Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Hlavou do zmrzlé sjezdovky. Smrt v přímém přenosu šokovala svět

Sport

  6:00aktualizováno  14. ledna 14:25
Plánovala završit lyžařskou kariéru na olympijských hrách, plánovala svatbu s přítelem a otcem čtyřleté dcery, které se chtěla více věnovat. To vše vzalo za své na konci ledna před dvaceti lety. Dvojnásobná mistryně světa Ulrike Maierová spadla při sjezdu a hlavou narazila na ledovou sjezdovku. Smrt byla rychlá.

Ulrike Maierová. foto: Reprofoto

Vyšel speciál LN 101 pohnutých osudů

Nový magazín LN - 101 pohnutých osudů.

Musím jet rychle dolů, protože vím, že tam na mě dcera čeká. Tak se smála Ulrike Maierová, když vysvětlovala své úspěchy. Rakouské sjezdařce neřekli fanoušci a ostatní závodníci jinak než Ulli, novináři ji pak překřtili na lyžařskou mámu.

Poprvé se Ulrike Maierová stala mistryní světa v roce 1989, v americkém Vailu tehdy prosvištěla nejrychleji trať superobřího slalomu ve třetím měsíci těhotenství. Po porodu dcery Melanie přemýšlela o konci kariéry, ale pak zjistila, že se špičkou neztratila krok.

"Možná jsem ukázala ženám, že se nemusíte vzdát kariéry, když máte dítě," říkala po dalším světovém šampionátu v roce 1991, kde obhájila zlato a přidala i stříbrnou medaili z obřího slalomu.

Rakušané ji milovali

Rakušané, posedlí alpským lyžováním, rodačku z malé salcburské vesničky Rauris milovali. A ona milovala lyžování a svou rodinu nade vše.

Sbírala další úspěchy, byť už ne tak zářivé. To se mělo změnit v sezoně 1993/1994. Ulrike Maierová dopředu vyhlásila jasný plán: útok na medaile na olympijských hrách v norském Lillehammeru – aby měla větší šanci, začala kvůli kombinaci jezdit i sjezdy (!) – pak chtěla ukončit kariéru a konečně se vdát za Huberta Schweighofera, bývalého sjezdaře a salcburského policistu a věnovat se s ním výchově čtyřleté dcery Melanie. A samozřejmě učit ji lyžovat.

Ulrike Maierová, mistryně světa se zabila při sjezdu.

„Byla talentovaná, věřila si, bylo jasné, že bude úspěšná,“ vzpomínala na kamarádku a kolegyni z rakouské reprezentace Anita Wachterová. „A ona chtěla být dobrá.“

Měsíc před tragédií dokončili v Raurisu opravu 900 let starého kostela, místa, kde se v létě měla odehrát svatba. Maierová ladila formu na olympijské hry, v hodnocení Světového poháru jí patřilo čtvrté místo.

Spolu s kolegyněmi svedla úspěšný boj s norskými funkcionáři, olympijská trať jim připadla příliš snadná. Před hrami zbývala poslední závodní prověrka – sjezd v Garmisch-Partenkirchenu.

Sluncem zalitý Rauris oněměl

Na začátku února roku 1994 zalévalo rakouskou alpskou vesničku Rauris slunce. Křišťálově čistý vzduch byl nehybný a tisíce lidí včetně mnoha slavných lyžařů tiše sdílelo na místním hřbitově bolest a smutek nad rakví Ulrike Maierové. Nikdo z nich vlastně ještě nechápal, co se osudného 29. ledna na známé sjezdovce Kandahar v německém Garmisch-Partenkirchenu (Ga-Pa) odehrálo.

Ulrike Maierová

(22. října 1967 – 29. ledna 1994)

Dvojnásobná mistryně světa (1989 – super G, 1991 – super G), stříbrná v obřím slalomu na MS 1991

První závod Světového poháru vyhrála v listopadu 1992, celkem stála v SP 21x na stupních vítězů, 59x skončila v SP v první desítce

V roce 1989 se rakouské sjezdařce narodila dcera Melanie, jejím otcem je bývalý sjezdař Hubert Schweighofer

Noc před závodem hustě sněžilo. Organizátoři sníh odhrabali ke stranám tratě. Lyžařky včetně Maierové si ale více stěžovaly na ledový střed tratě, organizátoři dokonce led rozbíjeli.

