Dvořák: Jak se těším do Ria? S blížící se olympiádou moje obliba u atletů klesne

„Všechny nás čeká ve spojení s olympijskými hrami spousta byrokracie a na mě je, aby proběhlo všechno tak, jak má. Snad všechno zvládnu a nebudu si muset prohnat kulku hlavou,“ neztrácí s vidinou náročných pracovních týdnů a měsíců svůj tradiční humor bývalý světový rekordman v desetiboji a trojnásobný mistr světa.

Jak vás coby reprezentačního šéftrenéra potěšily některé výkony na šampionátu? Především v neděli se domácí atleti vytáhli.
Úplně nejvíce mě potěšil Honza Kudlička, protože mi tím odpadly starosti ohledně jeho startu na halovém šampionátu v Portlandu. Je dobře, že skočil hlavní limit. Ale nebyl to jen on. Pokud bych ale chtěl vyzdvihovat výsledky a výkony, tak jsme tady dalších deset minut.

Horkým tématem byla výškařská kometa Michaela Hrubá. Berete hodně negativně, že nakonec nechce jet do Portlandu, přestože se aktuálně dělí výkonem 195 centimetrů o třetí místo ve světových tabulkách?
Neřekl bych negativní. Je to hodně zvláštní situace. Řešil jsem to na podzim ještě s bývalým trenérem Míši Ctiborem Nezdařilem a už tehdy mi řekli, že do Portlandu nepojede i kdyby skočila dva metry, takže jsem v tomto v podstatě žil. Nicméně jsem v tom žil, ptal jsem se ho na to ještě v listopadu i prosinci a od ledna řešil všechno s její novou trenérkou Alenou Nezdařilovou.

Další průšvih: šéf keňské atletiky si prý řekl o peníze za nižší trest za doping

Míša to má ale stále v hlavě nastavené stejně, že jet nechce. Chápu to, má za sebou hodně závodů a chce se připravovat směrem k létu, kde má jasný cíl, a to vyhrát mistrovství světa juniorů a pak udělat co nejlepší výsledek na olympiádě. Já jsem nebyl ten, který ji lámal, jen jsem se vždycky přišel zeptat, zda nenastala nějaká změna.

Ovlivnilo situaci kolem Hrubé fakt, že od ledna odešla od pana Nezdařila k jeho bývalé manželce Aleně? Přece jen to nebylo bez komplikací, navíc v tom nebyla sama.
Já si myslím, že všechna ta děvčata, která se hrnula k Aleně, tak se začala smát, jsou ve větší pohodě. Natrénováno mají ještě od Ctibora a zda ta změna byla nakonec pozitivní, nebo negativní, to ukáže až čas. Teď aktuálně to byl krok správným směrem. Na rozhodování Míši ohledně Portlandu to ale myslím žádný vliv nemělo.

Ještě jedna otázka směrem k Hrubé: V posledních dvou měsících se kolem ní strhl pořádný humbuk. Dá se říct, že s ohledem na výkonnost i zasloužený. Vnímáte ji i vy jako momentálně největší český atletický talent?
Byl jsem vždycky skoupý na slovo talent, protože ono mnohdy dokáže tomu mladému závodníkovi podrazit nohy, protože pokud je moc chválený, tak může zlenivět. Každopádně je to šikovná holka a držím ji palce, aby ten svůj talent převedla až do seniorského věku. Má můj obdiv za to, jak všechno kolem své osoby v tomto věku zvládá.

Vysoký funkcionář světové atletiky měl krýt doping ruských atletů před MS 2013

Ohledně halového světového šampionátu v Portlandu: Jak nadějné je, že dostanou divokou kartu Jaroslav Bába, Radek Juška, Adam Sebastian Helcelet, Romana Maláčová a Kateřina Cachová (pro víceboj, v Ostravě si zajistila start v závodu na 60 metrů překážek)?
Ohledně vícebojaře Helceleta čekáme dopis z IAAF (Mezinárodní atletické federace) každým dnem, momentálně k tomu má myslím hodně blízko. Rozhodně blíže, než Katka Cachová v pětiboji.

Je to hodně složité, protože je tam několik závodníků, kteří studují v Americe, a přestože nemají jejich pas, tak týden před Portlandem je univerzitní šampionát a oni mají stipendium vázané právě na to, že se ho zúčastní. Takže je to trochu nepřehledné.

