Zrovna tuhle jel Jakub Voráček (20), útočník Columbusu, na brankáře Atlanty Ondřeje Pavelce (22), stav jejich osobního duelu byl v tu chvíli 1:1. Třetí nájezd, který měl rozhodnout, však skončil sporným gólem. "Vždyť tam byl!" zvolal jeden. "To ani náhodou!" kroutil hlavou druhý. Voráček pak šermoval mezi Pavelcovými betony s cílem podrazit mu nohy...
Ondřej Pavelecvěk: 22 let |
"Ale on mi žádný gól nedá," snaží se přesvědčit starší Ondřej.
Aby bylo jasno a nedošlo k nedorozumění: toto interview proběhlo před prohrami s Nory a Švýcary.
Vzpomenete si, kdy a jak jste se vlastně seznámili?
OP: My se známe strašně dlouho, kolik nám mohlo být? Já s Kubou nejdřív vůbec nehrál, takže jestli jsme se potkali v 7., 8. třídě?
JV: No a já byl pak moc dobrej, takže jsem hrál za starší, kdežto on šel zase k mladším. No pak už jsem radši odešel. (směje se)
Jakub Voráčekvěk: 20 let |
JV: Naposledy v juniorce v sezoně 2004/05.
OP: Jo, na Kladně, když byla výluka. Pak jsme se potkávali znovu, ale bohužel už ne v jednom týmu. Vlastně bohudík.
Proč bohudík?
OP: Protože Kuba mi stejně nikdy žádný gól nedá, takže se chytá celkem v pohodě.
JV: Vždyť proti mně pořád střídá. Kdybych proti němu hrál osmkrát za sezonu, osmkrát vystřídá.
I díky vám, Jakube? Býváte proti Ondřejovi úspěšný?
JV: Jasně, právě díky mně.
OP: Právě že ne! No tak, Kubo, řekni přece pravdu.
Jakou tedy máte v NHL vzájemnou bilanci?
OP: Dva zápasy - jeden gól?
JV: A letos jste nás ani jednou neporazili.
OP: No jo, ale my hrajeme jinde. Víte, oni mají lehčí skupinu.
JV: Jo aha. Kdybychom my hráli v té jejich konferenci, tak jsme ještě bojovali o play off. Takže ticho!
Vedete si osobní statistiky?
OP: Kuba jo, už od šesti let má svůj notýsek, kam si vše píše. Každý zápas, góly, asistence. To já ne.
JV: Taky kdo by si chtěl pořád zapisovat, kolik dostal gólů, že jo?
Mezi vámi asi panuje velká soutěživost, že?
JV: Trošku jo. V zápasech jsme na sebe trochu vyhecovaní, Ondra právě proti nám neumí hrát, protože se soustředí jen na mě.
OP: Ale já jsem pak spokojený. Klidně můžeme prohrát 1:7, hlavně když mi Kuba nedá gól.
Umíte jeden druhého naopak pochválit?
JV: On v žádném případě. To já mu dám vždycky gól, on se mi ho, chudák, snaží chytit a pak říká, že nechytal nebo že byl unavenej.
OP: Já ho moc nechválím, jemu by to potom stouplo do hlavy, víte?
JV: Ale já jsem zase upřímnej. Já mu řeknu, že měl dobrý zápas, jenže on na mě nikdy nic.
OP: Taky když tam dáváš všechno do prázdný brány? Pořád ti to tam Nash (Rick Nash, kanadský spoluhráč v týmu - pozn. red.) strká před bránu, za to tě nebudu chválit.
Co jste, Jakube, říkal třeba na Ondřejův podzimní zákrok bez masky, o němž se v zámoří tolik mluvilo?
JV: Já doufal, že ho trefí aspoň do hlavy. To je totiž taky tak: kdybych to udělal já, tak by mě asi zabil, ale že na něj vystřelil pan Kovaljov (hráč Ottawy - pozn. red.), tak se na něj usmál a všechno bylo v pořádku.
OP: Já byl rád za všechny zuby. Šlo to kousek vedle, ale v tu chvíli jsem na to nemyslel.
Jaké máte společné záliby?
