Hadamczik o vás tvrdil, že jste se vnucoval, abyste hrál na olympiádě. Nebylo to tak?
Že já jsem volal (tehdejšímu asistentovi reprezentačního trenéra) Františku Musilovi a žádal jej, že chci hrát v Soči, není pravda. Už na začátku sezony jsem řekl, že s nominací nepočítám, protože mi Hadamczikův systém nevyhovoval. Předpokládal jsem, že za tohoto vedení národního týmu to v Soči dopadne tak, jak to dopadlo. Byl jsem pozván v létě na předolympijský kemp a odmítl jsem. To snad svědčí o tom, že jsem nikoho nepřemlouval.
Hovořil jste tedy s asistentem Musilem během sezony o olympiádě, nebo ne?
Ano, já jsem netvrdil, že jsem s ním nemluvil. Měli jsme dva telefonáty. V tom prvním jsem mu řekl, že trenér Hadamczik nezvládl celý šampionát a že pod ním už hrát nechci. Pak během sezony mi Franta volal a říkal, že by se chtěl sejít, že by mě chtěl na olympiádě, ale že vše záleží na Hadamczikovi. Já mu zopakoval, že mi mistrovství pod ním nevyhovovalo a že jsem s ním neměl dobrý vztah. Franta odpověděl, že jsem měl super sezonu, že by mě v týmu chtěl a že se pan Hadamczik snaží zlepšit.
O tom, jaký byste chtěl čas na ledě, jste se nebavili?
Frantovi jsem řekl, že je mi 35 a že my starší hráči potřebujeme být během zápasu v tempu, a ne sedět deset minut na střídačce. Takže by bylo lepší, aby tam vzali někoho jiného. A on (Hadamczik) si teď na to konto vymýšlí, že jsem si diktoval, kolik mám mít času na ledě.
Zklamaný trenér Alois Hadamczik po vyřazení z olympijského turnaje.
Není škoda, že jste nekomunikoval přímo s ním? Třeba byste si některé věci vyříkali mezi sebou a problém by se vyřešil.
Pokud hlavní trenér pracuje na plný úvazek za slušné peníze, tak je podle mého příprava na olympiádu dost dlouhá na to, aby těch 30 nebo 40 hráčů ze širší nominace obvolal a promluvil si s každým sám. A ne, aby to za něj vyřizoval někdo jiný. Od posledního zápasu na MS jsem s ním nemluvil. Nebudu ho obviňovat, že lže, možná je to jen chyba komunikace.
Když si promítnete celou mediální přestřelku minulých měsíců, neudělal byste něco jinak?
Dokážu si přiznat chybu a já ji učinil v prvním rozhovoru, kde jsem si udělal hloupou legraci z jeho nominace. Následně jsem se omluvil. A můžu říct, že jsem byl mile překvapen, jak bruslil Tomáš Kaberle nebo jak dobře hrál Michal Barinka. Klobouk dolů před nimi. Ale že na mě pan Hadamczik svádí, že jsem rozhodil celý tým, mi připadá scestné. Svádí na mě nějaký tlak, ale zeptejte se třeba Tomáše Plekance nebo Aleše Hemského, kteří působí v Kanadě, pod jakým tlakem hrají v NHL.
On hovořil spíš o médiích, která vám podle jeho názoru dala až moc velký prostor...
To je právě ten jeho problém. On je člověk, který vlastně nikdy nedělá žádné chyby. Jak víme, chybami se člověk učí. A když žádné nedělá, tak se nemá z čeho učit. Já jsem ho nikdy neslyšel, že by vzal nějakou chybu na sebe. Prakticky každý neúspěch na někoho svede. Takže teď za špatný výsledek na olympiádě můžou nejvíc novináři a já.
Jaromír Jágr i další hráči hovořili v reakci na vaše dřívější vyjádření o tom, že při krátkém turnaji není možné svázat tým v nějakém systém a že musí fungovat spíš domluva v jednotlivých útocích. Nemyslíte, že většina hráčů to zkrátka vidí jinak než vy?
Když jsem před olympiádou uváděl, že tam není moderní systém hry, tak tomu nikdo nevěřil. Výsledek se dostavil v podobě propadnutí na turnaji. Za tím, co jsem o systému a trenérovi řekl, si stojím. Zároveň chápu, že jsou hráči, kteří s tím problém nemají. Já prostě v obranném pásmu potřebuju nějaký řád. Možná, že to v ofenzivě až takovou roli nehraje, ale od červené čáry dozadu musí být systém daný. V těch zlomcích vteřin na ledě nelze koukat, kde máte druhého spoluhráče. To zápasy na takové úrovni rozhoduje.
Trenér Hadamczik však několikrát dovedl reprezentaci k medailím. Myslíte, že je to možné i bez herního systému a bez dobrého koučingu?
Pan Hadamczik se pořád ohrazuje tím, že má čtyři medaile. Ale ta první byla z olympiády v Turíně, o níž se mezi hokejisty v podstatě ukrývá veřejné tajemství, že byl v průběhu turnaje málem odvolaný a zachránilo ho jen to, že jeho asistent nechtěl převzít funkci hlavního trenéra. Což asi svědčí o tom, že tu medaili si opravdu kluci vybojovali sami. Potom následovalo stříbro z Rigy, kde jsem byl. Co si pamatuju, tak ve finále nám úplně odešly síly. Když se podíváte na styl pana Hadamczika, tak on to hrál pořád na osm deset lidí. Jakmile se pak projde v turnaji dál, tak už jsou všichni unavení.
Letos přiznal po zápase s USA únavu i Jaromír Jágr...
I on říkal, že ve čtvrtfinále už tahal nohy. Každopádně po roce 2006 byl pan Hadamczik u nároďáku ještě nějakých šest sedm let a za tu dobu získal nároďák dva bronzy. A to není zase taková paráda.
Je asi zbytečné se ptát, jak vnímáte příchod Vladimíra Růžičky na post hlavního kouče, že ano?
Určitě to bude přínos. Nečekejme, že hned začneme všechno vyhrávat, ale do hry přijde nějaký řád. Ondra Weissmann jako asistent je taky výborná volba, totéž Jaroslav Špaček, který má spoustu zkušeností z NHL a je to super člověk. Myslím, že kdyby je ještě doplnil pan Jandač, byla by to asi nejlepší možnost, která by se českému hokeji naskytla.
