S naganským bouřlivým návratem se ten včerejší sice srovnat nedal, nicméně smutno na starém letišti krátce po poledni také nebylo. I proto, že na kraj Prahy se rozjelo přivítat své nečekané hrdiny na pět stovek vděčných a náležitě halasících fandů.
Ještě v nitru ruzyňské haly šéf svazu Tomáš Král chvilku hledal odpověď na otázku, jestli autobus cestou na Staroměstské náměstí náhodou nehodí odbočku na Hrad za prezidentem Václavem Klausem.
DÁLE ČTĚTE |
Pomoc přispěchala od dobře naladěného Jágra: "To je snad otázka pro řidiče autobusu, ne?" Spíše nevážně než vážně ještě vykládal, že mančaft po finálovém klání s Ruskem dorazil na hotel již v půl druhé v noci. "Dali jsme si neperlivou vodu a šli spát," smál se. Pak k němu přiletěl dotaz, jestli ví, že mu mají postavit sochu.
"Víš co... Hašana po Naganu chtěli všichni na Hrad a za týden bylo všechno jinak. Tak si ten týden počkejme..." Pak ale zvážněl. To když mluvil o svém zranění a také o zázraku, který český tým dokázal.
Diagnóza zatím neznámá
"Co se týče kolena, doktor zatím nebyl k dispozici. Bolí to, ale snad se dá noha rychle do pořádku." Jágr vzápětí vykoukl ven, kde se se na fandy snášel hustý bouřkový déšť a za mužstvo poděkoval všem, kdo jim držel palce. "Snad jsme zároveň dali i příklad lidem, kteří už někdy v životě ztrácejí naději a myslí si, že dál to nejde... Dokázali jsme, že když se chce, jde všechno..."
Po chvíli se méně či více veselí hokejisté začali trousit do přistaveného autobusu s nápisem na čelním skle – Hokejoví mistři světa 2010. Mnozí z nich se uvelebili i s pohárem mistrů světa na jeho střeše. Dav se ale ještě chvíli společně se šampiony bavil, a také si vyvolal na schůdky autobusu Vladimíra Růžičku. Kouče, který se s reprezentací takhle skvostně rozloučil.
Nezalitoval snad v posledních hodinách přece jen svého rozhodnutí skončit? "Ne, ne. Co víc si ale můžu na rozloučenou přát. Příštích sedm let určitě nároďák trénovat nebudu," řekl pevně. A pak se vyrazilo směrem na centrum. "Sice se dá říct, že jsme zatím nespali, ale dnes to bude horší," usoudil Rolinek. "Oslavy budou dlouhé a nekončící. Ale co, vždyť jsme teď králové!"