JV: Co si budeme povídat - asi pivo. (rozesměje se)
OP: Jo, to si občas dáme. Ale hrajeme třeba dost karty, dáme si fotbálek nebo tenis. Zrovna v tom tenise je to taky vyhecovaný, ale nevraždíme se. Jdeme pak na pivo.
JV: A na klobásku. Jééé, ta byla.
Kdo je v čem lepší?
JV: Ondra rozhodně v tom pivu, tam nemá konkurenci.
OP: (směje se) Ale v tenisu musím uznat, že Kuba. On ho dřív hrál závodně, ale já ho už občas taky porazil. I když teď už asi ne.
JV: No a pak tu jsou ty karty, ale tam je to o štěstí.
Dá se říct, kdo ho mívá víc?
JV: Ondra vyhrál v kartách určitě víc peněz než já.
OP: No to nevím... My zase o nějaké velké sumy nehrajeme, spíš jen ze srandy. I když si pamatuju, jak jsme v juniorce jeli z Kladna do Vítkovic a pět hodin stáli v autobusu a hráli karty. Já už si ty částky radši ani nepamatuju.
JV: To kdyby věděli trenéři...
OP: Oni to věděli, jenže co mohli tenkrát dělat.
Jaké máte ještě zájmy? Sledujete i jiné sporty?
JV: Já jsem velký fanoušek Rogera Federera, ale jako na krev. Viděl jsem ho před rokem, když vyhrál French Open - to byl asi můj největší sportovní zážitek na vlastní oči. Teď si kupuju čelenky, mám tři nový trika, troje trenky. Takže v létě budu vypadat jako Roger.
OP: On je jak ženská.
JV: Ondra si zase tuhle koupil raketu nadalovku. Hlavně je super, že má novej bágl na šestnáct raket, ale raketu v něm nosí jenom jednu.
Co vás ještě baví kromě sportu? Třeba rychlá auta?
JV: To rozhodně, já mám rychlou jízdu rád, takže v létě občas vezmu svoje porsche, Ondra bavoráka a jdeme se projet.
OP: Ale že bychom nějak závodili, to ne. U nás to ani nejde.
Chlubíte se s novou věcí tomu druhému?
OP: Jako že bychom se hecovali, kdo má dražší auto? Vůbec.
JV: Párkrát se projedeme, ale že bychom po Kladně jezdili se staženými okýnky a hudbou na plný repráky, to nemáme zapotřebí.
V Česku se blíží volby. Chystáte se volit?
OP: Já určitě. A měl by jít každý, protože nepochopím, jak ty komunisty oranžový může někdo volit. Nejsem příznivec žádných Paroubků a Grebeníčků, takže zvolím menší zlo: ODS.
Jakube, máte stejný názor?
JV: Já se k tomu už raději nebudu vyjadřovat. Já se už jednou vyjádřil a měl jsem z toho prů...
OP: On řekl, že Paroubek vypadá jak estébák. (směje se) Ale chceme se jednou vrátit domů, takže volby nám lhostejný nejsou.
Politický názor máte asi podobný. Shodnete se i na vkusu?
OP: Jak na co.
Tak co třeba holky?
JV: Ondra je na kluky, takže ne. (směje se) Ale když je holka hezká, tak je jedno, jestli je blondýnka, zrzka nebo brunetka.
OP: Jsem na brunety. Ale Kuba už má přítelkyni, takže nevím, jestli to tu máme vůbec hodnotit.
JV: Počkejte, přítelkyni do rozhovoru nedávejte.
OP: Copak? Ty se za to stydíš?
Vy, Ondřeji, máte přítelkyni?
OP: Naštěstí ne.
Naštěstí?
JV: On už měl asi čtyři, jenže všechny ho koply do zadku.
OP: Já mám odstrašující případy jako Kuba nebo Michael Frolík (kamarád hrající za Floridu Panthers - pozn. red.), takže mi to stačí.
JV: Ale řekni to přece! Já, i když mám přítelkyni, tak spolu chodíme pařit na diskotéku pořád sami. Ale to se u Froly říct nedá, ten je strašně pod pantoflem.
OP: To je. To tam klidně napište, ať už se taky konečně probere.
Hodnotíte na té diskotéce holky kolem sebe?
OP: Asi jako každý normální chlap. A někdy asi víc, než je potřeba.
Jak ji podle vás bude chtít ten druhý sbalit?
