1. září 2010 11:30 Lidovky.cz > Sport > Hokej

Jsem lepší člověk. A vedu šťastný život, říká hokejista-lupič Sedlák

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Tomáš Sedlák vpravo, | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Sedlák vpravo, | foto: hokej.sk
ŠUMPERK/PRAHA Když před třemi lety statečně poskytoval rozhovor, s chvějícím se hlasem se utápěl ve vlastním svědomí. Veřejnost ho měla za nešťastného zoufalce. Nadějný hokejista Tomáš Sedlák (26) se tehdy rozhodl pro čin, kterého bude do smrti litovat. Po nezdařilé ozbrojené loupeži se kvůli tomu ocitl na měsíc ve vězení.

"Tohle ve vás zůstane už napořád," tvrdí vyrovnaně zadák dnes. 

Za tu dobu se však u něj ledacos změnilo: angažmá ve slovenské Nitře vyměnil za Šumperk, který ještě loni hrál první ligu. Po roce a půl plánuje s přítelkyní svatbu a chystá se navíc i dálkově studovat.

Ale především: "Jsem úplně jiný člověk. Mám teď šťastný život."

Třebaže mu podmínečný trest vyprší až za dva roky...

Vypadáte spokojeně, trápí vás teď vůbec nějaké starosti?
Daří se mi dobře. V Šumperku to mám blízko domů do Šternberka, hraju tu skoro už třetí rok. Sice jsme sestoupili do druhé ligy, ale já byl v té první loni čtvrtý bek v bodování. Navíc jsem taky zasnoubený a právě jsem udělal přijímačky.

Teď už mi v té idylce jen chybí, až mi oznámíte, že čekáte přírůstek do rodiny...
To ještě ne. (usměje se) Do budoucna s přítelkyní chceme, ale nejprve si musíme zařídit bydlení. Ať jdou děti do připraveného.

Vy spolu nebydlíte?
Ono je to takové složitější, víte. Ona je ze Šternberka, ale studuje ještě v Písku. Nic vlastního zatím nemáme, ale na druhou stranu jsme tam, kde zrovna chceme být – u ní, u mě... Možná je to i malá výhoda.

Na jakou školu jste se dostal?
Na Univerzitu Palackého v Olomouci, management sportu a trenérství. Ta škola není extra těžká, tak to budu snad s hokejem zvládat.

Co vás k té přihlášce přimělo?
Hokejem si už miliony nevydělám... Ale ne, hlavně si myslím, že v dnešní době je alespoň bakaláře potřeba mít. V hokeji bych chtěl zůstat i po kariéře, bavilo by mě dělat trenéra nebo manažera v klubu. Třeba to jednou opravdu dokážu.

Když jste před dvěma lety končil v Nitře, neměl jste lepší nabídky než druholigový klub?
Měl, ale tehdy jsem taky chtěl být blízko domovu. Nic mi tady nechybí, mám tu pěkné peníze, hlavně je všechno zabezpečené. Nemáte strach, že vám patnáctého nepřijde na účet výplata.

Ale neříkejte, že když jste hrál v minulosti třeba i extraligu, tak nepomýšlíte o něco výš.
Jasně že ano. Kolikrát mě to zamrzí, protože si myslím, že bych tam taky mohl být. Ovšem mou prioritou je teď být tam, kde mám své peníze jisté. Ale věřím, že má příležitost ještě přijde.

Myslíte zpětně, že ta nešťastná událost ovlivnila vaši kariéru?
Podle mě ano. Kolikrát jsem slyšel, že se o mě někdo zajímal – třeba na Slovensku Košice nebo v Česku Kladno. Jenže tam byl tenhle zádrhel. Řekli si: Jo, můžeme ho vzít, ale asi spíš vezmeme tamtoho. Nicméně kdybych byl výjimečně dobrý, možná by se na to nehledělo.

Když jsem s vámi mluvil před třemi lety, vyprávěl jste mi o psychickém bloku. Tak kdy jste se ho na ledě zbavil?
Ještě v té samé sezoně. Když to vše v novinách utichlo, tak jsem na to přestal myslet. Ono je to ve vás pořád, jenže musíte se s tím naučit žít. Vrátit se to nedá. Ale s přítelkyní je teď všechno jiné.

Jaké?
Když je problém, jsme jen spolu a vyrazíme třeba se psem do lesa. Dělám věci, které mě oprošťují od ostatních lidí, a je to takhle fajn.

Takže vedete pohodový, spořádaný život?
Někdy asi až moc a kolikrát mě to děsí. (usměje se) Vždyť já už si ani nepamatuju, kdy jsem byl naposledy někde na mejdanu. Děláme si s přítelkyní večery, které chceme jen my dva. Těším se na ni.

To ona vás tolik změnila?
Ani bych neřekl, já byl vždy takový mírnější. A to, co se stalo, byl ode mě hrozný zkrat. Jenže možná mi láska jen ukazuje, že nemusím chodit na pivo, bavit se po nočních klubech nebo na diskotékách. Mně to vlastně takhle vyhovuje.

Povězte, jak moc jste tedy dnes jiný člověk?
Taková událost vás změní. Posune vás to v žebříčku hodnot.

