Jak je vůbec možné, že se nejproduktivnější hráč Lugana najednou nevešel do sestavy?
Nalomilo se to vlastně už po posledním zápase minulé sezony. Trenér hodlal obměnit celé mužstvo a dal mi najevo, že nemám místo v sestavě. Já jsem přesto doufal, že se to změní.
Nebyl ve vašich vztazích s koučem Hurasem osobní problém?
To ne. Spíš neunesl, že jsem nehodlal hrát kanadský hokej, co po mně chtěl.
Jak vzali váš odchod fanoušci?
To bylo něco, co jsem vůbec nečekal. Lidé v Ticinu mají horkou krev. A teď je tam z toho obrovský humbuk. Oni absolutně netušili, že bych mohl odejít. Jenže mě už ty čtyři měsíce čekání nebavily.
Jak trenér Lugana před veřejností odůvodnil, že jste vypadl ze sestavy?
S médii to umí. Řekl, že jsem si po osmi zápasech, v nichž jsem hrál v průměru sotva čtyři pět minut, zranil koleno. To je pravda, ale už před reprezentační pauzou jsem mohl hrát. Jenže on pak zalhal do novin, že jsem pořád zraněný. Pořád mě držel na listitně zraněných a zahrál na fanoušky levou. O to větší poprask se teď strhl.
Jak dlouho jste se rozmýšlel nad nabídkou ze Slavie?
Jeden den večer přišel návrh od agenta, že bych se tam mohl vrátit. Říkal jsem si: Super, aspoň budu hrát zápasy, ale nejdřív si to nechám v klidu projít hlavou. A další den ráno jsem v Luganu přijel mezi prvními do kabiny, dal si kafe a najednou jsem zjistil, že k tomu klubu už nemám žádný vztah.
Berete Slavii jako přestupní stanici, než přijde nabídka ze zahraničí?
Je to tak. Chtěl bych si tady zahrát nějaké zápasy a pomoct mužstvu. I když jak koukám na výsledky, tak snad pomoc ani nepotřebuje.
Chtěl byste se vrátit do Švýcarska?
Určitě. Švýcarsko je samo sobě skvělá země a hokej se tam hraje výborný. Dobré je, že po těch dvou perfektních sezonách, si budu vybírat z takových deseti mužstev. Moje startovní pozice se objeví tehdy, až skončí výluka v NHL.