Kalkulujeme s účastí Radkem Juškou, který by se měl vejít do šestnáctky pro svůj závod, stejně tak mají blízko své dvanáctce dle výkonů Romana Maláčová v tyči a Jarda Bába ve výšce. U něj bude záležet i na tom, které země přihlásí závodníky, kteří mají lepší letošní výkon než on.

Peníze jsem od Rusů nežádal, brání se bývalý šéf atletiky. Mělo jít o 40,5 milionu

A s jakými cíli budete do Ameriky odlétat?
Naděje umírá poslední. Před dvěma lety jsme odjížděli do Sopot s nadějemi, které byly naplněné vrchovatě (Češi vybojovali zásluhou Pavla Masláka, Jiřiny Ptáčníkové, tehdy Svobodové, a Jana Kudličky kompletní sadu medailí, pozn. autora).

Největší naděje vkládáme do Pavla s ohledem na obhajobu titulu, skvěle by na tom měl být Tomáš Staněk v kouli a kdo ví, co předvede Radek Juška, jestli zase zmrazí své soupeře prvním skokem tak jako loni v hale v Praze na evropském šampionátu. Tradičně otevřené budou boje o medaile v tyči. Sport je sport, je nevyzpytatelný, proto se na něj ostatně sází, takže uvidíme, jak všechno nakonec dopadne.

Mimochodem, jak prestižní je halový světový šampionát. Ptám se i s ohledem na řadu omluvenek v českém týmu, kromě Hrubé je zde také Zuzana Hejnová či Denisa Rosolová.
V olympijské sezoně může být u někoho v pozadí, pořád je to ale vrchol halové sezony. U Zuzky tomu rozumím, je překážkářka, nemá medailové ambice. Co se týče Míši Hrubé jde především o stav mysli, obě ale mají postavené pevné cíle a je dobře, že se jich dokáží držet.

Talentovaná Hrubá: Chtěla jsem si 198 osahat. Jednou chci skočit i dva metry

Kromě světového šampionátu v Portlandu je letos hlavním vrcholem zmíněná olympiáda v Riu. Co to pro vás konkrétně po pracovní stránce znamená v dalších dnech a týdnech?
Pro mě to znamená, že budu zase nazývaný „buzerantem a podobně“, že moje oblíbenost o něco klesne. Ale ne zase v tom hanlivém slova smyslu, ale jednoduše kvůli tomu, že budu všechny nominované nahánět ohledně byrokracie spojené s tou akcí.

Je třeba mít fotku od profesionálního fotografa, kde se všichni musí usmívat úplně stejně, ve stejném triku. Všichni musí správně vyplnit akreditační formulář, který zároveň musí řádně v termínu odevzdat. No a pak budu všechny nutit k tomu, aby dělali co nejlepší výkony, aby nás v Riu bylo co nejvíce. A v Riu je pak budu všechny chválit, jak skvěle Česko reprezentují.

Mezitím si tady střihneme mistrovství světa v hale, juniorský šampionát, seniorské mistrovství Evropy v Amsterdamu i to atletů do sedmnácti let, domácí šampionát a řadu dalších mítinků a akcí. A nakonec si proženu kulku hlavou. (smích)

Hejnová opět nebude mít halovou medaili: ‚Vše soustředím směrem k Riu!‘

To snad ne. Každopádně je tato funkce pro vás náročnější než dráha elitního vícebojaře?
Rozhodně. Tam jsem se u toho akorát potil, ale jelikož jsem byl strašně šikovný, tak jsem u toho nemusel tolik přemýšlet a prosedět tolik času na židli a dohadovat se. Závodní kariéra byla pro mě krásnou částí života a za to, že jsem si mohl tak užívat, tak to nyní schytávám.

Ale berete to s humorem, takže vás vaše práce baví?
Baví mě to strašně moc. Třeba dneska mě baví, když jsem se vrátil o půlnoci z Ostravy a od půl sedmé už jsem v kanceláři, baví mě to moc. Někdo to dělat musí, i když otázkou je, proč zrovna já. Ne, vážně. Nechal jsem se k tomu v roce 2009 ukecat, tak slízávám smetanu, vůbec nechápu, jak mohl pan Fišer tuto pozici vykonávat sedmnáct let. Já tak dlouho ale určitě nevydržím.