Člověk se alespoň od televizních fotbalových odborníků dozví něco nového. Komentátor třeba před zápasem odvážně prorokoval, že největší střety se dají čekat mezi obranami a útoky obou mužstev. A měl pravdu, nemýlil se. Považte, já se dosud domníval, že ke střetům dochází obvykle mezi obranami!
Střety útoků s obranami skončily nakonec smírně. Nutno dodat, že zaslouženě, respektive nezaslouženě, neboť Sparta si za zmatený výkon v prvním poločase výhru nezasloužila. Nebylo to jenom o zoufalém Jeslínkovi, který úspěšně ukazoval, jak se to nemá dělat, nýbrž i o dalších.
Juraj Kucka se v posledních zápasech trápí a na hřišti často volí stejnou polohu jako já na gauči, přičemž vleže se hraje velmi obtížně. (Jen si to zkuste!) Juraji, popros Pepu o volno, zajeď domů, s kamarády poruš životosprávu a uvidíš, že se ti forma i nálada vrátí.
Marek Kulič se po zápase zlobil, že kdyby vstřelil svůj neuznaný ofsajdový "gól" za Spartu, tak by platil. Ano, Máro, to je možné, ba tak je to správné, tak to má být. Nikdy jsem nechápal lidi, kteří si stěžují, že rozhodčí letenským bohům nadržují. Já si nestěžuji.
Plzeň nám bohužel utekla na rozdíl devíti bodů. Nu což, naše tři výhry, jejich tři porážky...
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