Například?
Než se pro něco rozhodnu, zvážím pro a proti – už do všeho nejdu tak bezhlavě. Dívám se taky úplně jinak na peníze a nekupuju si hned všechno. Holt uvažujete jinak a já nevím, jestli je to věkem, nebo tím, co se stalo. Každý toho nějak docílí. Já bohužel touto cestou.

Máte už dluhy splacené?
Ještě ne, ale větší část už jsem tátovi splatil. Stejně to zůstane v rodině na moje bydlení. A peníze, které teď potřebuju, ty mám.

Hazard jste si od té doby už nikdy nezahrál?
Nikdy.

A připomínal vám to někdo?
Ne, nikdo mi nic neřekl do očí. Nejvíc si to připomínám já sám.

Čím?
Třeba když si řeknu: Jo, tohle už jsem mohl dávno mít... Nebo když vstanete a znáte lidi, o kterých víte, že se na vás dívají už trochu jinak.

Ale jinak vás okolí bere přece dobře. Jak dnes vy berete ty, kteří se rozhodli k podobnému činu a páchají loupež? Odsuzujete je? Nebo se je snažíte pochopit?
Pochopit určitě ne, vždyť i já za svůj čin sám sebe odsuzuju. Udělal jsem něco hrozného a s něčím takovým se neztotožňuju. Měli bychom se zamýšlet, jestli je nutné dostat se do tak svízelné situace. Já si to neuvědomil, ale spousta lidí může.

Jste stále v podmínce. Vnímáte to ještě nějak?
Ani ne. Jasně, nesmím sednout za volant s pivem, ale to by mě nenapadlo ani dřív. Já ani nevím, jak dlouho tu podmínku ještě mám.

A nad čím přemýšlíte? Nad novými životními cíli?
Toužím mít šťastný život. Bezstarostný ne, to by nebyl život, ale mít spíše ty příjemné starosti. A taky si zahrát v cizině a klidně obejít Švýcarsko, Norsko nebo Dánsko. Klidně tam budu mít s přítelkyní práci a hokej si zahraju jen pro zábavu.

Je tohle uskutečnitelné?
Já věřím, že ano. Ale co chci úplně nejvíc, je být dobrým člověkem a chodit s hlavou nahoře. Hlouposti dělají i jiní. Ta má vyšla na povrch.

Více o zločinu hokejisty Sedláka

ZLOČIN ZE ZOUFALSTVÍ 
- Bylo pondělí, 17. září 2007. V té době 23letý Tomáš Sedlák se kvůli hazardu ocitl ve finanční tísni a zoufalou situaci vyřešil po svém. V hračkářství si koupil dětskou pistoli za 126 korun a na hlavu si nasadil šátek a černé brýle. Chystal se na přepadení.

- Syn šternberského starosty zazvonil na sídlo jedné společnosti a mezi dveřmi domu tehdy vytáhl maketu revolveru. V kanceláři pak žádal, aby jeden ze zaměstnanců došel do vedlejší místnosti pro peníze. Vyhrožoval, že pokud tak neučiní, druhého muže zastřelí. Nikdo se ho ale nezalekl.

- Hokejista zřejmě nebudil až tak velký strach, proto jeden z mužů zavolal okamžitě policii a spolu se dvěma dalšími kolegy se na lupiče rychle vrhli. Nešťastného zakuklence po krátké potyčce přemohli, ještě než na místo stihla dorazit policejní hlídka.

- Za svůj čin strávil Tomáš Sedlák 30 dní ve vazbě, než byl na kauci propuštěn. Od Nitry dostal druhou šanci, klub s ním obnovil kontrakt. Soud mu uložil dva a půl roku vězení s podmínečným čtyřletým odkladem a pokutu 150 tisíc korun.

ZPOVĚĎ PŘED TŘEMI LETY ANEB CO ŘEKL PO PROPUŠTĚNÍ Z VĚZENÍ
- O svém činu: "Jel jsem po městě autem a najednou mi hrklo. Zkrat. Před zaměstnanci té firmy jsem asi musel vypadat hodně směšně, když se mi okamžitě začali smát. Ani jsem se jejich útoku moc nebránil."

- O příčině motivu: "Dovedly mě k tomu dluhy, hrával jsem ruletu a dostal se asi do půl milionu. Ale proč jsem to udělal, to sám nevím. Vždyť já nikdy nedostal ani pokutu."

- O pobytu ve vězení: "Přišel jsem si jako Stallone ve filmu Kriminál. Cela čtyři metry na tři, bez televize, pohybu. Jen jednou denně jsem měl vycházku, kde jsem běhal. Tam je minuta jako hodina. Čas letí pomalu."

- O spoluvězních: "První týden byl strašný, byl jsem na dně. Za týden si ale zvyknete. Když jsem chtěl před soudem vypadat slušně, nechal jsem se ostříhat od dvojnásobného vraha."

- O setkání s otcem: "On měl slzy v očích, podal mi ruku a řekl: Jsem s tebou. Já mu poděkoval a rozplakal se. Víte, co je nejhorší? Obavy, jestli se k vám rodiče neotočí zády. Tohle bych nepřál ani největšímu nepříteli."

- O svých cílech: "Toužím zůstat na svobodě a ukázat lidem, kteří o mně špatně mluví, že se mýlí. Chci udělat rodinu šťastnou, aby se zase smála a otec nechodil se sklopenou hlavou."

 

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.