"Ani nevím, jak se to stalo. Bylo to strašně rychlé a já záznam ještě neviděl," vyprávěl Bank. Když neustál výjezd ze zatáčky, v nekontrolovaných kotrmelcích se kutálel po svahu a lyží si rozsekl kůži. "I když to vypadalo hrozivě, je to úraz, kdy si hokejista zašije ruku a ještě dohraje zápas," zlehčoval Bankův bratr a trenér Tomáš.
Když však lyžař ležel na zdravotnických saních a z nohy mu crčela krev, nebyl plný optimismu. Ještě se postavit na start? Nereálné, odhadoval. I lékaři, když mu rány sešili čtrnácti stehy, doporučili čtrnáctidenní pauzu.
Bank už však myslí na návrat. Z procházky s rodinou ve středu hlásil: "Vlastně to bylo jen škrábnutí, ještě bych chtěl závodit. Řešíme s doktory, jestli to stihneme." A odborníci ho povzbuzují: Riziko je minimální, jde jenom o překonání bolesti.
Ale možná taky o psychický blok, po tak děsivém zážitku může závodník jezdit zadrženě a opatrně. "Čím je Ondra starší, tím je na sebe opatrnější a déle mu trvá, než to dokáže naplno z kopce pustit," souhlasil Tomáš Bank.
Je potřeba zvolit správnou míru rizika
"Tak se ale nedá přemýšlet, ono se nedá jezdit pomaleji, to je nebezpečné," namítl Bank. "Člověk jen musí zvolit správnou míru rizika, což se mně teď nepodařilo. Pár bran nad tím místem jsem najel rychleji, než jsem myslel, špatně jsem pak trefil nájezd a..."
Tolik návratů už za sebou Bank má. "A vždycky byly docela jednoduché," připomněl Bankův trenér. "Až na ty dva poslední. Loni se vracel, jenže si pořád něco lámal, letos to taky bylo kostrbaté, to se vrátil vlastně až na olympiádě."
Daleko nejtěžší comeback zažil 33letý lyžař před šesti lety po asi nejvážnějším karambolu kariéry ve sjezdu v Kitzbühelu, kdy si přivodil otevřenou zlomeninu nohy. "Pak jsem se vracel v Beaver Creeku a to bylo taky zajímavé," smál se Bank. "Zapomněl jsem si totiž páteřák."
