Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jednooký basketbalista míří do NBA. Hendikep nahrazuje matematikou

Sport

  13:10
BROOKLYN/PRAHA - Před devíti lety se mu změnil život. Při baseballovém zápase přišel jako jedenáctiletý kluk o oko. Myslel, že jeho dětský sen zahrát si NBA je v troskách. Jenže Isaiah Austin obstál v konkurenci zdravých i s velmi omezeným periferním a prostorovým viděním a příští týden bude mít při draftu šanci se do nejlepší basketbalové ligy světa dostat.

Asaiah Austin má přes svou oční protézu při hře nasazené ochranné brýle. foto: Reprofoto

Při zápase na baseballovém kempu v roce 2005 ho poslali na první metu. Tuhle pozici nikdy nehrál. Vybrali ho tam nejspíš kvůli jeho nadprůměrné výšce. "Myslím, že mě tipovali na staršího, než jsem ve skutečnosti byl, protože jsem byl opravdu vysoký. Tak mě dali do skupiny se staršími dětmi," cituje Austinovy vzpomínky server bleacherreport.com.

Malý Isaiah ani neznal pořádně pravidla, tu přihrávku od vlastního nadhazovače nečekal. Nestihl zvednout rukavici a letící míček schytal do oka.

Ihned ho odvezli do nemocnice, protože oko se začalo nafukovat. Diagnóza? Uvolněná sítnice. Žádný chirurgický zákrok ale doktoři nevyhodnotili jako nutný.

Osudná smeč

Jenže v únoru 2008 se všechno začalo hroutit. V zápase uprostřed své středoškolské basketbalové kariéry nejprve Isaiah porušil pravidla, a právě za to jako by ho vedle rozhodčích ztrestal i osud.

Na tamější úrovni tehdy nebylo povolené míč do koše zasmečovat. Isaiah se nechal průběhem tak strhnout, že na pravidlo zapomněl a díky své výšce zavěsil vší silou míč do obroučky. Něco se ale stalo, všude bylo červeno. Bylo mu jasné, co vidí: krev. Při síle, kterou vynaložil do smeče, si opět poškodil kdysi poraněnou sítnici.

"Jeden z nejhorších případů, které jsem během své dvacetileté praxe zažil," řekl mu na pohotovosti doktor Kozielec. "Když jsem jeho oko viděl poprvé, byla to katastrofa," vzpomínal ošetřující lékař s odstupem.

Prostorové vidění

Vnímání prostoru je umožněno polohou očí, kdy do každého oka dopadá mírně odlišný obraz, z nichž se v mozku skládá prostorový obraz prostředí. Částečně ho ovlivňuje i zaostřování oční čočky, které pomáhá odhadnout vzdálenost, takže i jednooký člověk má určitou prostorovou orientaci.
Zdroj: Wikipedia

Austin musel na sérii operací. Těžké chvíle si prožil na sále, ale i po zákrocích. Pro správné hojení potřebovalo oko absolutní klid. Dlouhé dny proležel v nemocnici, zvednout se mohl pouze na toaletu. "Dali mi nějaké prášky proti bolesti, ale ty moc nezabíraly. Stejně jsem nemohl spát," vzpomíná. Snažit se ho rozveselovat chodili mladší sourozenci - patnáctiletý Noah a jedenáctiletá Narrah. Ale největším motivátorem si byl on sám. Světlem na konci Isaiahova tunelu byl basketbal.

Zdálo se, že už má vyhráno. Jenže pak se stav oka začal náhle zhoršovat. Bez jakýchokoliv dalších chirurgických zákroků měnilo oko stále více barvu. Z původně hnědé se stávala šedá, pak modrá, což značí proces odumírání očního orgánu. Nastal okamžik, kterého se děsil, přestože věděl, že přijde. Na pravé oko se stal oficiálně slepým.

Se svým doživotním hendikepem se smířil a basketbalové palubovky se rozhodl nevzdat.

Proslov, který mu změnil život

Opravdový zlom ale nastal až v roce 2010. Na prestižním mezinárodním turnaji City of Palms prohrával jeho tým v poločase o propastných 20 bodů. Trenér Forsett si vzal Isaiaha stranou. "Ale já nemůžu hrát líp, kouči. Vidím pouze na jedno oko," řekl tehdy. "Přestaň se už na to vymlouvat," odpověděl mu rázně Forsett.

Isaiah po zbytek zápasu střílel s famózní 80% úspěšností, jeho tým se vrátil do zápasu a vyhrál v prodloužení. Druhý den porazili dalšího favorita. "To byl moment, kdy se uvnitř stal superhrdinou. Naprosto dominoval, a to hrál proti klukům s oběma očima," vzpomíná trenér Forsett.

Přes nevábně vyhlížející bulvu se na doporučení doktora rozhodl dát oční protézu. Ta vypadá k nerozeznání od zdravého oka. Stále se pohybuje, neboť nervy za jeho pravým okem pořád pracují. Je vyndavatelná a akorát jednou za rok se musí dát profesionálně vyčistit.

Díky dokonalé náhražce byl Isaiah, který v té době (2011) končil juniorský věk, od zdravých jedinců k nerozeznání. "Co jsme dokázali, je umění," neváhal se pochávalit doktor Trawnik.

Matka: Je teď lepším hráčem

Isaiah zvládal největší změnu ve svém životě obstojně. Naučil se orientovat v prostoru i s jedním okem, ačkoliv ztratil možnost periferního vidění. "V takové chvíli zvítězí mysl nad hmotou," popisuje jeho matka Lisa Greenová. "Když ztratíte smysl, začne se mluvit o šestém smyslu. Když jsem ze začátku kolem něj prošla z pravé strany, neměl šanci to potřehnout. Ale teď si myslím, že je mnohem opatrnější a pozornější na to, co se napravo od něj děje, i když to objektivně nemůže vidět. A protože je velice matematicky zdatný, matematika byla jeho oblíbeným předmětem, myslím si, že jeho hlava při hře neustále přepočítává situaci kolem něj. Proto tolik otáčí hlavou. Myslím, že se komplexně stal dokonce lepším hráče, než byl."

To si možná myslí i skauti z NBA, kteří loví talenty pro blížící se draft v Brooklynu. Američtí novináři předpovídají, že by v noci ze čtvrtka na pátek mohl některý z klubů sáhnout i po Austinovi. I když zřejmě až na konci druhého, tedy posledního kola. Pokud by se jednooký hrdina opravdu dostal mezi 60 vyvolených, bylo by to pohádkové dovršení vítězství vůle nad fyzickým hendikepem. Protože zkuste si s přelepeným okem, a tedy bez možnosti prostorového vnímání, hodit na koš...