Čekal, hrozně dlouho čekal. Nástupy pokrývali jeho kolegové Alaphilippe s Meersmanem, on zůstával stále v přední části balíku, ale svůj útok si nechal až na úplný závěr.
Když se tři kilometry před cílem oddělila pětice nejlepších, nechyběl v ní.
Černý den cyklistiky: po pádu pod motocykl zemřel Demoitié, policie případ šetří |
Francouzský kamarád Alaphilippe pak přesně podle zadání pracoval na tempu pro své lídra, až bylo jasné, že o vítězi se rozhodne právě mezi pěticí vepředu.
A nejvíc sil měl český mladík.
Necelý kilometr před cílem za to v posledním stoupání na Schavei vzal. Díru se snažil zalepit Francouz Gallopin i Ital Gasparotto. Ani jeden však neměl dost sil. „Viděl jsem, že se náskok zvětšuje, což mi dávalo síly navíc. Nechal jsem tam úplně všechno,“ povídal Vakoč v cíli.
Do něj dojel s rukama nad hlavou, jako už dvakrát v letošní sezoně.
Ale tohle bylo něco víc. Brabantský šíp je klasika, kterou vyhrávají opravdoví šampioni typu Sagana nebo Gilberta. A teď i Vakoče.
„Asi je to mé největší vítězství, byl to úžasný den. Celý tým na mě pracoval, Julien pak pro mě v závěru udělal úžasnou práci. Viděl jsem, že jsou všichni unavení. Mi navíc tyhle krátké a prudké kopce sedí, tak jsem to zkusil. A vyšlo to,“ usmíval se český cyklista.
Na druhém místě dojel Ital Gasparotto, třetí byl Francouz Gallopin.
Chtěl bych tady někdy vyhrát
Vládli tady Sagan, Gilbert, Voeckler nebo Chavanel. Brabantský šíp je něco mezi kostkovanými a ardénskými klasikami. I proto je v kalendáři mezi nimi. Je takovou ochutnávkou před triptychem Amstel Gold Race, Valónský šíp a Lutych-Bastogne-Lutych.
I tady se najde pár kostkovaných úseků, ale ty nejsou tak nahrubo položené jako na severu Francie. A díky šestadvaceti bergům, tedy kratším, ale prudkým stoupáním (ten poslední navíc končí jen 200 metrů před cílem), je to závod spíše pro výbušnější klasikáře typu.
O tempo pelotonu se starala především Orica včetně Matthewa Haymana – nedělního vítěze Paříž-Roubaix, který se v Belgii objevil se stále špinavými tretrami. „Neměl jsem čas si je umýt,“ smál se.
V popředí balíku se neustále držel i Petr Vakoč. „Celá jaro směřuje k ardénským klasikám, nemohu se dočkat. A Brabantský šíp je závod pro mě, chtěl bych ho někdy vyhrát,“ přál si před startem.
Kdyby jen tušil...
Vše ale nešlo jak na drátkách, když 52 kilometrů před cílem přišel defekt předního kola zrovna nešťastně před jedním z kostkovaných úseků. Kvůli vysokému tempu se navíc balík cyklistů natáhl do dlouhého hada, na jehož konci zůstával třiadvacetiletý český cyklista. Těžko se dostával zpět, až čtyřicet kilometrů na dalším z kostkovaných úseků se mu to povedlo.
Požár zažehnán.
