Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Hokejovému talentu zachránil život defibrilátor a štěstí

Sport

  21:35
PRAHA - Něco nebylo v pořádku. Ze střídačky hokejistů Detroitu se nesly vzrušené hlasy, trenér Mike Babcock divoce gestikuloval rukama. Zazněl hvizd píšťalky, pak hala ztichla a oči všech se upřely na lavičku hráčů Red Wings. Za jejím koncem leželo bezvládné tělo Jiřího Fischera. Pětadvacetiletému obránci přestalo tlouct srdce.

Jiří Fischer foto: Reprofoto

Psal se rok 1985 a berounský hokejový klub hledal přes inzeráty malé talenty. Fischerův otec se tehdy rozhodl svého pětiletého synka přihlásit. „Koho by nebavilo v tomhle věku chodit za kamarády, lítat po ledě a tropit hlouposti,“ vzpomíná pro LN s úsměvem na rtech nyní jednatřicetiletý Fischer. „První rok nás pan Pokorný učil hlavně bruslit, vždy nás vypustil na ledovou plochu a my se tam nějak plácali.“

Vyšel Speciál LN 101 pohnutých osudů

První zápas jeho kariéry nenaznačoval, že na berounském zimním stadionu roste hokejista, který později zvedne nad hlavu pohár pro vítěze NHL i mistrovství světa. První zápas v životě skončil totiž v Rokycanech porážkou 1:14. Asi rok hrál Fischer v útoku, pak jej trenéři přeřadili do obrany. „Táta znal některé hokejisty z Kladna – třeba Miloslava Hořavu, Petra Tatíčka, Drahomíra Kadlece. Všichni to byli vynikající beci i na mezinárodní úrovni, které jsem obdivoval a bral je za vzory. Pan Hořava na přelomu 80. a 90. let hrál za New York Rangers a mně odtamtud přivezl svoje kartičky a takovou malou vlajku. Tehdy v Berouně nikdo nic podobného neměl. I kvůli tomu jsem začal NHL sledovat.“

Jiří Fischer

A také začal pracovat na svém snu – stát se nejlepším obráncem světa. Nastupovat za žáky Kladna, rok působil ve Slavii a v sedmnácti letech odešel do kanadské juniorské soutěže. V roce 1998 si jej v prvním kole draftu NHL jako celkově 25. hráče v pořadí vybral Detroit. O rok později už v šatně Red Wings pravidelně usedal mezi legendární beky Chrise Cheliose, Larryho Murphyho a hlavně Nicklase Lidströma – nejlepšího obránce moderní éry.

Detroit je pověstný svou sázkou na veterány, takže devatenáctiletý Fischer mohl sledovat a sbírat zkušenosti. „Polovině hráčů jsem neříkal jménem, oslovoval jsem je pane Yzermane, pane Lidströme. Přijali mě, hned jsem se cítil součástí týmu, byl jsem tím hodně mile překvapen,“ říká.

Celý příběh si přečtěte v pátečních Lidových novinách.