28. listopadu 2016 17:00 Lidovky.cz > Sport > Ostatní sporty

Je možné, že na tom budu jako Jágr nebo Bauer, říká triatlonová hvězda Kubíček

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Jan Kubíček a jeho velká láska. Terénní Ironman na Havaji. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jan Kubíček a jeho velká láska. Terénní Ironman na Havaji. | foto: Red Bull Content Pool
PRAHA I v 36 letech je absolutní špičkou ve svém oboru, tedy v terénním triatlonu. Jan Kubíček navíc přiznává, že má na to, aby se ještě zlepšil, proto je dost možné, že se mezi elitou bude pohybovat i ve čtyřiceti.

Letos byl dvakrát čtvrtý ve Světovém poháru, do top ten se Jan Kubíček dostal i na mistrovství Evropy.

„Chtěl bych, aby si můj malý syn pamatoval, že jeho táta sportoval na docela dobré úrovni. To, že se narodil, mě nabíjí obrovskou energií, navíc vím, že musím být každým rokem lepší, protože konkurence jde nahoru. Takže je možné, že na tom budu jako Jarda Jágr nebo Lukáš Bauer, kterému už taky táhne na čtyřicítku,“ říká nejlepší český závodník v terénním triatlonu zvaném Xterra.

Jak dlouhá cesta vedla k tomu, že jste se stal jedním z nejlepších terénních triatlonistů světa?
Nejdřív jsem dělal atletiku, pak duatlon, pak klasický triatlon. Zažil jsem ho ještě v době, kdy se nejezdilo v pelotonu, každý jel za své, což ale zmizelo. Proto jsem se rozhodl pro změnu a už mi to vydrželo.

Čím se Xterra nejvíce liší od olympijského triatlonu?
Xterra je relativně nový sport. Tím, že to doma mám z Karlových Varů blízko do hor a kolo v terénu mě hrozně baví, byl to krůček k tomu, abych si našel zalíbení v terénním triatlonu. Je to ideální kombinace, všechno se odehrává v přírodě, žádné město. Každý si všechno musí odzávodit sám, nemůžete se nikde schovat, líbí se mi i ta tvrdost.

Jste tedy ten typ sportovce, který miluje dřinu?
Je to dřina, ale nabíjí mě to, podívám se po světě, poznám nové lidi. Myslím, že je to nutné i kvůli dnešnímu životnímu stylu. Pro rekreační sportovce je pohyb nejlepší ventil. Odplaví stres z práce a tlak společnosti. Vzít maratonky a vyběhnout, to je to nejjednodušší, co můžete udělat.

Takže se vám koníček vlastně stal prací?
Je to tak. Pro mě je totiž sportování absolutní nutností. A jsem rád, že se díky tomu můžu docela slušně živit. Nikdy jsem si totiž nemyslel, že budu profesionální sportovec, takže ani moje nároky nejsou nějak velké. Samozřejmě záleží hodně na financích, na tom, jestli se můžete připravovat v teple, jestli si můžete dovolit jezdit na všechny závody, na které chcete. Ale nestěžuji si.

Na nedávném mistrovství světa v australském Snowy Mountains jste skončil patnáctý. Jste s tímto výsledkem spokojený?
Nedostal jsem ze sebe maximum toho, na co jsem měl. Chtěl jsem být do top ten, ale nepovedlo se. Kvůli jet lagu a tomu, že jsem se nedostatečně aklimatizoval na vyšší nadmořskou výšku a řidší vzduch, to nebylo ono. Ale nechci se na to vymlouvat. Závodilo se mi sice dobře, ale něco tomu chybělo. Soupeři byli připravenější a silnější. Navíc patnácté místo není žádná tragédie.

Chyběly vám k lepší přípravě vámi zmíněné finance?Trošku mi nenahrávalo studené počasí, které před závodem v Česku bylo. A já jsem si nemohl dovolit jet trénovat někam za sluníčkem, takže to pak nebylo stoprocentní. Ano, finance mě limitovaly, ale těch limitů je tam vždycky víc. Sezona byla dlouhá a je těžké se naplno koncentrovat, když je mistrovství světa až na konci listopadu. Na druhou stranu mě tahle sezona nakopla dopředu, je na čem stavět.

