Aby toho nebylo málo, začaly vás během etapy bombardovat kroupy a déšť. Co jste tomu říkal?
Ale ono to nebylo až tak zlé. Jo, nějaké kroupy tam byly. Ale kroupy jsou lepší než déšť, z těch nejste mokří, ty z vás hned spadnou.
Moment, ten déšť - a docela prudký - potom přišel přece taky.
Jenže nejdřív jen na chvilku na předposledním kopci a pak až na tom cílovém. A tím, jak to tady bylo pořád do kopce, jsem se aspoň v tom dešti zahřál.
To zní pomalu tak, jako byste žádné větší následky dnešního zápřahu a počasí ani neočekával?
No, asi mě budou pár dní bolet nohy.
  |
Předtím si pro změnu jezdci stěžovali na ukrutné vedro. Jak jste ho snášel vy?
Já s teplem problém neměl, mně celkem vyhovovalo. Vím, že si na něj hodně lidí stěžovalo, ale já byl v pohodě. Teď se to sice pokazilo, jenže ve finále mi vážně nevadilo, když pršelo, přece jen se líp dýchalo, vzduch je hned čerstvější.
Občas se vaše 22členná skupina nadělila na menší, vy jste si však opakovaně dojížděl jezdce před sebou. Dokonce jste jim jednou zkoušel nastupovat. Řekl bych: To je typický Bárta, který jde do toho po hlavě.
V jednom kopci jsem zkusil odjet, to je pravda. Nevyšlo to, pak mě zase urvali, tak jsem je zase musel dojíždět. A tady na posledním kopci se to potom roztrhalo na mraky.
Přesto jste se vyšplhal do cíle šestý, i s těmi takřka patnácti kily, které máte oproti klasickým vrchařům z vaší skupiny navíc.
Jo, je pravda, že proti těm malým klukům mám patnáct kil navíc a že je to znát. Ale já se už snažil ten poslední kopec jet pořád ve stejném tempu a docela to šlo. Na tom předchozím, jak jsem párkrát měnil tempo a zkoušel i nastupovat, jsem nechal pár sil, takže jsem se už radši držel svého tempa.
