Majdičová si pak připadala, jako kdyby vyhrála olympijský závod. Vždyť v tréninku těsně před kvalifikací ošklivě upadla ze srázu do potoka a potloukla si celé tělo. Údajně si zlomila čtyři žebra, utrpěla pneumotorax a sezona pro ni skončila.
Sledujte on-line |
I přesto Majdičová do závodu nastoupila, byť to připomínalo hazard se zdravím. Příběh její silné vůle možná bude jedním z hlavních motivů olympiády ve Vancouveru. "Tohle není bronzová medaile. Je to zlato s malými diamanty. Medaili jsem měla už za to, že jsem šla na start," řekla po finále dojatá Majdičová, která nestačila jen na vítěznou Norku Marit Björgenovou a Polku Justynu Kowalczykovou. Po závodě se mluvilo ale především o Majdičové.
¨
Právě ona patřila k hlavním favoritkám, v kariéře už vyhrála 16 sprintů Světového poháru a v roce 2007 na mistrovství světa v Sapporu získala stříbro. Když si ale před středečním závodem projížděla trať, potkal ji hrozivě vyhlížející karambol. Nezvládla jednu z ostrých zatáček a ve velké rychlosti spadla do koryta potoka, do třímetrové průrvy mezi stromy a kameny. Vytáhlá Slovinka si bolestivě narazila bok a žebra, trenéři a servismani otřesené lyžařce museli pomáhat zpět na nohy.
"Myslela jsem, že je konec. Nemohla jsem dýchat, hýbat se, ani chodit. Ale moje vnitřní touha byla strašně silná. Druhá část mého já mi říkala, že musím i tak závodit," líčila Majdičová, která před sprintem věděla, že takovou možnost na zisk olympijské medaile už třeba mít nebude. "Vždyť jsem na takovou chvíli čekala 22 let. Kdo ví, jestli podobnou šanci ještě někdy budu mít," uvedla Majdičová, který na předchozích hrách v Salt Lake City a Turíně skončila bez medaile.
Na stadion dojela schoulená jen s pomocí členů realizačního slovinského týmu. Rozhodčí jí pak udělili výjimku, že mohla po ošetření vyběhnout až jako poslední ze všech závodnic, byť její jméno ve startovní listině figurovalo na třetí pozici. Majdičovou povzbuzoval i její psycholog Matej Tušak. "Jeden den bolesti není nic proti tomu, jak jsi dřela celý život. Dokážeš to, už jen kvůli sobě samé. Musíš jen poslouchat tlukot svého srdce, cítit paže a nohy. Pak to půjde," vykládal Tušak, čím Majdičové dodával kuráž.
Třicetiletá lyžařka během závodu trpěla, po kvalifikaci se zhroutila v cíli, sténala a plakala. Po čtvrtfinále i semifinále hned po dojezdu padla do rukou lékařům. "Když jsem jela, celou trať jsem křičela bolestí. Poprvé v kariéře mi v závodu dokonce fandili i trenéři dalších zemí," popisovala Majdičová, jejíž boj vyvrcholil bronzovým finišem. Slovinsko tak oslavuje svoji hrdinku, díky níž se země dočkala první individuální medaile ze zimní olympiády po 16 letech.
Podle agentury DPA zvažuje Slovinský lyžařský svaz, že kvůli nedostatečně zajištěné trati podá žalobu na organizátory her. Pikantní je, že technickým delegátem závodu byl Slovinec Uroš Ponikvar.
Nejhorší pád Pärsonové v kariéře
Velké zděšení vyvolal také pád švédské hvězdy Anji Pärsonové v olympijském sjezdu. V závěru středečního závodu předvedla šedesátimetrový skok, po němž ošklivě upadla a jen se štěstím unikla vážnějšímu zranění. Když bezmocně klouzala po sjezdovce, některé její kolegyně leknutím vykřikly.
"Byl to nejhorší pád v mé kariéře, ale nakonec to ještě dobře dopadlo," prohlásila Pärsonová. "Bylo to zatraceně o fous. Mohla se klidně zabít," uvedl její šokovaný otec Anders. Osmadvacetiletá lyžařka měla velkou naději na šestou olympijskou medaili. Na mezičasech bojovala o druhé místo, po nepovedeném skoku však bude ráda, pokud bude moci na hrách ve Vancouveru znovu závodit.
"V tuto chvíli nemohu říct, jestli bude moci na hrách pokračovat. Je hodně pohmožděná a dost ji to bolí. Kdo ji ale zná tak dobře jako já, tak nepochybuje, že ji na sjezdovkách ve Vancouveru ještě uvidíme," prohlásil trenér švédských sjezdařek Ulf Emilsson.
Pärsonová se postarala o nejdramatičtější okamžik dosavadního průběhu sjezdařských disciplín. Její pád připomínal děsivou nehodu Rakušana Hermanna Maiera z her v Naganu; "Herminátor" se tehdy o tři dny později postavil s mnoha pohmožděninami na start superobřího slalomu a senzačně vyhrál. Vítězka sjezdu Lindsey Vonnová hned po pádu Pärsonové šokovaně odvrátila pohled, dlouho měla obličej schovaný v dlaních a bála se nejhoršího. Když se švédská závodnice postavila na nohy, Američanka si viditelně oddychla.
Podobné pocity prožívala i bronzová Rakušanka Elisabeth Görglová, která dokonce při pohledu na plachtící Pärsonovou hlasitě vykřikla. "Nemohla jsem si pomoci. Nekřičela jsem úlevou, že jsem udržela třetí místo, ale protože to byl děsivý pohled," uvedla Görglová.
Švédské lyžařské legendě Pernille Wibergové dokonce vyhrkly slzy. "Něco takového jsem ještě neviděla," uvedla slavná závodnice, která sjezd komentovala pro švédskou televizi. "Zkombinovala hned dvě disciplíny. Alpské lyžování a skoky na lyžích," komentovala pád své soupeřky už v uvolněnějším duchu Kanaďanka Emily Brydonová. "Na ženy to byl hodně dlouhý sjezd, a byla proto asi hodně vyčerpaná. Na závěrečném skoku je to pak těžké," dodala.
Trať v noci před závodem zmrzla, takže lyžařky jezdily větší rychlostí, než se čekalo. Pärsonová vletěla na skok rychlostí 110 km/h. Ředitel závodu Atle Skaardal však kritiku odmítl. "Když někdo spadne, je to vždycky špatné. Ale nemůžu nést zodpovědnost za každý pád," řekl bývalý norský lyžař po závodu plném karambolů. Přesto vyslyšel výzvy: dnešní sjezd do ženské superkombinace bude zkrácen a závěrečný skok snížen. "Trochu to zjednodušíme," uvedl Skaardal.
