LN Od té doby, co jste skončil ve Slavii a převzal národní tým, působíte velmi pozitivně. Dala vám reprezentace novou chuť do trenérské práce?
Je to zase pro mě něco nového. Zatím mě to velmi baví, ale uvědomuju si, že všichni čekají úspěch. Takový je zkrátka hokej v Česku. Lidé šampionáty i olympijské hry hodně sledují a samozřejmě chtějí, aby český tým jen vyhrával. Úspěch si pak umí užít, pokud se však nezadaří, tak velmi tvrdě kritizují. Hokej strhává velkou pozornost a řekl bych, že v tomto ohledu už předskočil i fotbal. Na tento tlak ovšem musí být trenér národního týmu připravený.
LN Vy jste na něj připravený? Pozice trenéra národního týmu je velmi sledovaný post, ale jak fotbalový kouč Michal Bílek, tak hokejový Alois Hadamczik na závěr svého působení tlak příliš neunášeli - projevilo se to i v komunikaci s médii, respektive fanoušky.
Fanoušek má na kritiku jednoznačně právo, já ale určitě nebudu nikoho odmítat nebo se schovávat. Pokud se mě novináři zeptají, odpovím nejlíp, jak umím. Jsem trenér národního mužstva a počítám s tím, že když se vyhrává, před veřejností se mluví krásně, a když se prohrává, tak už to je horší. S tím se ale musím smířit, jinak bych nemohl trénovat reprezentaci.
Jak by mohl Růžička poskádat sestavu?Brankáři: Salák (Jakub Kovář, Francouz) Obrany: Polák, Němec – Kindl, Ševc – Zámorský, Kolář – Jordán, Vitásek. Útoky: Jágr, Sobotka, Červenka – Klepiš, Jan Kovář, Hertl – Hudler, Novotný, Rolinek – Sekáč, Zaťovič, Vondrka (Petružálek, Gulaš, Kašpar, Růžička). |
LN Při vašem minulém působení u reprezentace jste byl kritizován i za špatnou komunikaci s hráči - především s těmi ze zámoří. Jak se na to díváte teď s odstupem času?
Na co narážíte?
LN Například na spor s Jiřím Hudlerem, který před čtyřmi lety řekl, pod vámi hrát za reprezentaci nechce.
Pro mě je teď důležitá jedna věc: nyní jsem o něj měl zájem. Kontaktoval jsem jeho agenta, pak jsem mluvil i s Jirkou... Řekl mi, že chce hrát. Hrál dobře na loňském mistrovství i poté v NHL. To, co bylo před lety, je pro mě historie. Žiju tím, co je teď. Jirka Hudler je profesionál, chce hrát za Českou republiku a to je pro mě strašně důležité.
LN Šampionát nakonec neodmítl ani Jaromír Jágr. Nemáte obavy o jeho kondici? Ve 42 letech odehrál všech 82 zápasů základní části NHL a olympijské hry.
Obavu mám. Sezona pro něj byla dlouhá a byl hodně vytěžovaný. Řekněme si na rovinu: není mu dvacet let. Na druhou stranu on chce hrát, být v zápřahu, ale prostor dostane na ledě jako ostatní hráči. Chci mít rovnoměrně vytížené mužstvo. Až později - v klíčových chvílích - bude hrát víc.
LN Je to otázka, která se objevuje každý rok: ale jak dlouho může podle vás hrát na tak vysoké úrovni?
To není otázka pro mě, to by spíš měli zodpovědět lidé z New Jersey, jak je možné, že je Jágr v těchto letech jejich nejlepší hráč. To je něco hrozně výjimečného. Mají velmi dobré hráče, ale když Jarda dominuje... Minimálně ještě rok NHL může bez problémů hrát: udržuje se ve formě, je při chuti. Důležité je zdraví, protože hráč v pokročilém věku se po zranění těžko dostává zpět ho formy. Je skvělé, že mu zdraví drží a hokej ho stále baví.
LN Před šampionátem jste dostal velký počet omluvenek. Očekával jste to vzhledem k olympijské sezoně?
S tím jsme počítali, je to podobné jako před čtyřmi roky. Já se klukům ale nedivím, jsou unavení, rozbouchaní a mnozí sezonu dohrávají se zraněními. V NHL je hodně zápasů, navíc na tom menším hřišti je hra tvrdší. U starších hráčů to chápu, u těch mladších mě to překvapilo. Je to jejich rozhodnutí a nemám s tím vůbec žádný problém. Pro mě je jen důležité, aby se nevymlouvali. Jinak si s tím poradíme a na šampionát chci jen ty, kteří opravdu chtějí hrát.
Na snímku je trenér Vladimír Růžička (uprostřed) s hráči.
LN Jak jste naznačil - je tu určitá podobnost s mistrovstvím světa v roce 2010, kdy jste dostal pětadvacet omluvenek, turnaj ale nakonec skončil senzačním triumfem. Vidíte v tomto ohledu určitou paralelu?
Ne. Je to podobné pouze v tom, že tehdy i letos nepřijelo mnoho hráčů z NHL. Kluci, kteří teď pojedou, tak se o medaile porvou také. Víme, že když se nedostaneme do semifinále, bude to neúspěch, tak to vnímají fanoušci.
LN Už minulé turnaje ale ukázaly, že ani do čtvrtfinále nevede lehká cesta. Švýcarsko, Norsko, Dánsko a další země umí potrápit favority.
Řekl bych, že Norsko a Dánsko jsou dnes jinde než to Švýcarsko. To už se podle mě řadí do elity šampionátu. Za poslední roky udělalo velký pokrok a na posledním mistrovství ukázalo, že s ním musíme počítat - bylo ve finále!
