Jsou součástí boomu, jaký česká rychlostní kanostika zaznamenala v posledních letech. V roce 2012 dvakrát vyhráli závody Světového poháru a stali se mistry Evropy na neolympijské pětistovce. Na hrách v Londýně pak skončili na kilometru pátí, což vzhledem k předchozím výsledkům leckdo označil za zklamání.
„My jsme tam taky toužili po medaili, ale jen lidé znalí věci věděli, že podobné umístění deblkánoe na olympiádě neměla naše rychlostní kanoistika desítky let. Takže jsme to brali a pořád bereme jako špičkový výsledek,“ pokýval hlavou sedmadvacetiletý Jaroslav Radoň.
O dva roky mladší zadák Filip Dvořák dodal, že právě v Londýně oba nejvíc pocítili, že závodí ve stínu úspěšnějších kolegů. „Dvacet minut po nás kluci ze čtyřkajaku vybojovali bronz a v tu ránu se všechna pozornost soustředila jen na ně. Nemůžu říct, že by nám to bylo nepříjemné, protože jsme jim úspěch samozřejmě přáli, ale... Zkrátka jsme z toho byli trochu smutní,“ přiznal.
Podobná situace nastala na loňském mistrovství světa v Duisburgu. Deblkanoisté tam získali dokonce dvě medaile, bronz na pětistovce i na kilometru, čtyřkajak ovšem vybojoval na delší trati stříbro. „Škoda, že klukům nevyšel útok na zlato, ale zase porazili olympijské vítěze z Austrálie,“ povídali nesobecky deblkanoisté. „Pro nás to ale byly taky první medaile z mistrovství světa,“ připomněli.
Nechtějí se vracet s prázdnou
Letos přivezli už čtyři medaile ze závodů Světového poháru a uznali, že ve výpravě pro nastávající evropský šampionát jsou opět jedním z medailových želízek. V tomto směru však mají své pořadí. „Řekl bych, že jsme až třetím místě. Samozřejmě za čtyřkajakem a taky za kanoistou Máťou Fuksou, který jezdí skvěle. Ani my se ale nechceme vracet s prázdnou,“ pravil Dvořák.
Na život ve stínu úspěšnějších kolegů ale nežehrají. „To je máme zastřelit?“ žertoval Radoň, podle něhož jejich pozice přináší i jisté výhody. „Po psychické stránce to není vůbec špatné, před závody na nás není upřena taková pozornost. Ale třeba jednou z toho stínu vystoupíme,“ přemítal.
