Co říkáte na záměr Josefa Váni, který chce Velkou pardubickou pořádat? Nyní ho organizuje Dostihový spolek, jenž z 51 procent vlastní město.
Tento konkrétní projekt nemohu komentovat, protože s ním nejsem dostatečně seznámen. Ale obecně vítám každého, kdo by peníze přinesl. Jestli to bude pan Váňa, nebo někdo jiný, je v podstatě jedno. Důležité je, aby se to povedlo. Jestli totiž máme mít takové ambice, že bychom Velkou pardubickou povýšili na něco, co by mělo v Evropě větší zvuk než jen nějaká archaická relikvie z dostihových dějin, tak to bez peněz prostě nepůjde.
Jsou podle vás dotace 4,5 milionů adekvátní?
Adekvátní k čemu? Chceme-li udržet kulturní tradici, kterou Velká pardubická jako nejstarší kontinuálně provozovaný sportovní podnik na našem území beze sporu je, tak by měla rozkvétat a lákat i zahraniční účastníky. To by Velké pardubické nesmírně slušelo a strašně bych jí to přál. A jestli stačí 4,5 milionů? Myslím si, že dnes už ne. Osobně bych si přál, aby měla minimálně dvojnásobnou dotaci.
Josef Váňa v sedle Tiumena vbíhá do cíle jako první.
Zmiňujete, že na poslední Velké pardubické nebyl ani jeden jezdec ze zahraničí. Jsou za tím jen finanční důvody?
Dostih je pro britské koně v takovém zvláštním termínu. Vrchol sezony totiž mají až po Novém roce a začátek října pro ně asi není úplně vhodný. Stejně si ale myslím, že na konec rozhodly peníze. Všichni totiž počítají, kolik mohou získat, když podstoupí riziko a závodu se zúčastní.
Mluví se o tom, že kredit dostihu upadá...
Z pohledu diváka se mi Velká pardubická líbí pořád a vždycky jsem si ji užil. Srovnávám to třeba s ročníky v sedmdesátých letech, kdy jsem tam byl pokaždé. Televize to v současnosti výborně pokrývá, je to vzrušující a překrásný dostih. Je zvláštní tím, že se běhá přes oranice, zdi, jedinečné příkopy, které vymyslel Oktavián Kinský před 150 lety... To je famózní.
Nenapadlo vás, že byste se do závodů nějak zapojil?
To mě nenapadlo, teď píšu básně. (směje se)
Jaký zvuk má Velká pardubická v zahraničí?
Ještě za minulého režimu, když přijížděli první návštěvníci z Britských ostrovů, vnímali to jako dobrodružství. Tenkrát byla dotace daleko směšnější, než je dnes. K tomu byl divný kurz ze státní banky. Ke zlepšení je potřeba zvýšit dotaci, pak diplomatické úsilí po Evropě pro komunitu, která se věnuje překážkovým dostihům, a znovu ji motivovat a zaujmout. To je to samé, jako když představujete nový druh piva. Musí se na tom pracovat, ale stojí to prachy.
