Ostatně, k pokoře vůči soupeři nás nejednou nabádal i Pepa Chovanec, což je bezpochyby morální autorita. Nejde samozřejmě o pokoru falešnou, k níž jsou odkázáni ti, kterým nic jiného nezbývá. Ne, je to pokora vznešená, pokora vládců, mísící se s jistou blahosklonností vůči slabým a poddaným.
Musíme poděkovat Spartičce, že nás její výkon v posledním podzimním kole uchránil před hříchem pýchy a opět vedl k již zmíněné ctnosti. Díky některým borcům vyniklo i metafyzické poselství mače o víře a naději. Naděje spočívá v tom, že když zahrajeme nevalně, je zde stále někdo, kdo je schopen ještě nevalnější podívané. To v nás posiluje víru, že titul nakonec skončí v těch jediných správných rukou, do nichž od nepaměti patří – v rukou rudých bohů.
Zdravé a spartanské výchově fanoušků napomáhá rovněž správa stadionu, protože ani v chladném počasí nezapnula na tribunách naše slavné vyhřívání. Správně, žádné rozmazlování!
Díky rubrice v Lidovkách jsem se stal poměrně slavným, a tak se mi občas stane, že mě lidé na chodníku odchytí a ptají se, co si myslím o tom či onom. Už několikrát přišla řeč na nějakou Slavii. Je mi moc líto, ale musím je zklamat. Neznám. Slavie, Slavie… Počkejte, nemyslí oni tu zkrachovalou tělovýchovnou jednotu z Hubomlat?
Autor (35) je sparťanem již od svého prenatálního věku. Proč? Protože Sparta!
