V jednu chvíli však zvážněl – to když se otázky dotkly trýznivé situace na jeho rodné Jamajce. "Jsem z toho smutný," pravil dlouhán, který dnes před půl devátou večer na ostravském mítinku zaútočí na neoficiální světový rekord na netradiční trati 300 metrů.
Už nyní se nedá pochybovat, že se stanete legendou. Kdo jsou však sportovní legendy pro vás?
Sprinter Michael Johnson, který odcházel neporažený, basketbalista Michael Jordan a jeho kolega Kevin Garnett.
Poběžíte první oficiální třístovku v životě. Chápete to jako přípravu na případný přestup na čtyřistametrovou trať?
(Zakroutí hlavou jako by leknutím a zakoulí očima) Říkám ne, to ne. Ale předloni tady běžel Jeremy Wariner stejnou trať a už tehdy mě napadlo, že bych to mohl zkusit. Myslím, že bych mohl dosáhnout dobrého času. Těším se na to.
Váš manažer Ricky Simms říká, že čtvrtka je velmi bolestivá. Aco třístovka?
Určitě bude bolet taky. Doufám, že pak ještě zvládnu tradiční čestné kolo, ale pro jistotu by k tomu organizátoři mohli nachystat BMW... (směje se)
Světový rekord Michaela Johnsona z roku 2000 je 30,85. Jaký čas by uspokojil vás?
V tréninku běhám kolem 31,2. Když budou dobří soupeři, mohl bych být rychlejší. Pokud nebude pršet, myslím, že by se to dalo překonat, podobné netradiční disciplíny jsou prima zábava.
Špičkoví atleti se do Ostravy rádi vracejí. Proč se vracíte vy? Třeba proto, že jste tady jako talentovaný sprinter a juniorský mistr světa v roce 2006 vlastně nastartoval svou cestu mezi hvězdy?
Je tady velmi dobrá dráha, ale taky skvělí diváci. Ti mi dávají sílu a motor. Chci běžet rychle hlavně pro ně.
Před cílem stometrového sprintu vždy zvolníte. Proč?
Rád se otáčím, abych viděl soupeře za sebou... Ale jednou přijde čas, kdy se otáčet přestanu.
Jak vnímáte situaci na Jamajce? Na ulicích se střílí, počet mrtvých už přesáhl šest desítek, letadla nelétají. Bavíte se o tom se svým krajanem, sprinterem Asafou Powellem?
Je to pro nás velmi smutné. Mám tam rodinu, všichni mají strach, i atleti. My chceme ukázat všem na světě, že Jamajka je skvělá země, ale je to pro nás těžké a na duši mám stín. A při tom všem se musím soustředit na běhání, což je moje práce. S Asafou sledujeme televizi a voláme domů, abychom se ujistili, že jsou naši nejbližší v pořádku.
A jak ten konflikt chápete?
Vládní kruhy chtějí zatknout drogového bosse a vydat ho do USA, jeho lidé ho brání. Je to těžké, protože ten člověk hodně dělá pro chudé, stará se o ně. A ti ho brání taky. Proto konflikt vznikl. Rád bych se vrátil domů, ale teď to nejde. Má to trvat ještě pět dnů, pak se do všeho mají vložit Spojené státy.
Asafa Powell se nechal slyšet, že v letošní sezoně bez vrcholného světového podniku by mohl padnout váš světový rekord na 200 metrů. Co vy na to?
Já se letos o rekordy starat nebudu. Asafa je určitě v dobré formě, Tyson (Gay – pozn. red.) taky. Budu se snažit, aby mě neporazili.
Včera jste si po tréninku zahrál fotbálek. Budete sledovat mistrovství světa? A kdo je vaším favoritem?
Na Jamajce hraju fotbal každou neděli, je to legrace a užívám si to. Osobně fandím Argentině. To proto, že na Jamajce většina lidí drží palce Brazílii, já chtěl být jako kluk jiný. Dobré bude i Španělsko, i když míč je kulatý.
Chystáte se navštívit některé zápasy mistrovství světa?
Ne ne, do Jižní Afriky nemůžu, musím trénovat, trenér by mě ani nepustil. Ale běhám v takovém fotbalovém tričku, při Tretře v něm možná poběžím. Vyjadřuje podporu afrických národů.
Vaším oblíbeným klubem je Manchester United. Proč letos nevyhrál ligu?
Ale pro Manchester to nebyl špatný rok, vždyť skončil druhý a Rooney předváděl výtečné výkony. Jednou jsem tam byl na stadionu, bylo to super!
Nezasteskne se vám někdy po časech, kdy jste coby neznámý junior přijel do Ostravy poprvé?
Každý mladý sportovec sní otom, že se jednou stane šampionem, a mně se to splnilo. Proč by mi ty časy měly chybět?
Nezdají se vám někdy sny, že chcete běžet rychle, ale nemůžete se odlepit od dráhy?
Cože? To by bylo hrozné! Naštěstí takové sny nemám... (smích)
