"Trošku odsouvám plánovaný program. Když jsem se vracel, tak jsem si říkal, že to bude za pár týdnů dobré. Nyní ale plány redukuji," uvedl Jaroš na tiskové konferenci v Praze. "Vše se minimálně o tři měsíce odsouvá. Věřím, že se dám dohromady. Asi mám genetickou výbavu od yettiho, což mi usnadňuje tu cestu nahoru," podotkl s úsměvem.
Zda mu budou lékaři prsty zkracovat, se dozví v červenci. "Teď už mám pocit, že se to přestává horšit a začíná hojit. Jsem optimista, ale dva prsty asi půjdou psům. Alespoň vznikne místo na hřejivý pytlík pro příští expedici," řekl s nadhledem osmačtyřicetiletý horolezec.
K2 zkusí za rok
Amputaci prstů bere jako daň horolezecké vášni a dobře si uvědomuje, že řada lidí je na tom hůře. "Stejně jako hokejistům nevadí, že nemají zuby, tak mně nebude vadit, že nemám dva prsty. Nejdůležitější je mít palec a ty já budu mít na 99 procent zachované. Budu moct sportovat dále," řekl. "Budu si jen muset nohy dál více chránit, protože všichni říkají, že po takových omrzlinách jsou na mráz ještě citlivější." Jaroš doplatil na kombinaci hned několika faktorů. Při závěrečné cestě na vrchol Annapurny byl obrovský mráz, navíc už měl v té době oteklé nohy.
Speciální horolezecké boty mu navlhly, když je měl v batohu při dvouhodinové cestě mezi základním táborem a ledovcem. Že je zle, poznal už v pátém výškovém táboře, posledním pod vrcholem.
Horolezci Radek Jaroš (vlevo) a Jan Trávníček, kteří počátkem května zdolali vrchol Annapurny
"Hned jsem volal do základního tábora, ať zajistí vrtulník, aby mě mohli převést do nemocnice. A upaloval jsem dolů, jak nejrychleji to šlo," uvedl Jaroš. Na Annapurnu vylezl v devět hodin ráno a na vrcholku pobyl asi hodinu. Poté jej následoval i druhý český člen expedice Jan Trávníček.
Na K2, poslední osmitisícovku, kterou ještě nevylezl, se chystá příští rok. "Mám to naplánované už od roku 2009," řekl. Horu vysokou 8611 metrů se snažil pokořit již čtyřikrát, ani jednou se mu to nepodařilo. Naposledy v roce 2007. Tentokrát se chce poprvé vydat ze severní strany z Tibetu. "Znalost terénu tak nebude naší výhodou. V minulosti nás vždy zastavilo počasí, na návětrné severní straně by to mohlo být lepší," věří Jaroš.
Horolezec z Nového Města na Moravě si dobře uvědomuje, že jej nečeká jednoduchý úkol. "Ale na čtrnáctou osmitisícovku mám dost času. Není to jen o příštím roce, můžeme se o ni pokusit i přespříští rok nebo za pět let. Věřím, že fyzička vydrží. Na druhou stranu na tom nestojí a nepadá svět, chtěl bych to dokázat, ale když se to nepovede, tak nespáchám sebevraždu," dodal Jaroš.
