Poodkryjte, jak se vyvíjelo jednání o vaší nové smlouvě v Omsku?
Mně se tam prostě líbí, což je jedna z nejdůležitějších věcí. Tím mám na mysli lidi, město, hokejové zázemí, organizaci. Zvykl jsem si tam.
SPOKOJENÝ JÁGR POTVRDIL, ŽE V OMSKU PRODLOUŽIL O ROK SMLOUVU - VÍCE ČTĚTE ZDE!
Kdy jste se definitivně rozhodl, že skutečně chcete v Omsku ještě pokračovat?
Omsk byl pro mě hned od začátku číslem jedna. Vyjednávat zároveň i někde jinde o další smlouvě není nic pro mě. Mám radši, když existuje jen jedna nabídka. Je to někdy i lepší.
Připouštíte si ještě možnost, že byste se po dalším roce stráveném v ruské KHL vrátil do NHL, anebo rovnou domů do Kladna?
Musíme počkat. Za rok mi bude 39 let a nevěřím, že mě bude chtít hodně mužstev do týmu. Buďme realisti.
Cožpak vám ani trochu není líto, že se třeba vůbec s NHL nerozloučíte? Se soutěží, která vás vynesla mezi nejlepší hokejisty světa všech dob?
Jako jestli nelituju, že tam nebudu jezdit nějaký čestný kolečka? (směje se) Nechci nikoho urazit, ale pro mě tyhle věci nejsou důležitý k tomu, abych byl šťastný. Nejsem první ani poslední, s kterým se nerozloučili. Jasně, bylo by to hezký, ale svět se nezboří.
Už v úterý se připojíte k české reprezentaci, která se chystá na světový šampionát. Jaký názor máte na záplavu omluvenek?
Pro mě je hrozně složitý se k nim vyjadřovat, ani na to nemám právo. Protože fakt nevím, kdo je doopravdy zraněný, a kdo ne. Je to věc hráčů, z jakého důvodu a proč se omluvili. Ale samozřejmě mě, spoluhráče i fandy českého hokeje, situace mrzí, protože každý si přál, aby nás v Německu reprezentovali nejlepší hráči. Nestalo se tak sice, ale na druhou stranu hráči, kteří na mistrovství odcestují, určitě odevzdají na ledě maximum.
Nezačínal jste kvůli narůstajícímu počtu omluv i vy sám revokovat svoje rozhodnutí do Německa jet?
Ne. Já byl rozhodnutý hned. Pro mě je teď ale nejdůležitější, abych se dostal do formy. Dva měsíce jsem nehrál zápasy, protože jsme s Omskem brzy vypadli z play off. Poslední dva týdny jsem dokonce trénoval jen sám a teď pět dnů ani to ne, protože jsem byl nemocný. Už je to ale dobrý. Dobrý, dobrý, tisíckrát lepší! V úterý půjdu na led. Uvidím ale, jak na tom budu po tý pauze s rychlostí a jak rychle zase získám potřebný přehled ve hře.
V posledních letech jste se snažil při velkých akcích zůstávat spíše v ústraní. V dané situaci se ale stáváte znovu největší hvězdou českého mužstva. Jste rád?
Buďme rozumní. Já už nikdy nebudu hrát jako dřív... Moc toho od sebe neočekávám, takže na sebe ani nevytvářím tlak. Můžu už jen překvapit. Jsem rád, že můžu být součástí týmu, který se pokusí udělat co nejlepší výsledek.
Možná by již zmíněné omluvenky, zejména hokejistů z NHL, mohly znamenat paradoxně i výhodu. Nikdo teď od reprezentačního týmu moc neočekává...
Nejdůležitější turnaj, kde nikdo od nás nic nečekal, bylo Nagano. První velký turnaj po ostudě na Světovým poháru v roce 1996, kde jsme prohráli s Německem 1:7. Tu cestu domů z Německa bych teda fakt nikomu nepřál. Už na našich hranicích to začalo být hodně nepříjemný. (směje se) V Naganu jsme hlavně měli strach z další ostudy. To nás ohromně motivovalo. A taky jsme měli Hašana v brance, kterej byl neprůstřelnej.
Jak moc je vám líto, že právě Dominik Hašek nakonec na mistrovství světa neodcestuje?
To je dost choulostivá otázka... Jak všichni víme, sestavu dělá trenér, který se rozhodl, jak se rozhodl. Ostatně, když si vezmeme tisíc trenérů, vyslechneme si i tisíc názorů na sestavu. Hašan je určitě ve svých letech vynikající gólman, naprostej profík. Paradoxem zůstává, že právě Hašan udělal všechno pro to, aby se na šampionát dostal, a nakonec nejede. Zatímco hráči, který by tam mohli, zase nechtějí...
A jsme zase u omluvenek. Nepřijde vám to přece jen zvláštní, že vy v 38 letech za nároďák chcete hrát a řada mladíků ne?
Já fakt nemám právo nikoho soudit. Mám hokej rád, a když můžu pomoct, tak přijedu. Na jejich omluvu ale můžu říct, že když jsem byl mladej, tak jsem reprezentaci taky necítil tak silně jako teď. Třeba někdo nejede, protože je uražený, nebo z nějaký hrdosti anebo prostě nechce. Ale i tihle kluci časem dospějou a řeknou si, že byla hloupost, co udělali. A pak už budou třeba rádi, že můžou za nároďák hrát.
Co říkáte faktu, že Hadamczik byl zvolený reprezentačním trenérem před mistrovstvím světa, kde tým ještě povede Růžička?
Věřím tomu, že máme ve vedení svazu natolik schopný lidi, že vědí, proč to takhle udělali, a že pro to měli důvody.
Je podle vás dobře, že se Alois Hadamczik vrací k reprezentaci?
Trenér je sice hodně důležitej pro mužstvo, ale nejdůležitější je, aby nejlepší hráči za reprezentaci chtěli hrát. Nejsme taková velmoc, abychom si mysleli, že bez dvaceti nejlepších hráčů máme šanci na dobré umístění. Nejsme Kanada nebo Rusko. Když hráči nepřijedou, pak je jedno, jaký trenér stojí na střídačce.
Takže i podle vašich slov je zřejmé, že na příliš vysoké cíle asi český tým v Německu v dané situaci pomýšlet nemůže. Jaké reálné cíle si tedy před sebe můžete postavit?
(povzdechne si) Cíle... I když se omluvilo strašně moc kvalitních hokejistů, náš cíl by měl zůstat stejný. Tedy – udělat play off a pak se pokusit postoupit mezi čtyři nejlepší týmy. Pořád věřím, že se to udělat dá, ale zároveň by si naši fanoušci měli uvědomit, že to bude pro nás daleko složitější, než kdybychom vmužstvu měli nejlepší hráče.
Hadamczik naznačoval, že by možná příští rok Haška na mistrovství vzal. To byste se tedy po dlouhém čase s Haškem mohl zase setkat v jednom týmu...
No, tak brankáře už teda máme, trenéra taky. Což je dobrej základ (směje se). Nejdůležitější věcí ale za rok bude, aby mě vůbec někdo chtěl, a taky, abych měl formu a mužstvu pomohl. Uvidíme...
