučila a dozvěděla před olympiádou. Letos jsem už ani nepotřebovala pomoc. Myslím, že už vím, jak na to a udržím to.
Takže byla bronzová medaile v Londýně opravdu takovým průlomem?
Velký zlom nastal už po mistrovství Evropy v Helsinkách, kdy jsem si řekla, že už tak nechci pokračovat dál. Tím, že se mi to na olympiádě podařilo, psychicky mi to pomohlo a nesu si to celou sezonu.
Působíte opravdu vyrovnaně. Co by vás mohlo vyvést z rovnováhy?
Nevím. Fakt jsem klidná. Jsem na tom dobře, mám formu a když ji člověk má, může udělat téměř cokoliv a prostě ji má. Vím, že když se postavím na start, můžu běžet kolem osobáku.
Mít formu celý rok není u atletů úplně obvyklé.
Trenér Dalibor Kupka je z toho taky v šoku. Říká: Ty běháš rychle od půlky ledna, nevím, jak je to možný.
Vy se navíc pořád zrychlujete.
No jo, zlepšuju se. Nevím, čím to je. Asi byl dobrej podzim, hodně jsem natrénovala a z toho člověk žije celý jaro. V podstatě jsem nebyla zraněná, nemocná, nic mě nebolí, všechno jsem odtrénovala. Projevuje se to tím, že se zlepšuji, mám stabilní formu. Ale není to obvyklé.
Toužíte po čase pod 53 sekund. Jaké podmínky se na něj musí sejít?
Když bude teplo a nebude foukat, neměl by být problém ho zaběhnout. Forma mi ještě stoupá. Uvidíme, jak na mě zapůsobí ty tři kola. Není to jednokolový závod, kdy člověk běží naplno a je po všem. Dvě kola před finále člověku určitě trochu sil seberou, ale věřím, že nebudu muset běžet naplno a ušetřím síly na finále.
Přemýšlíte o soupeřkách? Třeba co předvede Ruska Anťuchová?
Abych pravdu řekla, moc jí nevěřím. Má už nějaký věk a nemůže vydržet takhle dlouho běhat tak rychle. I když u Rusek člověk neví.
Koho tedy považujete za největší soupeřku?
Britku Perri Shakesoou-Draytonovou. Jen mi připadá trochu zmatená. Buď to rychle rozeběhne, nebo dělá spoustu chyb. Ale když se jí to povede, bude největší soupeřka.
O vás trenér říká, můžete závod rozběhnout i rychleji. Odhodláváte se k tomu?
Postupně. Mám zažité tempo, jak začít, abych měla síly v konci a je těžké to odhadnout, protože rozběhnout to o dvě desetiny rychlejc člověk skoro nepozná. Na závodech v Londýně to sice nevypadalo, ale co naměřil trenér i co jsem naměřila z televize já, rozběhla jsem to opravdu nejrychleji. Není to úplně snadné, ale zkusím to. Pokud chci běžet pod 53 sekund, musím. Konec už moc rychleji běžet nejde.
Už jste někdy byla v Moskvě?
Ne. Ani v Rusku. Ale drtím azbuku, abych si něco přečetla.
Co už umíte?
Učím se, jak vypadají ty písmenka. Něčemu rozumím, ale spoustě věcí vůbec ne.
Umíte něco říct?
Zdravstvuj. Spasiba. Sabaka. (Ahoj. Děkuju. Pes.) Učím se jenom slovíčka.
Hotel máte od stadionu vzdálený pět kilometrů. Nebude dojíždění příliš vyčerpávající?
Doufám, že to budou mít zorganizované. Není to tak daleko, autobusy by mohly pendlovat. Přinejhorším budeme jezdit taxíkem.
Kdy jste naposledy jela na závody taxíkem?
Na mistrovství Evropy družstev ve Stockholmu, nepřijel autobus. Na stadion jsem dorazila jen tak tak, hned jsem se šla rozcvičit, měla jsem hroznou honičku, ale pak jsem si zaběhla osobák. To nebylo špatný.
