Jeho jižanská duše očividně kvetla. „Podmínky máme skvělé. A poslední dny je třicet stupňů – pořád léto,“ radoval se vysoký muž s již lehce prošedivělými vlasy. „Praha je jedno z nejkrásnějších měst světa. A není daleko od Záhřebu!“
Zářijové slunce pražilo a Goran Ivaniševič vyprávěl a vyprávěl. Bývalý král es, bonviván, chorvatská tenisová ikona a muž, který vyhrál Wimbledon jako 125. hráč žebříčku, v roce 2001 vyhlížel oslavu třicátin, když dobyl životní úspěch.
Plíšková je po US Open světovou šestkou. Serenu Williamsovou z trůnu sesadila Kerberová |
Také cítíte podobnosti? Z Ivaniševiče je trenér Tomáše Berdycha, aktuální terminologií superkouč. Tak se označují bývalí slavní borci, kteří současné špičce dodávají „poslední instanci“; jako když šéfkuchař doladí recept navenek možná drobnou, ale v důsledku klíčovou úpravou.
Však jako kouč s krajanem Marinem Čiličem prolomil grandslamovou vládu „velké čtyřky“ Djokovič, Federer, Murray a Nadal.
„Tomáš je rozhodně nejlepší tenista bez grandslamového triumfu,“ říká Ivaniševič. „Určitě ano. Vždycky mě to překvapovalo. Jak to, že ho nemá? Jak je to s jeho údery a silou možné? Nemohl jsem to pochopit. No a vidíte. Teď jsem tady.“
Goran Ivaniševič (45 let)Bývalý chorvatský tenista je wimbledonským vítězem z roku 2001 a někdejším druhým hráčem světa, známý svým dělovým podáním a riskantní hrou, ukončil kariéru po Wimbledonu v roce 2004. Na okruhu ATP získal Ivaniševič celkem 22 titulů a na svém kontě má také bronzové medaile z dvouhry a deblu z olympiády v Barceloně. Vyhrát Wimbledon se tomuto temperamentnímu a náladovému rodákovi ze Splitu podařilo až na čtvrtý pokus, v letech 1992, 1994 a 1998 vždy prohrál ve finále. V roce 2001 se mu to již podařilo, v pětisetové bitvě porazil Australana Patricka Raftera a stal se dosud jediným držitelem divoké karty, který vyhrál Wimbledon. V roce 2005 se také radoval z Davisova poháru. Ivaniševič si tenisem vydělal téměř 20 milionů dolarů, kvůli špatným investicím ve stavebnictví se však potýkal s dluhy svých firem. Začal hrát lukrativní veteránské turnaje a v roce 2006 se měl stát trenérem chorvatské reprezentace. Kvůli neshodám s národní federací to odmítl. V roce 2011 měl vést jako kapitán národní daviscupový tým, pro svaz byl ale příliš drahý. Od roku 2013 do letošního července trénoval krajana Marina Čiliče, kterého předloni dovedl k titulu na US Open. Letos Ivaniševiče angažoval jako trenéra český tenista Tomáš Berdych. |
Můžete s Berdychem zopakovat to, co jste zvládl s Čiličem?
Určitě je to možné. Jasně! Pokud se podíváte, co Tomáš zvládl v posledních letech... Nemá výkyvy. Neprohrává s těmi, s nimiž by neměl. Pořád je v Top 10, dostává se na Masters, do čtvrtfinále velkých turnajů.
Ano. Jen grandslam nedobyl.
Znám Tomáše dlouho, sledoval jsem ho. Je jedním z nejlepších na světě, ale vyhrát grandslam, to chce něco víc. Musíte jít přes limit.
Co tvoří klíčový rozdíl?
Klíčem je, aby trochu vyšel ze své komfortní zóny. Je šťastný za postup do čtvrtfinále nebo semifinále, ale mělo by ho to naopak štvát. Nesmíte být spokojený ani za finálovou porážku a je jedno, jestli od Djokoviče, Nadala, Murrayho. Pokud se ze své zóny dostane a bude si dostatečně věřit... Z herního hlediska má všechno potřebné. Ale většina je v hlavě. Proto jsem tady.
Co věk? Berdychovi je čerstvě 31.
Nezáleží na věku. Je připravený. Jasně, že by to bylo lehčí ve 24, v 25 letech, ale nikdy není pozdě. Já vyhrál grandslam ve chvíli, kdy nikdo nevěřil, že vůbec umím hrát tenis. Nic není nemožné. Já to vím dobře.
Jenže jak se to vlastně dělá, naučit někoho víc si věřit?
