Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Jak se rodilo stříbro Sáblíkové: Na vlajku je brzo, trenére

Sport

  18:29
SOČI (Od našeho zpravodaje) - Má stříbro, které jí chybělo. Jak se rodilo? Jaké emoce ho doprovázely? Proč nejprve odmítala vlajku? Projděme se ještě jednou nedělním odpolednem Martiny Sáblíkové při olympijském klání rychlobruslařek na 3 000 metrů.

Martina Sáblíková (vpravo) se objímá se svou přemožitelkou Irene Wüstovou foto: ČTK/AP

"Make some noise," vyzývá videostěna diváky. Udělejte hluk. Ale vyzývá úplně zbytečně. Po oválu krouží při Ruska Olga Grafová, krouží ďábelsky rychle a Adler Arena vře: "Olga, Olga, Olga... Rasija, Rasija,Rasija."

Martina Sáblíková zatím v bílé čepici pomalu krouží po modrém, rozjížděcím vnitřním oválu. Grafová protne cíl za 4:03,47, shodí kapucu, ukáže špinavě blond vlasy a v euforii předvádí divákům na dlouhých nožích piruetu.

"Dost dobrý," prohodí Sáblíková k trenérovi. Kouč Petr Novák si opět jednou musí hrát na psychologa. "Máš na to, abys jela ještě rychleji. Natrénováno máš, připravená jsi."

Žena, která má být ještě větší protivnicí než Grafová, mezitím stojí na startu: Claudia Pechsteinová. 41 let a 352 dnů věku. Žádná rychlobruslařka nemá tolik olympijských medailí jako tato Němka, která jich doma skladuje devět. Ale chce tu desátou, jubilejní.

Trenér Petr Novák žene Martinu Sáblíkovou za stříbrem

Sáblíková sundavá čepici, nasadí kapuci, posouvá se ke startu. Když Pechsteinovou vysílá zvonec do posledního kola, má ledová veteránka zuby zaťaté. Ale na překonání času Grafové by jí pomohl snad jen turbomotor: 4:05,26. Má ruce v bok, v obličeji zklamání. Před dvěma týdny zajela v Inzellu trojku za 4:00, teď je o pět minut pomalejší. "Zdravá jsem. Fit jsem. Ale jestli jsem i ve formě, to nevím. Snad jo," říká.

Ruské vlajky se dál vesele třepetají. Grafová nadále vede. Ale na startu už je... "Martina Sáblíková, obhájkyně titulu," říká hlasatel. Češka zvedne skloněnou hlavu, zatne rty, pozdraví diváky. Proti ní stojí polská kamarádka. Kašce Bachledové chodívá při závodech vždycky fandit. "Pojď, Kaška, pojď," křičela na ni ještě při mistrovství Evropy v Hamaru. Teď je los svedl do jedné rozjížďky.

Startér už hlásí: "Ready..." A výstřel.

Na prvním mezičase vede Polka, na dalším také. Ale co je podstatné, Sáblíková je rychlejší v porovnání s časem Rusky. "Pojď k ní, pojď k ní," křičí Novák na svěřenkyni. Poslechne ho. Blíží se k Bachledové, jde před ní, Polka zaostává.

A to vzorové tempo. Až na jedinou výjimku Sáblíková přepečlivě dodržuje čas 31,6 ma kolo. "Joooo, 31,6," může si Novák vyřvat plíce. Až bude po všem, jeho svěřenka přizná: "Zařval tak, jako bych jela na svěťák."

Na 1 600 metrech má k dobru 1,02 vteřiny na Grafovou. Kouč tleská. To je dohodnuté znamení: když tleská, znamená to, že technika je naprosto v pořádku.

Zní zvonec, náskok na Grafovou dělá 1,21 vteřiny a do té doby hučící hala podivuhodně ztichla. Jako byste z úlu přešli do koncertního sálu před koncertem. "Rusové pochopili, že teď už se jede na vyšším levlu," prohodí kdosi z početné české enklávy za mnou.

Novákova gesta začínají připomínat divošský tanec. Cíl! 4:01,95. Vedení. A medaile? Tomu už každý věří, byť dvě rozjížďky stále čekají. Vztyčená ruka Sáblíkové, úsměv na tváři, plácnutí si s koučem.

Česká reprezentantka Martina Sáblíková (vlevo) vybojovala druhé místo, zvítězila Ireen Wüstová z Nizozemska, třetí dojela Ruska Olga Grafová.

Největší favoritka Ireen Wüstová si zatím upraví brýle, zkoncentruje se - a letí za vlastním snem. "Přijela jsem si pro zlato," řekla o dva dny dříve na tiskové konferenci a pro jistotu to zaklepala o hlavu.

Hned na první dvoustovce získává 1,07 vteřiny. Pak 1,75... 2,21... 2,43... 2,48... 2,70. Kdy se to zastaví?

Sáblíková sedí na lavičce a dívá se. Ireen by mohla vytuhnout, tak jako už kolikrát, napadá ji. Jenže to se děje teprve v posledním kole. Speciální časomíra ukazuje virtuální náskok Nizozemky a ten začíná klesat. Už jsou to jen dvě vteřiny... 1,8... 1,7. Nizozemský kouč Kemkers řve jak pominutý. Jenže Sáblíková už ví: Zlato mít nebudu. 

Maminka Martiny Eva Sáblíková sleduje závod ve Žďáru nad Sázavou

Nizozemka je v cíli za 4:00,34, shodí hned brýle i kapuci, zvedne ruce, otevře pusu. Trůn, který jí patřil v Turíně 2006, má zpět.

Češka se obléká, Novák si s nizozemskými kouči navzájem gratuluje, zatímco v posledním páru ještě chvíli narušuje stříbrnou definitivu jeho svěřenky další Nizozemka Antoinette de Jongová. 

Ale skutečně jen chvíli. Pak už kouč kráčí k Sáblíkové, rozesmátý, v ruce českou vlajku. Objeme ji, podává vlajku. "Ne, ještě mi ji nedávej. Bylo by to nesportovní. Až budou v cíli."

Brzy už nemusí mít ani Sáblíková žádné zábrany. Má svoji čtvrtou olympijskou medaili, má první stříbrnou, tancuje s vlajkou podél ledu. Kameraman utíká za ní, zachycuje emoce.

Naděje pro Soči

Wüstová brečí štěstím a objíždí čestné kolo. Grafová je coby první ruská medailistka her hrdinkou národa. "Moloděc, moloděc," oslavují ji tribuny.

Novák bere fyzioterapeuta Tomáše Raka na ramena, rozehrává svoji oslavnou show, tak památnou ve Vancouveru. Kameraman dostihuje Sáblíkovou, ta se otočí a pošle polibek všem.

Na stupně vítězů si jde zatím jen pro květiny. Na ty medailové si musí den počkat.

"Medaile bude až zítra večer. Ani nevím kde."

"V Olympijském parku u ohně."

"Přímo u ohně? Dobře já."

"A víš ty co? Tu hymnu tu chci ještě slyšet," říká jí Novák.

"Hymnu? No zítra těžko. Leda že bys sundal Ireen z těch stupňů."

Autor:

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...