Máme za sebou dva zápasy, v nichž bylo povinností získat alespoň čtyři body. Získali jsme jeden a to ještě s velkým štěstím. Minule jsem tu rozumoval nad ubohostí Budějovic. Ústí bylo teď v neděli ještě o úroveň níž, klokani se tím však nenechali zaskočit a soupeři se velmi rychle přizpůsobili. Kam se ztratily ty pozitivní věci, které naši chlapci předváděli při vítězství nad Slováckem?! Bojovnost, rychlé přihrávky po zemi, zakončení...
"První půle nebyla špatná, ale nedali jsme šance. To jsou pro hráče psychicky náročné zápasy a většinou bývá pravidlem, že kdo dá gól, zpravidla vyhrává." Tak pravil kouč Hoftych po zápase. V té části o první půli se však mýlil. První dějství špatné bylo, to viděli všichni, kdo to vydrželi sledovat. Ale nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř, jak nás přesvědčil druhý poločas. Na hraně propasti nás zatím udržuje Brno, Ostrava a pár týmů ze středu tabulky, které jsou na dostřel. Při současné klokaní formě je však tato naděje planá.
Teď je před námi reprezentační pauza a po ní nás čeká Příbram. Tedy tým, který hraje ještě daleko odpornější fotbal než Bohemka ve své "sestupující" sezoně. Tak snad porazíme aspoň tyhle nazdárky, jimž Starkovo kouzlo pomáhá zatím jen na domácím stadionu.
Autor (36) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.
