Tenhle chlapík v reprezentaci působí už osm let jako videokouč. Zažil výměnu tří hlavních trenérů, ale jeho samotného nepotkala nikdy. "Je to pro mě důkaz, že svou práci dělám zatím dobře," tvrdí.
LN Povězte, zahrajete si občas na počítači třeba herní strategii?
Ne, teď už ne. Ale když jsem byl v dospívání, měl jsem rád historické hry, rozvíjejí strategické myšlení. A má práce je právě o tom.
Pssst! Probíhá týmová poradaStačí jediný moment, který by mohl ovlivnit taktiku nebo ukázat na chyby. Stačí jeden inkasovaný gól a pro videotrenéra Jana Procházku začíná pohotovost. "Vyberu tři čtyři nejdůležitější akce," vypráví. Seběhne při zápase dolů do kabiny a během pár minut mezi třetinami připravuje českým trenérům sestříhaný rozbor. Taková je náplň pozorovatele ze shora. Nejen taková. Spolu s kustody je Procházka na světovém šampionátu zaměstnán od rána do večera, jen s jediným rozdílem – jeho hlavním pracovním nástrojem je osobní počítač. "Stíhám se jen najíst a vyspat," praví s úsměvem. Však kromě sestřihů bitev tvoří také jednotlivé analýzy pro trenéra i pro samotné hokejisty. Třeba po sobotním zápase s Lotyši stříhal podrobný rozbor pro druhý útok Havlát, Eliáš, Michálek. "Oni potom rozebírají, kdo co udělal špatně, jako například nedávno v situacích tři na dva," líčí český pozorovatel. "Patrik Eliáš si nechává vypálit i DVD. Hodně o tom diskutují." V Česku moc videokoučů není Den před zápasem už probíhá velká týmová porada na dalšího soupeře, ale ne všichni hráči ji úplně mají v oblibě. Tady se však dodržují armádní pravidla. Kouč Alois Hadamczik dostává od Procházky sestřih, který si společně připravovali. Apřed velkou projekcí už má slovo jen on. "Je to jako vojenský oddíl. Blíží se bitva na strategickém bojišti a jednotlivé formace jako jednotky musí poslouchat jen jediného generála," dává srovnání Procházka. "Trvá to zhruba 15 až 20 minut, bez námitek. Mluví jen trenér," popsal bek Lukáš Krajíček. V první řadě se soustředí největší star Jaromír Jágr. Příliš nemluví, ale sedá si vedle Procházky. "Překvapilo mě to," přiznává poněkud neviditelný stratég. Této práci už se nějaký rok věnuje. Má vystudovanou Fakultu tělesné výchovy a sportu, nejvyšší trenérskou licenci třídy A. Podobných lidí je v Česku jen asi pět. Videotrenéra zaměstnávají ve Slavii, v Liberci, Vítkovicích a Brně. Jen Procházka však pracuje pro hokejový svaz. Prvním rokem na plný úvazek. |
Pro laika to možná vypadá, že se na tom ledě jen tak hraje. Ale některé týmy hrají naprosto sktrukturovaně, jako když si představíte napoleonskou válku nebo římské legie... Tam vojáci také věděli, které formace kam vyšlou. V tomto směru je to zajímavé, i když pro mě už někdy i ohraná písnička.
LN Máte soupeře perfektně nastudované. Kdo je pro pozorovatele nejméně příjemným týmem?
Třeba my jsme nejvíce nečitelní. Hlavně v útočné fázi máme hráče, kteří jsou svým způsobem geniální, protože vždy udělají nějaké překvapivé řešení. Některé týmy to mají už nějak postavené a hotovo. U nás máme určité zásady a systém, ale v něm se ještě realizuje improvizace samotných hráčů.
LN A co se týče soupeřů?
Švédi. Jednak jsou velice dobře organizovaní a jednak jsou schopni měnit styl i během hry. Ale třeba Finové jsou pravý opak. To je pro mě velmi příjemný tým, protože jsou strukturovaní a systematičtí. Chtějí mít všechno stanovené pěkně dopředu a já se můžu spolehnout, že to takhle budou vždycky hrát.
LN Je nějaký trenér-lišák, před nímž máte opravdu respekt?
To mám před každým, ale hodně mazaný byl Bent Ake Gustafson ze Švédska. Stejně jako Vláďa Růžička spojil hráčskou zkušenost a zároveň byl skvělý stratég. I proto jsme s nimi nemívali dobrou bilanci.
LN Vaše práce musí být založena na pevné důvěře trenéra, že?
Jasně. Musím být i trochu empatický, musím vědět, jak kdo zhruba přemýšlí. Každý totiž klade důraz na něco jiného... Úplně jiní jsou třeba Růžička a Hadamczik.
LN Stalo se vám už někdy, že jste se pořádně seknul a podal kouči mylné informace?
Asi to bude znít trochu namyšleně, ale nepamatuju si to. Spíš se mi stane, že když se na dané utkání zpětně podívám, upravím si názor. V té přípravě však musím být hodně opatrný. Musí tu platit, že když soupeř hraje střední pásmo s útočníkem napravo, tak to takhle opravdu bude – abychom my mohli najíždět z té druhé strany. Kdyby to nefungovalo, zničil bych celou taktiku.
LN Popište ještě nějakou konkrétní situaci, kdy jste měli soupeře přečteného.
Třeba když jsme hráli první zápas s Lotyši. Věděli jsme, jak hrají přesilovku, že její založení začíná za naší brankou. Jednou si tam přihráli, ale potom už tam stál náš bek a puky chytal. Nikdo to na první pohled nepozná, ale my moc dobře věděli, že tam budou nahrávat.
LN Kdo vás zatím na turnaji nejvíce překvapil?
Slovinci. Sice nic nevyhráli, ale byli kompetitivní. Z výkonů Němců ani překvapen nejsem, loni skončili čtvrtí, těsně v semifinále podlehli Rusku. Jsou příkladem organizovaného týmu s efektivní střelbou. Možná to mě překvapilo.
LN Vy jste také důležitá postava pro týmové porady. Mají potřebu chodit za vámi i sami hráči?
Rozhodně, hlavně ti z NHL jsou na to zvyklí. Vím, že je v tomto velký blázen hlavně Dominik Hašek. Gólmani totiž potřebují vědět, kdo se kde pohybuje a odkud střílí.
LN Je podobný i Ondřej Pavelec, letošní reprezentační jednička?
Ne, ten to moc neřeší, je to dáno taky povahou. Ale před rokem u videa trávil dost času například i Tomáš Vokoun. Třeba se Ondra bojí a časem se rozkouká. (usměje se)