Nakopla vás dvě čtvrtá místa, která jste si letos vyjel v závodech Světového poháru?
Dá se říct, že jsem s touto sezonou spokojený. Byl jsem devátý na mistrovství Evropy, což je velký úspěch. Hodně si toho vážím, byla tam obrovská konkurence a všichni byli našlapaní, protože to bylo těsně před Iron Manem na Havaji, kde jsem letos nebyl, protože jsem dal přednost mistrovství světa. Příští rok bych se tam rád podíval, chyběl jsem tam totiž dvakrát za sebou.

Na vašich osobních stránkách jste psal o tom, že jste si hodně užíval svůj návrat do Austrálie, kterou jste procestoval. Co jste všechno stihl navštívit?
Především jsem se po třinácti letech vrátil do Snowy Mountains, do míst, kde jsem trénoval, když jsem s triatlonem začínal. A moc jsem si to pochvaloval, od té doby, co jsem tam byl naposledy, se totiž vůbec nic nezměnilo. Pak jsem navíc měl čas zůstat v Sydney, navštívil jsem Operu, místní bazény a v maratonkách jsem oběhl vlastně celé město. Byl to obrovský zážitek.

Patříte mezi vášnivé kuchaře. Uvařil jste si něco z místní kuchyně i u protinožců
Budete se možná divit, ale měl jsem tam skvělého klokana. Steaky z něj jsou vynikající. Pro lidi u nás to zní možná divně, ale v Austrálii to je škodná, takže se tam klokan zabíjí kvůli jídlu často.

V jaké zemi jste si uvařil, případně ochutnal největší specialitu?
Vždycky se koukám, kde se co dělá. Opravdový zážitek byla kreolská kuchyně na Réunionu. Na Havaji je to zase hodně mišmaš, takové to typické lokální už úplně vymizelo. Globalizace je v tomhle hodně neúprosná. Nepouštím se ale do nějakých bláznivých neznámých věcí. Jako profesionál se o sebe musím trochu starat a dbát na životosprávu. Nejradši mám asi exotické ovoce, které si sám natrhám někde v džungli.

Ve vašem sportu je vůbec výhoda, že se dostanete do míst, kam by se člověk normálně nejspíš těžko někdy dostal...
My triatlonisté nejsme naštěstí vázáni na nějaké stadiony nebo konkrétní lokality. Jezdíme společně s partnerkou a snažíme se vždy bydlet přes různé aplikace přímo u místních lidí. Chceme s nimi mluvit a poznat, jak žijí. Dozvíme se tak různé zajímavé tipy, kam zajít nebo kde se najíst. Třeba jednou jsem při plavání potkal v oceánu želvu. To je zážitek. Úplně to popírá rčení, že je někdo pomalý jako želva, to možná jako želva na suchu. Ve vodě je fakt strašně rychlá. To jsem se přistihl, že se sám sobě směju.

Oproti minulým sezonám se teď musíte s manželkou starat o syna. Jaké to je pro vás jezdit třeba do Austrálie a zažít dlouhé odloučení?
Byl jsem pryč jenom dva týdny, takže se to dalo přežít. Obrovsky mě to, že můžu být s klukem doma, nabíjí energií, žene mě to dopředu. I proto chci ještě dlouho dělat triatlon, aby si syn pamatoval, že táta někdy sportoval.

To se pak motivace trénovat před sezonou hledá lehce, že?
Já vždycky říkám, že se těším na nějaký závod, který půjde hladce, vyhraju ho, a ještě nebude bolet. Ale takových moc není.

  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Jak si snížit IQ tričkem
Jak si snížit IQ tričkem

Primitivní vtip, trapná anglická hesla, stereotyp a zoufalstvím vyždímaně designové dílny. Aneb pekelnosti českých e-shopů.

Najdete na Lidovky.cz