Na titul největších zoufalců soutěže po většinu sezony aspirovali hráči týmu dříve známého jako Střížkov. V posledních dvou kolech však přece jen neodolali konkurenci plejerů z Bazalů. Stylu, jakým si Ostrava nechala první místo v lize proklouznout mezi prsty, může konkurovat snad jen letitá (a většinou neúspěšná) snaha sešívaných dostat se do Ligy mistrů.
Když už jsem u té Slavie. Sedmé (nebo kolikáté) místo se jistě nesmazatelně zapíše do historického análu tohoto vršovického klubu. Stejně jako éra trenéra Jarolíma, kterou budou příští generace charakterizovat jako trnitou, nákladnou a nakonec úspěšnou cestu z průměru do podprůměru.
A nakonec klokani. Naši chlapci s přehledem uhájili příslušnost k ligové elitě. Drobné vady na kráse by se však přece jen našly. Záložníci neumějí přihrát. Útočníci neumějí dávat góly a neumějí obejít protihráče. Pokud v příští sezoně alespoň částečně odstraníme některé z výše zmíněných nedostatků, evropské poháry nás neminou.
Tedy s výjimkou stavu, který tak nějak visí ve vzduchu. Totiž že náš klub umírá. Byl násilně vytržen zkořenů a přesazen do skleníku. Majitel navíc zjevně nemá o fotbal zájem. Přesto na startu nového ročníku usednu na sedačku v Edenu a budu doufat v zázrak. Tedy že se nás tam bude scházet co nejvíc.
Autor (36) zažil mistrovskou a pohárovou sezonu jako malý chlapec a od té doby mu není pomoci.
