Soudný i proto, co vše máte za sebou?
Vrátil jsem se po třech operacích a teď mám šesté místo na Evropě. Není na co nadávat.
Jaké to bylo, když jste chvíli držel třetí místo?
Nad tím ani nepřemýšlíte, víte, že to nebude stačit. Soutěž se rozjíždí pomaličku, třetími, čtvrtými pokusy se to všechno mění. Páté, šesté, tam už je to výjimečné, mě sice Srb přehodil šestým, ale nestává se to často.
Došly vám v závěru síly? Od druhé série jste se nezlepšil.
Já jsem měl docela dost sil. Po třech pokusech jsem si říkal, že do toho budu prát, že budu bušit, ale nepadlo to tam.
Živil jste pořád medailovou naději?
Jo, já jsem to viděl nadějně pořád, ale hlava nešla s tělem, bylo to víc silové. Podobné jako v kvalifikaci, dával jsem do toho víc síly, což jsem přesně nechtěl. Prostě naplánovat se to nedá.
Je toto umístění satisfakcí za všechny předchozí trable?
Jo, velkou. Při návratu jsem si říkal: Prostě to zkusím a když to nevyjde, nic se neděje. Zkusil jsem to, ale ono to vyšlo tak, jak jsem to ani nečekal. A je to super.
Jak jste strávil čas do finále?
Bezvadně. Když jsme vylezli z kvalifikace, zjistili jsme, že první autobus jede za tři hodiny. Tak jsme se snažili najít taxík, který byl skoro zadarmo. Nějakých sedmdesát franků. Takže jsme se dostali aspoň na hotel, abychom se stihli najíst, dát si sprchu a jít si lehnout. Vyplatilo se, investice to nebyla rozhodně špatná.