Na krajích ale zůstával sníh hlubší. A právě jedno takové místo se stalo viníkem tragédie. Maierová startovala až s číslem 32, nepatřila k favoritkám. Bez problémů sjela dvě třetiny tratě. V úzkém místě si ale nadjela bránu o něco více než její soupeřky a hrana pravé lyže se jí zařízla do sněhu. V rychlosti kolem 110 kilometrů v hodině upadla dopředu a prudce se uhodila do hlavy. Náraz jí odmrštil helmu, bezvládné tělo ještě chvíli klouzalo po sjezdovce.

Vrtulník odvezl závodnici do nemocnice, závod po půlhodinové pauze pokračoval. Po dvou a půl hodinách přišla z nemocnice zdrcující zpráva – Ulrike Maierová zemřela.

Příčina? Zlomený krk. „Neměla žádnou šanci,“ řekl smutně Günter Hoffman, ředitel nemocnice v Murnau.

„Viděla jsem ten pád a říkala jsem si, to není dobré,“ říkala Wachterová. „Ale nenapadlo mě, že to bude tak zlé.“ Na pohřbu pak držela medaile, které Maierová během kariéry získala, zatímco reprezentační kolegové nesli rakev, na níž byl vzkaz od dcery Melanie.

Skromná hvězda

Lyžařský svět a zejména Rakousko byly v šoku. Maierová byla velice populární. Prvotřídní sportovní hvězda, ale provázela ji pověst veselé a skromné závodnice. V rodném Raurisu, odkud ve dvanácti letech zamířila do lyžařské akademie ve Schladmingu, neměla problém probírat se sousedy jejich malé životní trable. A hlavně byla matkou malé dcery...

Zatrnulo mi, když letěla jak hadrová panenka, říká Vichnar

Petr Vichnar seděl v kabině v německém středisku Garmisch Partenkirchen a komentoval živě sjezd žen. Náhle spadla Ulrike Maierová, která po pár hodinách zemřela. „Nikdy předtím ani potom se mi nic podobného nestalo.“

* LN Jak jste vnímal pád Ulrike Maierové?
Upadla tak, že to na první pohled nevypadalo tak fatálně. Když ale klouzala po sněhu, tak mi zatrnulo, protože většina pádů v lyžování bývá alespoň trochu kontrolovaná, ale ona ztratila vědomí a byla jako hadrová panenka.

* LN Jak reagovali televizní komentátoři?
Zavládlo mezi nimi obrovské zděšení, mnozí vyběhli ven. Ona byla hlavně v Rakousku nesmírně populární, skromná holka, měla malou dceru. Ale myslím, že ta tragédie hodně pomohla tomu, že se FIS (Mezinárodní lyžařská federace – pozn. red.) začala zabývat bezpečností závodníků. Pro mě to byl jeden z nejtěžších okamžiků komentátorské kariéry.

* LN Ozývala se kritika organizátorů, na slavné sjezdovce Kandahar totiž závodili hlavně muži.
Garmisch-Partenkirchen byl vážný kandidát na pořádání mistrovství světa a na tu tragédii doplatil. Šeptalo se, že právě kvůli tomu šampionát nezískal. To se mu povedlo až v roce 2011. Trať je tam hodně specifická, úzká, sjezd vede lesem.

* LN Dlouho se pak řešilo, zda pořadatelé udělali nějakou chybu, nebo ne.
Měli jsme potom v televizi hodinový pořad, kam přišla i Olga Křížová (bývalá vynikající sjezdařka, pod dívčím jménem Charvátová získala bronz na olympijských hrách v Sarajevu v roce 1984 – pozn. red.) a překvapilo mě, že kritizovala závodnice za to, že jezdí na hraně rizika a že jízdu musí více kontrolovat. Myslím ale, že v případě Maierové to byla blbá shoda náhod.

* LN Neměl jste poté chuť s komentováním sjezdového lyžování seknout?
To je zajímavá otázka, ale takhle jsem o tom nepřemýšlel. Jinak v té době bylo těch karambolů, i smrtelných, více, vzpomeňme třeba na Rakušana Gernota Reinstadlera, který vykrvácel ve Wengenu. Zvyšující se rychlost předběhla bezpečnostní opatření. Jako divák jsem sledoval, jak Ressi Stieglerová vletěla do lesa, rozbila si hlavu a přelámala kosti. V takovou chvíli člověk přemýšlí, jakou roli hraje ve sportu nebezpečí, to ale nebyl případ Ga-Pa. I když některé sjezdovky, a mezi ně Kandahar patří, jsou na hraně ženských možností. Ale lyžování je obecně velmi nebezpečný sport. Vezměte si třeba slavnou Američanku Lindsey Vonnovou, která se loni vážně zranila. Nebo pád Hermanna Maiera na olympiádě v Naganu.