To je dobrá otázka. Zvlášť když se celý život chováte určitým způsobem. Ale nějak to půjde; málokdo si myslel, že je to možné s Marinem. Já jsem uvolněný člověk, nesnažím se Tomáše nikam tlačit. Oba jsme hráli tenis strašně dlouho a víme, jak funguje. Ale každá změna může trochu pomoci. Mým úkolem je najít cestu.
Povězte, jak moc v člověku hlodá, když grandslam stále nemá?
Tomáš má za sebou skvělou kariéru, ale vevnitř to sám cítí. Když jsem hrával já, pořád mi říkali: Tak kdy už vyhraješ, kdy? Pořád to máte v hlavě – ale jakmile vyhrajete, nikdo už na vás nemůže.
Tak prozraďte, kudy na to.
Musí technicky zlepšit servis, ještě lépe podávat, hrát riskantněji. Někdy musíte riskovat, abyste mohli hrát s nejlepšími. Takový Djokovič nikdy neudělá chybu, pokud ho nedonutíte. Podívejte se na Wawrinku, proto ho obdivuju: on je schopný desetkrát poslat míč za plot, ale pak dá pět winnerů. Takto vyhrál French Open a teď i US Open. Věří si. A zbytek ho nezajímá.
Ponaučení tedy zní?
Možná bych byl radši, kdyby Tomáš pětkrát prohrál s někým, s kým by neměl, pokud by tím našel cestu, jak vyhrát velký turnaj.
Vaše další poznatky?
Měl by být agresivnější, je to velký chlap. Držet se s Djokovičem, Nadalem, Murraym není jednoduché. Tomáš má skvělé údery – forhend, podání – a myslím, že je musí víc využívat, věřit jim. Ví, jak se hrají velké duely, ale vyhrát, to je jiný příběh.
Plíšková překročila svůj stín. Úspěch přišel v pravý čas |
Slibně zní i toto spojení: vy, proslulý bouřlivák, a někdy až příliš klidný, strojový Berdych.
A to je dobrá kombinace. Možná opravdu dokážu Tomáše vybudit k tomu, aby vyhrál velký turnaj. Ale to je až poslední fáze. Ještě předtím musím najít cestu, jak mu pomoci, aby hrál lépe.
Hodilo by se mu více emocí?
Ano i ne. Je svůj a nevím, jestli by mu pomohlo házet raketami jako kdysi já. Když mu slíbím, že takhle získá grandslam, uvidíte, že mrskne raketou po každé výměně (směje se). Ale to neslíbí nikdo. Podle mě musí být naštvanější na tenisák. Útočit na míček, ne na raketu nebo na rozhodčího. Jakmile míč uvidí, musí se naštvat a fláknout do něj. A když mine, musí se naštvat ještě víc a říkat si: Příští ránu už trefím.
Berdych si pochvaluje, že umíte tenis zjednodušit až na dřeň.
Víte, já jsem pohodář. Nerad se hrabu v technice, nerad věci příliš rozebírám. I když se někteří lidé snaží dělat z tenisu vědu, je to úplně jednoduchý sport. Je to prosté: pokud neprásknete do míče vy, udělá to soupeř. Vítězem vždycky byl, je a bude ten, kdo hraje útočně. Podívejte se, kdo vyhrál posledních třicet grandslamů. Jedině tak si domů odnesete trofej.
  |
Kolik času spolu budete trávit? Každý turnaj? Méně? Více?
Nečekal jsem, že budu mít novou práci tak brzy, takže jsem si udělal jiný program. Proto s Tomášem neletím do Asie. Poté se potkáme v Praze, potrénujeme a vyrazíme spolu do Vídně a Paříže. Pak se uvidí, jestli se dostaneme na Turnaj mistrů. Měl by hrát i na IPTL (asijská exhibiční liga), kde budeme ve stejném týmu. A rok 2017 spolu začneme na Australian Open.
Takže máte dohodu už i na další sezonu?
Určitě, vždyť jsme právě začali. Nejsem kouzelník, jen tenisový trenér; budeme potřebovat čas, aby do sebe vše zapadlo. Neřeknu vám, jak přesně dlouho to bude trvat, ale můžu Tomášovi slíbit, že pokud změní pár věcí a bude se jich držet, má opravdovou šanci grandslam vyhrát. O tom jsem přesvědčený.
I proto, že vy jste to na sklonku kariéry sám dokázal?
Já byl na konci, on není. Tomáš je fit, cítí se skvěle je opravdu v dobré kondici. Podle mě má před sebou určitě aspoň další tři roky na vrcholné úrovni.
