Kdy se o svou dceru nejvíc bojíte?
Když mi mává z auta a odjíždí pryč. Můžu vám říct, že se o ni bojím celou tu dobu, dokud se mi zase nevrátí. I když jezdí bezpečně.
Kde se v tak subtilní postavě vlastně bere tolik vůle, bez které se vrcholový sport nedá dělat? Má ji po vás?
Já jsem kdysi závodně lyžovala, ale pak jsem měla úraz, takže jsem se sportem bohužel musela skončit. Ale Martinin dědeček, kterému letos bude 68, ještě pořád jezdí na běžkách i na kole. No a její prastrýc, můj strýc, je zase rekordman v klikách, tomu bylo letos 65 let. Takže nějaké ty vrozené předpoklady ke sportu asi měla. Ale vůle, ta je samozřejmě především v ní. Tu píli a ctižádostivost má sama ve svém těle.
Jaká je podle vás Martinina nejlepší vlastnost?
(chvíli váhá) Toho je víc. Tak třeba to, že jí není jedno, co se kolem ní děje. Že se snaží každému pomoct. Že je dobrosrdečná. Prostě je to hodná holka.
Donedávna s vámi bydlela tady v paneláku, dělila se s bratrem o pokojík s palandou. Nebojíte se, že by teď mohla zpychnout? Že ji úspěch a lidi zkazí?
A víte, že se nebojím? Ona to má v hlavě dost dobře srovnané. Je už několikanásobná mistryně světa, několikrát vyhrála světové poháry - a pořád je to skromná holka. Takže nevěřím, že by teď olympijská medaile na její povaze něco změnila.
Byla už někdy zamilovaná?
(dlouho mlčí) To radši říkat nebudu. O tom trenér ani neví.
Takže byla.
Byla tady jedna láska. Ale netrvala dlouho. A Marťa mi vyloženě řekla: "Mami, prosím tě, neříkej to Petrovi, on by na mě řval, že to nesmí být." On tam Petr totiž měl jednu dívku, která docela dobře jezdila, byla i v Calgary na nějakých závodech. Jenže se zamilovala a najednou přišla s tím, že končí s bruslením, protože je těhotná. Takže po těchhle zkušenostech vyloženě zakazoval zamilovat se.
Takové věci se ale špatně zakazují, ne?
Jasně. Poslali si vlastně jen pár esemesek, byli spolu na jedné procházce. Ale pak to to rychle skončilo, protože Marťa byla pořád pryč.
Celý rozhovor si přečtěte v magazínu