* LN Zlepšila se dnes při závodech situace?
Změnil se materiál, sport se vyvíjí, lyžování je rychlejší. Ale ti lidé zůstávají pořád stejní, i když jsou lépe trénovaní, než byli závodníci dřív. Smrt Ulrike Maierové ale pomohla v tom, že se pořadatelé zaměřili na bezpečnost.

„Náš svět se zhroutil, nevím, jak to zvládneme,“ hlesl na pohřbu lyžařčin otec Balthasar Maier, který chtěl dceři a zeťovi předat lyžařskou školu.

Osiřelý snoubenec Schweighofer se ostře navezl do německých organizátorů, mluvil o idiotech a pořadatele závodů Světového poháru zažaloval. „Čtyři roky mluví o bezpečnosti a nic neudělali,“ zlobil se Schweighofer. Podle prvních zpráv totiž Maierová narazila hlavou do hromádky sněhu, která zakrývala měřič rychlosti umístěný v dřevěné schránce. Tuto variantu nakonec po dvou letech odmítl soud, podle něhož se Maierová udeřila o ledový povrch sjezdovky.

Ostatní závodníci mluvili o souhře nešťastných náhod. „Zařízla se jí hrana lyže. Takových pádů je poměrně dost, ale nekončívají tak tragicky,“ kroutil hlavou manažer rakouské reprezentace Walter Hubmann.

Jízda na hraně

Obecně sjezdaři dobrovolně riskují. V rychlostech přes sto kilometrů se řítí z prudkého kopce, síly, které působí na tělo, jsou enormní. Při pádech často praskají kosti, trhají se vazy.

„Pohybujete se na hraně. Když uděláte chybu, čeká na vás cesta vrtulníkem do nemocnice. Ale pokud chcete vyhrát, musíte hranu občas překročit,“ přiznával slavný rakouský sjezdař Stephan Eberharter. Risk zároveň dělá ze sjezdu královskou disciplínu lyžařských sportů. Přitahuje diváky, což dobře vědí pořadatelé například v rakouském Kitzbühelu.

„Karamboly patříkmediální propagaci lyžování. Bez nich by byly závody nudné,“ řekl Patrick Ortlieb, olympijský vítěz z Albertvillu 1992.

Je ovšem pravda, že začátek 90. let minulého století poznamenal rychlý technický vývoj lyží amateriálů. Navíc se začínalo uměle zasněžovat a technický sníh je tvrdší a rychlejší. Takže sjezdaři výrazně zrychlili, čemuž se připisují za vinu vážné pády z první poloviny devadesátých let.

Jean-Claude Killy sjel na konci šedesátých let Kandahar rychlostí pod 90 kilometrů za hodinu. Ženy v éře Ulrike Maierové se hnaly z náročného kopce rychlostí kolem 110 km/h. Další vlnu kritiky schytali lyžařští funkcionáři za volbu sjezdovky, na níž závodili a závodí především muži.

Mezinárodní federace FIS po tragédii zavedla řadu bezpečnostních pravidel. Fyzici zkoumali, zda nenese vinu tvar lyží. „Povědomí o té tragédii mají lidé do dneška. Snažíme se připravit i na ty nejméně pravděpodobné varianty pádů. Máme desetkrát více bezpečnostních opatření než tehdy,“ vypočítával Hans Mohr, ředitel závodů v Ga-Pa deset let po tragédii. FIS dceři Melanii vyplatila jako odškodné 600 tisíc franků.

„Proč to děláme?“

Samotná rodina se stáhla z veřejného dění, přestože si Rakušané pravidelně připomínají kulatá výročí smrti Ulrike Maierové. Hubert Schweighofer, který vede lyžařskou školu, navíc pobouřil katolickou obec Rauris tím, že si do roka našel novou ženu, s níž má dvě děti. Dcera Melanie, dnes čtyřiadvacetiletá, se lyžování nevěnuje, její láska patří koním.

Lyžařský kolotoč se točil dál. Za rok se závodnice do Garmisch-Partenkirchenu vrátily. Na pořadu byl superobří slalom a číslo 32 bylo ze startovní listiny vyřazeno. „O výsledek nešlo. Byla to hodně těžká povinnost,“ podotkla Wachterová.

V závodech pak ona i všechny ostatní dál podstupovaly riziko, které sjezdové lyžování přináší. „Nebezpečí k tomu patří,“ řekla Wachterová. „Občas se sama sebe ptám, proč to děláme.“

Taková otázka napadla před dvaceti lety všechny účastníky smutného loučení s Ulrike Maierovou.

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Přípravář staveb/rozpočtář

PAMÁTKY TÁBOR, s.r.o.
Jihočeský kraj
nabízený plat: 40 000 - 50 000 Kč