OP: Kdyby Kuba neměl přítelkyni, tak by asi přijel na rande s tím svým autem a nahustil by jí tam ty svý osmdesátky, který posloucháme. Pak by šli na pivo a domů.
Reagujte, Jakube...
JV: Teda, to bylo od tebe hnusný... To Ondra má vedle holky takovej blbej humor. Blbě se směje, takže by s ní nějak šprýmoval, ale na kafe by ji musel odvézt do lesa. Aby ho nikdo neviděl, protože on sbalil už asi čtyři zadaný.
Měl jste z toho, Ondřeji, už někdy průšvih?
OP: Zatím ne. Není to příjemné, ale srdci a lásce neporučíte.
JV: (rozesměje se)
OP: Vždycky jsem to nějak ututlal, takže to vyšlo do ztracena.
Holky na vás musí letět přece samy, když jste známí a bohatí.
JV: Já teda nevím, já v těch patnácti moc velký úspěchy neměl.
OP: Doufám, že to není o tom. Bavíme se s těmi, s kterými chceme, a je mi fuk, co kdo dělá. I když někdy je těžké to poznat, ano.
Teď upřímně: umíte si ve svém věku dostatečně vážit peněz, nebo jste rozdávační?
JV: Kdybych si jich nevážil, tak nic nemám. Nejsem blbej.
OP: Je jasný, že když si chci udělat radost, tak si něco pořídím. Ale my to na téhle úrovni hrajeme teprve pár let, může přijít konec a najednou vám to, co jste rozhazoval předtím, bude chybět.
Sázíte se o peníze?
JV: Ondra takový není. Já rád něco hecnu, ale jemu se nechce.
Je, Jakube, něco, čím Ondřeje opravdu naštvete?
JV: Ono je těžké ho naštvat, on není cholerik. Je to gólman, je prostě jinej. (směje se)
OP: Ale gólmani nejsou jiní, to se jen říká. Když se podíváte na Vokyho (reprezentační jednička Tomáš Vokoun - pozn. red.), je to normální člověk.
JV: Já se ke gólmanům nebudu vyjadřovat. Chci, aby mě měli rádi.
Jste během sezony v Americe spolu v pravidelném kontaktu?
OP: Každý druhý den jsme na telefonu. Jak mezi sebou, tak s Radkem Smoleňákem (z Tampy Bay už přestoupil do Sparty - pozn. red.) nebo Jirkou Tlustým (hraje v Carolině - pozn. red.).
JV: O Frolovi se to ale moc říct nedá, ten věčně nebere telefon.
OP: No a když hrajeme proti sobě, tak s Kubou jdeme na večeři.
Už jste tam měli možnost pořádat nějakou společnou party?
JV: Jo. Jednou to dopadlo tak, že jsme se sešli na Vánoce u Radka Smoleňáka.
OP: To byl první večírek, který si nepamatuju. Vlastně já si nepamatuju ani to ráno, můj Štědrý den jako by někdo úplně vymazal z kalendáře.
JV: No a podruhé hrála Atlanta u nás, takže přítelkyně udělala řízky a bramborový salát a asi až moc jsme si otevřeli pivo. Ale musím přítelkyni pochválit, jak umí vařit.
OP: Počkej, vždyť jsi říkal, abychom ji do rozhovoru nedávali.
JV: No jo... Ale to si přece říkáme jen mezi sebou, že jo. To tam nemusíme dávat, kdyžtak jsem ten řízek se salátem vařil já. (směje se)
Jezdíte společně v létě i na dovolenou?
OP: No jasně, už jsme byli třikrát, celá tahle kladenská parta, co jsme spolu dřív hráli.
JV: V Egyptě, na Djerbě, v Turecku... Prostě pláž, pivečko, pohodička. Akorát Frola tehdy onemocněl, asi jak jsme hodně slavili světovej bronz z osmnáctek.
OP: My když jdeme slavit, tak on potom vždycky měsíc marodí.
Poslyšte, vy mi opravdu připadáte jako dva nerozluční kamarádi až do důchodu.
JV: To budu už trochu na nervy. On hrozně chrápe, to je strašný.
OP: Počkejte, já vám ho nahraju a pak vám to pustím, jo? Normální člověk by neusnul, takže mám jen jedinou výhodu, že chrápu taky.
